7 C 64/2023-19 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po žalované domáhal zaplacení 13 518,04 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 8.7.2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 13 027,04 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 346,58 Kč, úroku 15 % p.a. z částky 13 518,04 Kč od 7. 10. 2022 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč, smluvní pokuty 5 569,43 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % p.a. z částky 5 569,43 Kč od 26. 8. 2023 do zaplacení. Návrh odůvodnil tím, že mezi společností [právnická osoba] (dále též předchůdce) a žalovanou byla dne 7.1.2021 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které předchůdce poskytl žalované úvěr ve výši 15 000 Kč a tento se žalovaná zavázala mu vrátit spolu s poplatkem 16 559 Kč formou 78 pravidelných týdenních splátek. Splatnost poslední splátky připadala na den 7.7.2022. Úroková sazba činila 70,40% ročně. Před uzavřením smlouvy předchůdce posoudil úvěruschopnost žalované. Žalovaná se však ocitla v prodlení, kdy na svůj dluh uhradila pouze 5 200 Kč, přičemž dalších 2 053,92 Kč učinil žalobce sám součástí odpisu a proto předchůdce přistoupil k zesplatnění úvěru. Nárok na zaplacení smluvní pokuty byl sjednán v čl. 6 smluvních podmínek. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.12.2022 předchůdce postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce. 2. Soud návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nevyhověl a ve věci bylo nařízeno jednání. Z toho se žalobce omluvil, proto bylo jednáno v jeho nepřítomnosti a to na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Žalovaná k věci uvedla, že úvěr čerpala za účelem naplnění svých bytových potřeb, které následně nebyly realizovány, nicméně finanční prostředky poskytnuté předchůdcem zužitkovala. Projevila zájem dluh splácet ve formě splátek ve výši 1 000 Kč s tím, že má dvě vyživovací povinnosti, kdy dcera žije s ní. V minulosti (v době čerpání úvěru) žila v azylovém domě, nyní má vlastní bydlení. 4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 7.1.2021 bylo zjištěno, že předchůdce poskytl žalované v hotovosti finanční prostředky úvěru ve výši 15 000 Kč a tento se žalovaná zavázala mu vrátit spolu s poplatkem 16 559 Kč formou 78 pravidelných týdenních splátek po 406 Kč. Poplatek se sestával z úroku 9 352 (úroková sazba činila 70,40% ročně, a RPSN 124,54% ročně), částky za zpracování úvěru 1 500 Kč a částky za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 407 Kč. Na druhé (nepodepsané straně) smlouvy jsou obsaženy Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru, kde v čl. 6 je pro případ prodlení se splácením dluhu sjednána smluvní pokuta 0,1% denně z dlužné částky. Dle Standartních informací o spotřebitelském úvěru byly žalované poskytnuty základní informace o spotřebitelském úvěru. 5. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalované žalobce předložil listinu označenou jako Zákaznická karta – Žádost o spotřebitelský úvěr. Jedná se o interní listinu předchůdce, kdy do předepsaného formuláře jsou údaje dopisovány ručně. Z těchto bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je svobodná, má 2 vyživovací povinnosti, úvěr je čerpán na neočekávané výdaje, je na mateřské dovolené s tím, že jako čistý příjem žadatele byla uvedena částka 7 000 Kč a odhadované měsíční výdaje žadatele 6 000 Kč – počet zdrojů příjmů žadatele uveden jeden. Jako další čisté příjmy domácnosti byla uvedena částka 44 000 Kč. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, dopisem ze dne 15.2.2023 vč. poštovního archu, předžalobní výzvou ze dne [datum], dopisem ze dne 3.4.2023 včetně podacích archů a výpisem úkonů mimosoudního vymáhání žalobce prokázal svá tvrzení, že na něho přešla pohledávka za žalovanou, že jí bylo postoupení pohledávky oznámeno a dále že žalovaná byla opakovaně vyzývána ke splnění svého dluhu. 7. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli, a to ve znění ke dni uzavření smlouvy. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Ačkoliv by mohlo z ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění ke dni uzavření smlouvy, tj. ve znění do 28. 