17 C 137/2024-26 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobkyně se domáhala zaplacení celkem 100 000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 1. 3. 2023 uzavřela s žalovaným nájemní smlouvu, na základě které žalovaný užíval bytovou jednotku na adrese , adresa, (dále i jen „byt“), za kterou se zavázal hradit nájemné ve výši 7 500 Kč a náklady na služby spojené s užíváním bytu ve výši 4 300 Kč. Žalovaný byt užíval i po skončení doby určité dne 1. 2. 2024, byt vyklidil ke dni 2. 6. 2024. Žalovaný dluží žalobkyni za neuhrazené nájemné a náklady na služby za měsíce červenec, srpen, září, říjen a listopad 2023 a dále za leden 2024 až květen 2024, přičemž na tento dluh žalobkyně zčásti započetla kauci žalovaného ve výši 18 000 Kč. Žalovaný dluh uznal.Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání.Z nájemní smlouvy bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi manželi , jméno FO, a žalovaným dne 1. 2. 2023, jejím předmětem byl pronájem bytu na dobu určitou od 1. 2. 2023 do 1. 2. 2024, za což se žalovaný zavázal hradit nájemné ve výši 7 500 Kč měsíčně a zálohu na energie ve výši 4 300 Kč měsíčně, k zajištění nároků pronajímatele byla sjednána jistota ve výši 18 000 Kč. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že vlastníkem jednotky č. 679/7, byt, vymezené v budově č. p. 679, 680, 681, 682 ,683 je žalobkyně a , jméno FO, , jednotka náleží do společného jmění manželů. Z tabulky úhrad bylo zjištěno, že žalovaný uhradil dne 2. 2. 2023 částku 29 800 Kč a dále ve dnech 15. 3. 2023, 19. 4. 2023, 27. 6. 2023 a 14. 11. 2023 a 15. 12. 2023 částku 11 800 Kč. Z předávacího protokolu soud zjistil, že žalovaný předal byt žalobkyni dne 2. 6. 2024.Dle uznání dluhu ze dne 2. 6. 2024 žalovaný uznal, že ke dni 31. 5. 2024 dluží žalobkyni za nezaplacený nájem a služby za období od srpna 2023 do ledna 2024 celkem 70 800 Kč, a za měsíce, kdy byt užíval bez právního titulu v období od února do května 2024 celkem 47 200 Kč, přičemž dluh po odečtení kauce ve výši 18 000 Kč činí celkem 100 000 Kč.Předžalobní výzvou ze dne 24. 11. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužného nájemného a upozornila jej na možnost soudního vymáhání tohoto dluhu. Výzvou ze dne 9. 1. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k opuštění bytu a zároveň k úhradě dlužného nájemného.Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zejména dle obecných ustanovení o nájmu dle ust. § 2201 a násl. a zvláštních ustanoveních o nájmu bytu a nájmu domu dle ust. § 2235 a násl.Dle ust. § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.Dle ust. § 2295 o. z. má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.Soud vzal v řízení z nájemní smlouvy za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným nájemní smlouvu, na základě které žalovaný byt užíval. Žalovaný se zavázal hradit měsíční nájemné ve výši 7 500 Kč a zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši 4 300 Kč. Žalovaný však nehradil tyto pravidelné platby řádně a včas, neuhradil nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu za celkem 10 měsíců od července 2023 do května 2024 (vyjma prosince 2023) vždy ve výši 11 800 Kč. Na tento dluh pak žalobkyně započetla žalovaným složenou jistotu ve výši 18 000 Kč, jak bylo zjištěno z uznání dluhu. Žalovaný zbývající část dluhu ve výši 100 000 Kč za neuhrazené nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu uznal, jak bylo také zjištěno z uznání dluhu ze dne 2. 6. 2024, proto má soud v souladu s ust. § 2053 o. z. za to, že dluh v rozsahu uznání a v době uznání trval. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o. z., neboť je žalovaný s úhradou této částky v prodlení.Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 304 Kč, z částky 17 680 Kč za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, žaloba, změna žaloby) po 4 420 Kč dle ust. § 7 a ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a z částky 1 200 Kč jako 4 paušálních náhrad nákladů po 300 Kč dle ust. § 13 vyhlášky 177/1996 Sb. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 3 964,80 Kč. Celková náhrada nákladů po zaokrouhlení činí 27 149 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.