14 C 282/2023-36 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení 34 325 Kč s příslušenstvím s tím, že jeho právní předchůdce, společnost , právnická osoba, uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, poskytl žalované 35 000 Kč prostřednictvím internetové prostředí, když žalovaná uhradila verifikační platbu a poskytla věřiteli kopii občanského průkazu. Věřitel zkoumal také úvěruschopnost. Žalovaná neplanila podmínky smlouvy a ke dni 29.12.2022 zesplatněn. Věřitel pak převedl pohledávku na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek. Nyní se žalobce domáhá jistiny 34 325 Kč, úroku 10 087 Kč, nákladů na upomínání 265 Kč. Dále žalobce požaduje smluvní pokutu ve výši 1 304,35 Kč jako 0,1% dlužné částky od 30.12.2022 do 6.2.2023.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Soud jednal a rozhodoval bez přítomnosti žalované, která se na doručené předvolání nedostavila, svou neúčast neomluvila, o odročení nepožádala (ust. § 101 odst.3 o.s.ř.).4. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: žalovaná uzavřela dne 28.7.2022 smlouvu o úvěru se společností , právnická osoba, , podle které jí bylo poskytnuto 35 000 Kč, které se zavázala splatit v 24 měsíčních splátkách po 2 827,75 Kč, celkem měla zaplatit 67 866 Kč, úrok činil 73,81 % ročně, RPSN 104,70%. Smluvní pokuta byla sjednána na 0,1% dlužné částky denně (zjištěno ze smlouvy o úvěru a výpisu z účtu). Žalované byly zasílány upomínky, také předžalobní upomínka (zjištěno z upomínek a podacího lístku). Věřitel postoupil svou pohledávku na žalobce, žalované to bylo oznámeno (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky a oznámení).5. Žalobce ani na výzvu soudu nepředložil důkazy o zkoumání úvěruschopnosti žalované s tím, že je nemá k dispozici.6. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ust. § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, účinného ke dni uzavření smlouvy Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle ust. § 122 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.10. Podle ust. § 122 odst.2 zákona o spotřebitelském úvěru uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.11. Podle ust. § 122 odst.3 zákona o spotřebitelském úvěru souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.12. Podle ust. § 124 zákona o spotřebitelském úvěru stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.13. Rozsudek soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, věc C-679/18, OPR Finance s.r.o. proti GK uvádí ve svém výroku: Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.14. S ohledem na shora uvedené vzal soud za zjištěné, že žalovaná převzala od právního předchůdce žalobce úvěr ve výši 35 000 Kč. Dle tvrzení žalobce obsaženého v žalobě zaplatila žalovaná ve prospěch úvěru částku 23 454 Kč (celková částka, která měla být zaplacena 67 866 Kč, v žalobě požadováno na jistině a úroku 44 412 Kč, rozdíl činí 23 454 Kč).15. S ohledem na rozhodnutí soudního dvora, citované v odstavci 13 soud posuzoval, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované dostatečně tak, aby posoudil možnost žalované úvěr splácet. Tuto svou povinnost věřitel dle zjištění soudu porušil. Za této situace bylo velmi riskantní umožnit žalované úvěr, nadto s velmi vysokými úroky. K těmto položkám se dále soud nebude vyjadřovat, neboť má smlouvu za neplatnou z důvodu nedostatečného zjištění úvěruschopnosti žalované. Tento korektiv je pak nutno uplatnit bez ohledu na to, že se jej spotřebitel nedovolal, viz. odstavec 13.16. Soud tedy uložil žalované zaplatit 11 546 Kč (od jistiny 35 000 Kč bylo odečteno 23 454 Kč), ve zbytku byla žaloba zamítnuta.17. Žalobce požadoval také úrok z prodlení, na který má nárok dle ust. § 1970 OZ a vyhlášky č. 351/2013 Sb. ve výši o 8 procentních bodů vyšší, než je repo sazba vyhlašována Českou národní bankou, a to od doručení žaloby žalované.18. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst.2 a nepřiznal ji žádnému z účastníků, když úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.