5. 2022) vyplývat, že se jedná o neplatnost relativní, která se uplatní pouze v důsledku námitky spotřebitele, není tomu tak. Jedná se o neplatnost absolutní a soud je z úřední povinnosti povinen zkoumat, zda poskytovatel před uzavřením smlouvy řádně posoudil a zhodnotil úvěruschopnost spotřebitele. Uvedené vyplývá z ust. § 588 věty první o. z., judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) či judikatury Ústavního soudu (např. Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). 9. Soud má za to, že žalobce při uzavírání smlouvy s žalovanou neprověřil úvěruschopnost žalované řádně, respektive z provedeného prověření vyvodil nesprávné závěry. 10. Žalobce jako jediný důkaz na podporu svých tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované předložil listinu označenou jako Zákaznická karta. Jedná se o listinu formulářového – dotazníkového typu, kde údaje jsou dopisovány dle sdělení samotného žadatele o úvěr. Taková listina je pro posouzení úvěruschopnosti zcela nedostačující a již pouze na základě toho soud uzavřel, že žalobce neusnesl své břemeno důkazní. Tím, že se jednání soudu neúčastnil, nemohlo mu být dáno ani patřičné poučení o nutnosti splnění povinnosti důkazní, což jde k jeho tíži. 11. Soud při posouzení obsahu samotné Zákaznické karty uzavřel, že již z údajů uvedených samotnou žalovanou jednoznačně vyplývá neschopnost - neuvěruschopnost žalované a pokud předchůdce úvěr poskytl, nepočínal si v souladu se zákonem o poskytování spotřebitelského úvěru. Předchůdce zcela očividně nepostupoval s péčí odborníka ve své oblasti. Již prostým matematickým výpočtem je zřejmé, že žalovaná není schopná úvěr splácet, kdy jako jediný zdroj příjmu uvedla mateřskou ve výši 7 000 Kč, přičemž její odhadované výdaje činili 6 000 Kč, což při zhodnocení skutečnosti, že je samoživitelkou se dvěma vyživovacími povinnostmi je údaj objektivně zcela nereálný. Proto již při uzavírání takové smlouvy byly dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet měsíční splátky 406 Kč. S ohledem na uvedené má soud za to, že předchůdce nejednal poctivě, nejednal v souladu se základními zákonnými požadavky na poskytování úvěrů a i přes důvodné pochybnosti o schopnosti žalované plnit své dluhy, uzavřel s žalovanou tuto úvěrovou smlouvu. Zákaznická karta sice obsahuje údaj o„ další čisté příjmy domácnosti: 40 000 Kč“, avšak z tohoto údaje není zřejmé, v čem tyto spočívaly. [příjmení] toho se svým označením jednalo o příjmy domácnosti, nikoli žadatele. Dále nutno poukázat na skutečnost, že žalovaná v době čerpání úvěru pobývala v azylovém domě, což samo o sobě značí, že se nacházela v tíživé osobní a ekonomické situaci. Smlouva o úvěru je proto dle ust. § 588 o.z. absolutně neplatná a žalovaná je povinna v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. 12. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobci dlužnou jistinu po odečtení úhrad žalované, tedy uložil žalované zaplatit žalobci částku 7 746,08 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaná s úhradou v prodlení. Lhůta k úhradě byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř.. Soud tímto k žádosti žalované jí poskytl možnost dobrovolné úhrady jejího dluhu ve formě splátek, kdy žalované je s ohledem na její (výše popsanou) osobní a ekonomickou situaci dána možnost úhrady dluhu v delším časovém horizontu a vyhnout se tak případnému exekučnímu řízení a tím i nárůstu dalšího dluhu. S ohledem na výši dlužné částky, poměry žalované rozhodl soud o výši měsíční splátky ve výši 1 000 Kč, kdy současně soud dovodil, že žalobce s ohledem na své postavení nebude tímto zásadně dotčen. 13. Ve zbývající části převyšující dlužnou jistinu, dále v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení smluvních úroků, smluvní pokuty a příslušné poměrné části zákonného úroku z prodlení, soud žalobu zamítl. Jelikož smlouva byla shledána neplatnou, nepřísluší žalobci ani žádné náklady spojené s vymáháním. 14. Nárok na zaplacení smluvní pokuty by i tak byl zamítnut, neboť smluvní pokuta nebyla obsažena přímo ve smluvních ujednáních smlouvy. 15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s..ř., kdy ve věci byla v převážné míře úspěšn