10 C 104/2024-20 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 13 041,01 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , dne 6.1.2023. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 7 946,07 Kč, smluvního úroku ve výši 2 955,50 Kč, smluvní pokuty 85,51 Kč.2. Soud vyzval žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaná se nijak nevyjádřila, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání.3. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 6.1.2023, jejím předmětem byl úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit spolu s úrokem ve výši 7 544,84 Kč. Pro případ prodlení se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8.12.2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou žalobci. Právní předchůdce žalobce oznámil žalované postoupení pohledávky žalobci sdělením ze dne 14.10.2023. Předžalobní výzvou ze dne 14.10.2023 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil jí na možnost soudního vymáhání dluhu.4. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (neboť se jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli, viz ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Žalobce požadoval po žalované zaplacení zbývající jistiny ve výši 7 946,07 Kč, smluvního úroku ve výši 2 955,50 Kč, smluvní pokuty 85,51 Kč. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel, smlouva o úvěru byla tedy smlouvou spotřebitelskou (ust. § 1810 a násl. o.z.). Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání smlouvy byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ust. § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Soud má za to, že právní předchůdce žalobce zneužil na úkor spotřebitele silnějšího postavení, v rozporu s dobrými mravy za poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč požadoval úplatu v celkové výši 7 544,84 Kč. To vše, aniž by bylo odůvodněno zvláštními okolnostmi případu (na to lze usuzovat například i z toho, že byla uzavřena smlouva adhezní, formulářová, jako obecná šablona pro každý jednotlivý případ bez zohlednění případné jedinečnosti každého případu) Celková úplata požadovaná za poskytnutí úvěru činila k 75 % jistiny, jedná se tak o výši, která je zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy. Takovému jednání věřitele nelze přiznat právní ochranu, je třeba naopak poskytnout ochranu žalované jako spotřebiteli, a ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru, o nákladech na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku posoudit jako ujednání absolutně neplatné. Soud proto žalobu v části, ve které se žalobce těchto nároků domáhal, zamítl.6. Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 10 000 Kč za úrok ve výši 7 544,84 Kč, žalovaná na dluh uhradila pouze 2 053,93 Kč. Soud s ohledem na neplatnost ujednání o poplatcích a přiznal proto žalobci jistinu ve výši 7 946,07 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 7.9.2023 dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaná s úhradou v prodlení. Ve zbývající části soud s ohledem na shora uvedené žalobu zamítl.7. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci úspěch z 58 %, žalovaná z 42 %, žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 16 % nákladů řízení žalobce. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, z částky 1 200 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 252 Kč. Celková náhrada nákladů činí 2 252 Kč, část náležející žalobci ve výši 16 % pak činí 360,30 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaná povinna ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.