114 C 12/2022-171 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaných zaplacení 5 568 464 Kč jako náhrady újmy, která jí vznikla zaplacením pokuty u finančního úřadu. Žalobkyně zdědila po svém manželovi, , jméno FO, , 25 ks kmenových akcií společnosti , právnická osoba, ., které se spolu s ostatními akcionáři rozhodla prodat společnosti , právnická osoba, kupní smlouva byla uzavřena dne 15.9.2017, kupní cena akcií byla 69 523 750 Kč a měla být uhrazena do 5 let. Oba žalovaní se na celé transakci podíleli, první žalovaný poskytoval daňové poradenství společnosti , právnická osoba, ., druhý žalovaný rovněž, s oběma společnostmi měli uzavřené smlouvy a jejich služby jim byly hrazeny. Oba žalovaní byli opakovaně dotazováni, zda příjem za prodej akcií podléhá u akcionářů nějaké daňové povinnosti, na což odpověděli, že příjem daňové povinnosti nepodléhá, neboť akcionáři vlastnili akcie déle, než byl v té době předepsaný daňový test. Žalobkyně následně uzavřela se společností , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, .) smlouvu o příplatku mimo základní kapitál ve výši 64 524 789,50 Kč, přičemž na toto plnění měl být započítán příjem z prodeje akcií ve výši 69 523 750. K tomu došlo Dohodou o započtení pohledávek ze dne 15.9.2017. Oba žalovaní zde byli opět aktivní, o této transakci věděli, přesto žalovanou neupozornili na to, že dle ust. § 38v odst.1 zákona č. 586/1992 o daních z příjmu je povinna oznámit příjem, osvobozený od placení daně, správci daně. Tuto povinnost mohla žalobkyně splnit do 31.3.2018, popř. 30.6.2018, nevěděla však o tom a povinnost nesplnila. Ke splnění povinnosti pak došlo až na výzvu správce daně a ten následně vyměřil žalobkyni pokutu ve výši 6 452 479 Kč, což bylo 10% částky, která nebyla oznámena. Žalobkyně se snažila pokutu odvrátit, avšak marně a celkem již uhradila 5 450 000 Kč a byly jí na pokutu započteny přeplatky z jiných daní ve výši 118 464 Kč, celková škoda tak činí 5 568 464 Kč. Žalobkyně je přesvědčena, že žalovaní odpovídají za škodu, která jí vznikla, a to dle ust. § 2912 odst.2 o.z., 2913 o.z., 2950 o.z. a ust. § 6 odst. 8 zákona o daních z příjmu.2. První žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, neboť mezi ním a žalobkyní neexistoval žádný smluvní vztah, neposkytoval jí účetní ani daňové poradenství. Žalobkyně byla právně zastoupena a radu jí měl poskytnout její právní zástupce.3. Druhý žalovaný rovněž se žalobou nesouhlasil, rovněž uvedl, že mezi ním a žalobkyní neexistoval žádný právní vztah, žalovaný nebyl povinen poskytovat žalobkyni jakékoli poradenství.4. Soud žalobkyni poučil dle ust. § 118a o.s.ř. o tom, že pro úspěch ve věci musí tvrdit jakou konkrétní povinnost, který ze žalovaných porušil, např. kdy byli žalovaní povinni ji poučit o jejích povinnostech a z čeho tato povinnost vyplývala. Byla také poučena o tom, že musí tvrdit a prokázat, že žalovaní aktivně vystupovali v obchodu s akciemi a že s nimi ona komunikovala, popř. byla ujištěna o svých povinnostech.5. Žalobkyně pak po poučení uvedla, že byla akcionářem společnosti , právnická osoba, . (po svém zemřelém manželovi), a to společně s panem , jméno FO, . , jméno FO, a , jméno FO, společnost založili v roce 2012. V roce 2016 se společnost sloučila se společností , právnická osoba, . a dalšími akcionáři se stali , jméno FO, a společnost , právnická osoba, ., kteří měli prioritní akcie s přednostním právem na podíl na zisku. Tento podíl činil 29% z vytvořeného zisku, což společnost zatěžovalo a původní akcionáři se rozhodli prioritní akcie odkoupit, vyjednáváním bylo pověřeno představenstvo (, jméno FO, , jeho syn , jméno FO, , žalobkyně a její syn , jméno FO, ) a další zaměstnanci – účetní a finanční ředitelka , jméno FO, a podíleli se na tom i oba žalovaní. Bylo třeba odkoupit všechny akcie původní společnosti nově založenou společností (, právnická osoba, .), která si vzala úvěr u UniCredit Bank Czech republik and Slovakia a.s. Celá smluvní dokumentace byla předána ke kontrole jednateli druhého žalovaného, p. , jméno FO, , je tedy zřejmé, že se druhý žalovaný na této dokumentaci podílel, přičemž již v této době bylo zřejmé, že prioritní akcie budou vyplaceny a splatnost akcií žalobkyně a , jméno FO, bude odložena. Otázka daňového zatížení žalobkyně a , jméno FO, se řešila na jednání managementu společnosti a dne 4.7.2017 byla pověřena , jméno FO, , aby se žalovaných zeptala, zda je prodej akcií pana , jméno FO, a žalobkyně zatížen nějakou daňovou povinností, ona se zeptala a pak informovala představenstvo společnosti, že