14 C 305/2023-34 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 15 115 Kč s tím že dodával žalovanému dle smlouvy elektřinu, za niž mu žalovaný zůstal dlužen. Za období 20.9.2022 – 4.12.2022 vyúčtoval žalobce žalovanému 15 015,64 Kč za elektřinu a 100 Kč smluvní pokuty se splatností dne 3.1.2023. Žalovaný však dlužnou částku dosud neuhradil, ačkoliv byl k úhradě upomínán.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání podle ust. § 115a o.s.ř., neboť oba účastníci s tímto postupem projevili souhlas, resp. se na výzvu soudu nevyjádřili, přičemž byli upozorněni, že v takovém případě bude mít soud za to, že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí (ust. § 101 odst.4 o.s.ř.).4. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav: Žalovaný uzavřel se žalobcem dne 6.9.2022 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, podle které se žalobce zavázal dodávat žalovanému elektřinu a žalovaný se zavázal za tuto elektřinu platit cenu dle ceníku v zálohách po 6 370 Kč měsíčně, v případě nezaplacení některého vyúčtování má žalobce právo na smluvní pokutu ve výši 100 Kč. (zjištěno ze smlouvy ze dne 6.9.2022). Za období 29.9.2022 – 4.12.2022 byl žalovanému vyúčtován nedoplatek ve výši 15 015,64 Kč a smluvní pokuta 100 Kč se splatností 3.1.2023 (zjištěno z faktury č. , tel. číslo, ). Dne 12.4.2023 byl žalovaný upomínán o zaplacení dlužné částky a byl upozorněn na to, že dluh bude v případě nezaplacení vymáhán soudní cestou (zjištěno z upomínky ze dne 12.4.2023).5. Žalovaný odebral elektřinu, za což byl povinen dle smlouvy zaplatit cenu podle ceníku, což neučinil a žalobce má proto právo, aby mu byla vyfakturovaná cena zaplacena. Účastníci spolu uzavřeli smlouvu, která se řídí jednak ust. § 50 zák. č. 458/2000 Sb. energetického zákona, jednak obecně ustanovením občanského zákoníku o kupní smlouvě, tedy ust. § 2079 a násl. Soud tedy uznal žalovaného povinným uhradit kupní cenu elektřiny ve výši 15 015,64 Kč a smluvní pokutu 100 Kč.6. Žalobce požadoval také úrok z prodlení, na který má nárok dle ust. § 1970 o.z. a vyhlášky č. 351/2013 Sb. ve výši o 8 procentních bodů vyšší, než je repo sazba vyhlašována Českou národní bankou.7. Žalobce byl ve věci plně úspěšný a zaslal žalovanému výzvu k plnění ve lhůtě delší než sedm dní před podáním žaloby a soud mu přiznal dle ust. § 142 odst.1 a 142a odst.1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a dále náklady na právní zastoupení. Náklady na právní zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby celkem tedy 750 Kč za 2 právní úkony po 300 Kč (převzetí věci a žaloba) dle ust. § 11 odst.1 advokátního tarifu a jeden úkon (předžalobní upomínka, která nesplňuje předpoklady právního rozboru věci a jedná se pouze o jednoduchou, byť dlouhou výzvu k plnění) v poloviční výši 150 Kč dle ust. § 11 odst.2 a 14b odst.1 bod 2 advokátního tarifu a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 100 Kč, celkem 300 Kč (§ 13 odst.3 a 14b odst.5 advokátního tarifu). Odměna zástupci byla dále zvýšena o DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. při sazbě 21%, tedy o 220,50 Kč. Soud přiznal žalobci náklady v celkové výši 2 070,50 Kč.