17 C 179/2024-12 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 30 860 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou s žalovanou uzavřel dne 18. 7. 2023. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 20 000 Kč, smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc čerpání úvěru ve výši 8 000 Kč, smluvní pokuty za období od 21. 11. 2023 do 12. 4. 2024 ve výši 2 860 Kč a zákonného úroku z prodlení.Soud vyzval žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaná se nijak nevyjádřila, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou dne 18. 7. 2023, jejím předmětem bylo poskytnutí úvěrového limitu do částky 20 000 Kč, za což se žalovaná zavázala hradit úroky ve výši 40 % měsíčně. Pro případ prodlení s úhradou dluhu se žalovaná zavázala hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že na účet č. , č. účtu, byla dne 18. 7. 2023 poukázána částka 20 000 Kč. Na předložených fotografiích je zachycen občanský průkaze žalované. Z výpisů z účtu žalované za období od ledna do března 2023 bylo zjištěno, že žalovaná v průběhu těchto měsíců čerpala množství různých úvěrů (, právnická osoba, ., , právnická osoba, ., , právnická osoba, ., , právnická osoba, ), jen od své banky pak žalovaná čerpala více jak 30 různých úvěrů. Počáteční či konečný zůstatek účtu žalované byl často též mínusový. Ze sdělení žalobce ze dne 17. 11. 2023 bylo zjištěno, že pro opakované porušování smluvních podmínek došlo k zesplatnění úvěru dnem 17. 11. 2023. Předžalobní výzvou ze dne 12. 4. 2024 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na možnost soudního vymáhání dluhu.Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Soud má za to, že žalobce při uzavírání smlouvy s žalovanou neprověřil úvěruschopnost žalované řádně, respektive z provedeného prověření vyvodil nesprávné závěry. Žalobce tvrdil, že ověřoval příjem žalované, žalovaná byla lustrována ve veřejně dostupných databázích, přičemž nedošlo k pochybám ohledně platební schopnosti žalované. S tímto však nelze souhlasit. Předložený výpis z účtu žalované podává ucelený přehled o příjmech a výdajích žalované. Z tohoto výpisu samozřejmě vyplývá, že žalovaná dosahuje pravidelných měsíčních příjmů. Nicméně je z nich také zřejmé, že žalovaná čerpá velké množství dalších úvěrů, jen od své banky žalovaná čerpala naprosto nepřiměřené množství 30 úvěrů. Hospodaření žalované není vyvážené, naopak její zůstatek je často mínusový a k úhradě splátek je nucena čerpat další a další úvěry. Tyto skutečnosti jistě zakládají pochybnosti o schopnosti žalované splatit další úvěr (když splacení úvěru pomocí jiného úvěru jistě není řádným plněním dluhu). Protože tedy žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je třeba smlouvu o úvěru ze dne 18. 7. 2023 hodnotit v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou. Tudíž je žalovaná povinna vrátit toliko poskytnutou jistinu.V řízení bylo prokázáno, že žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, tato smlouva o úvěru je však dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, a proto je žalovaná povinna zaplatit žalobci toliko dlužnou jistinu, tedy částku 20 000 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o. z., neboť je žalovaná s úhradou této částky v prodlení. Ve zbývající části, co do smluvního úroku a poměrné části zákonného úroku z prodlení, a co do smluvní pokuty pak byla žaloba zamítnuta právě pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 65 %, žalovaná z 35 %, žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 30 % nákladů řízení žalobce. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 543 Kč, z částky 1 500 Kč za 3 úkony právní služby po 500 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušální náhrady nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 378 Kč. Celková náhrada nákladů činí 3 721 Kč, část náležející žalobci ve výši 30 % proto činí 1 116 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaná povinna ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.Výrok IV je pak odůvodněn bodem 2 položky 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud v řízení na návrh žalobce elektronický platební rozkaz nevydal a pokračoval v řízení, proto žalobci doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1.