z prodeje kmenových akcií nebude žalobkyně ani , jméno FO, platit daň. Je z toho zřejmé, že společnost , právnická osoba, . sice nebyla účastníkem transakce, ale projevovala zájem o to, aby akcionáři nebyli zatíženi daňovou zátěží. , právnická osoba, byli rodinnými společnostmi, z čehož logicky vyplývá, že členové statutárních orgánů hájí zájmy společníků. I po uzavření kupních smluv na akcie se oba žalovaní podíleli na vytváření dalších smluv, které vedly k zániku závazku společnosti , právnická osoba, . vůči akcionářům jinak, než zaplacením (vložení prostředků mimo základní kapitál). Došlo tedy k započtení pohledávek, o čemž vydala společnost , právnická osoba, . dne 22.12.2019 potvrzení. Tato společnost patří jednateli druhého žalovaného, takže o tom věděl. Druhý žalovaný tedy věděl o všech skutečnostech, které podmiňovaly vznik povinnosti žalobkyně dle ust. § 38v odst.1 zákona o daních z příjmu – tedy povinnost oznámit osvobozený příjem. Žalovaní tedy měli povinnost v srpnu 2017 oznámit žalobkyni, že ji stíhá povinnost k oznámení osvobozeného příjmu, když byli dotazováni , jméno FO, ohledně daňových povinností akcionářů. Znovu měli na tuto povinnost upozornit v okamžiku, kdy se dozvěděli o tom, že závazek zaplatit kupní cenu za akcie zanikl. Upozornit měli , právnická osoba, . nebo jeho finanční ředitelku.6. Povinnost, kterou žalovaní porušili vyplývá pro prvního žalovaného z příkazní smlouvy č. 69/2017 ze dne 8.6.2017, kde je v bodě 2.2 zakotvena povinnost žalovaného oznámit příkazci všechny okolnosti, které zjistil při zařizování záležitosti a které mohou mít vliv na změnu pokynů příkazce, v bodě 2.4. je povinnost postupovat při zařizování záležitosti s odbornou péčí a chránit zájmy příkazce, v bode 2.6 je povinnost odpovídat příkazci za škodu, která vznikne při zařizování záležitostí, příkazník se povinnosti zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani pří vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat. Součástí jeho povinností bylo dle žalobkyně i prověření daňových povinností nejen na straně klienta, ale i jeho akcionářů.7. Povinnosti žalovaných jsou pak obecně stanoveny i v zákoně č. 523/92 Sb., ust. § 6 odst.1. Tím, že první žalovaný neupozornil na existenci informační povinnosti žalobkyně, porušil bod 2.4. příkazní smlouvy, neboť nepostupoval s odbornou péčí a nechránil zájmy příkazce. Oba žalovaní porušili svou obecnou povinnost chránit oprávněné zájmy svého klienta a povinnost uplatňovat vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné. Žalobkyně komunikovala se žalovanými o záležitostech obchodu s akciemi, což dokládá emailová komunikace.8. Po doplnění žalobních tvrzení vstoupil do řízení vedlejší účastník na straně žalovaných, a to , Anonymizováno, a uvedl, že považuje nárok žalobkyně za nedůvodný. Žalovaní neporušili žádnou svou povinnost, která může vyplývat buď ze smlouvy, nebo ze zákona. Žalobkyně se dovolává povinností žalovaných ke svým klientům, ale , jméno FO, se zmiňuje o tom, že jí bylo sděleno žalovanými, že není třeba platit daň, nikoliv, že nevznikla žádná daňová povinnost, jak dovozuje žalobkyně. Nic podobného pak svědkyně ani netvrdila, dotazovala se pouze na nutnost platby daně. Příkazní smlouvou byla prvnímu žalovanému založena povinnost hájit zájmy klienta, nikoliv žalované. Široký výklad povinností daňového poradce, který žalobkyně podává, nemůže obstát.9. První žalovaný pak na doplnění tvrzení žalobkyní uvedl, že žalobkyně nesplnila povinnost doplnění tvrzení, když neuvedla, jak se měl první žalovaný podílet aktivně na operacích s prodejem akcií, ani že ona sama s prvním žalovaným jednala. Příkazní smlouva byla uzavřena se společností , právnická osoba, ., nikoliv se žalobkyní a nevyplývá z ní, že by měl první žalovaný poskytovat daňové poradenství žalobkyni. Žalobkyně ani její syn po prvním žalované nepožadovali, aby se podílel na zaplacení pokuty, první žalovaný pouze pomáhal synovi žalobkyně se žádostí o prominutí pokuty, vypracoval pro ně také obecnou písemnost, kam si syn žalobkyně udělal ještě další poznámky, z nichž je patrné, že vina byla na straně účetní žalobkyně.10. Druhý žalovaný uvedl, že žalobkyně popsala širší souvislosti prodeje akcií a uvedl, že jeho klienty byli původně „noví“ akcionáři, tedy společnost , právnická osoba, . a , jméno FO, . Žalobkyně tvrdí, že podmínky prodeje akcií měl projednávat management společnosti , právnická osoba, ., společnost však nebyla stranou kontraktu, tou je prodávající a kupující akcií. Druhý žalovaný se angažoval na straně spol