17 C 151/2024-16 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení celkem 27 566 Kč s příslušenstvím, a to částky 517,07 Kč (sestávající z dlužné jistiny ve výši 471,15 Kč a dlužné části poplatku ve výši 45,92 Kč) s příslušenstvím ze smlouvy o zápůjčce, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , dne 31. 5. 2018, a částky 27 048,93 Kč (sestávající z dlužné jistiny ve výši 17 465,22 Kč a dlužné části poplatku ve výši 9 583,71 Kč) ze smlouvy o zápůjčce, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce dne 22. 8. 2018. Právní předchůdce žalobce před poskytnutím zápůjčky posoudil schopnost žalovaného zápůjčku splácet s odbornou péčí.Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání.Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 22. 2. 2018 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, jejím předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků ve výši 80 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 76 483 Kč, který sestává z úroku ve výši 26 367 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 29 004 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 21 112 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 6 521 Kč, RPSN bylo vyčísleno na 106,92 %. Dle zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr právní předchůdce žalobce vycházel z těch skutečností, že žalovaný žádá o poskytnutí zápůjčky ve výši 20 000 Kč, je vdovec a žije ve vlastním bydlení, dosahuje pravidelného příjmu ve výši 14 483 Kč měsíčně ze starobního důchodu, z příjmu neplatí žádné splátky, měsíční výdaje byly odhadnuty na 5 000 Kč. Dle tabulky umoření bylo na dluh uhrazeno celkem 129 486,62 KčZe smlouvy o zápůjčce ze dne 31. 5. 2018 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, jejím předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků ve výši 22 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 21 396 Kč, který sestává z úroku ve výši 7 251 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 339 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 806 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 809 Kč, RPSN bylo vyčísleno na 109,14 %. Dle zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr právní předchůdce žalobce vycházel z těch skutečností, že žalovaný žádá o poskytnutí zápůjčky ve výši 17 000 Kč, je vdovec a žije ve vlastním bydlení, dosahuje pravidelného příjmu ve výši 14 483 Kč měsíčně ze starobního důchodu, z příjmu platí měsíční splátky ve výši 6 521 Kč, měsíční výdaje byly odhadnuty na 5 000 Kč. Dle tabulky umoření bylo na dluh uhrazeno celkem 42 931,48 Kč.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovaným žalobci. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení pohledávek žalobci. Předžalobní výzvou ze dne 28. 3. 2024 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu.Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli, a to ve znění ke dni uzavření smluv. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Ačkoliv by mohlo z ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění ke dni uzavření smlouvy, tj. ve znění do 28. 5. 2022) vyplývat, že se jedná o neplatnost relativní, která se uplatí pouze v důsledku námitky spotřebitele, není tomu tak. Jedná se o neplatnost absolutní a soud je z úřední povinnosti povinen zkoumat, zda poskytovatel před uzavřením smlouvy řádně posoudil a zhodnotil úvěruschopnost spotřebitele. Uvedené vyplývá z ust. § 588 věty první o. z., judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) či judikatury Ústavního soudu (např. Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), jakož i ze směrnic Evropského parlamentu a Rady a konstantní judikatury Soudního dvora Evropské unie (ke konkrétním směrnicím a rozhodnutím viz odůvodnění shora uvedených rozhodnutí).Soud má za to, že právní předchůdce žalobce při uzavírání obou smluv s žalovaným neprověřil úvěruschopnost žalovaného řádně, respektive z provedeného prověření vyvodil nesprávné závěry. Dle předložených zákaznických karet se sice právní předchůdce žalobce poměrně důkladně zabýval poměry žalovaného, avšak při rozhodování o tom, zda úvěry žalovanému poskytne, nepostupoval s péčí odborníka ve své oblasti, nýbrž jen matematicky hodnotil příjmy a výdaje žalovaného. Žalovaný byl v době poskytnutí peněžních prostředků starobním důchodem, jeho výdělkové možnosti tak z podstaty věci byly omezeny, přičemž žalovaný dosahoval příjmů toliko ze starobního důchodu, a to ve výši 14 483 Kč měsíčně. Dle smlouvy ze dne 22. 2. 2018 měl žalovaný hradit poměrně vysoké pravidelné měsíční splátky ve výši 6 521 Kč, za takové situace by mu na živobytí zbývalo toliko 7 962 Kč. Přestože žalovaný uvedl, že bydlí ve vlastním bydlení, má soud za to, že byly-li měsíční výdaje odhadnuty na částku 5 000 Kč, jedná se o nepřiměřeně nízkou částku, zvlášť s přihlédnutím k tomu, že při posuzování bylo vycházeno z toho, že žalovaný je vdovec. Proto má soud za to, že již při takovém posuzování schopnosti žalovaného dluh splácet vyvstaly důvodné pochybnosti o tom, zda žalovaný svůj dluh řádně splní. Navíc jen pár měsíců na to uzavřel právní předchůdce žalobce s žalovaným další smlouvu, na základě které měl žalovaný hradit pravidelné splátky ve výši 1 809 Kč, a tedy po úhradě všech splátek by žalovanému na živobytí zbývalo pouze 6 153 Kč. Soud má za to, že právní předchůdce žalobce nejednal poctivě, nejednal v souladu se základními zákonnými požadavky na poskytování úvěrů a i přes důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného plnit své dluhy, uzavřel s žalovaným tyto dvě úvěrové smlouvy. Smlouvy o úvěru jsou proto dle ust. § 588 o.z. absolutně neplatné a žalovaný je povinen v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit toliko poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru.V případě první smlouvy poskytnutá jistina činila 80 000 Kč, žalovaný na dluh uhradil celkem 129 486 Kč. V případě druhé smlouvy poskytnutá jistina činila 22 000 Kč, žalovaný na dluh uhradil celkem 42 931,48 Kč. Proto lze uzavřít, že žalovaný poskytnuté jistiny zcela uhradil. Soud proto žalobu zcela zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl v řízení plně úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.Výrok III je pak odůvodněn bodem 2 položky 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud v řízení na návrh žalobce elektronický platební rozkaz nevydal a pokračoval v řízení, proto žalobci doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1.