17 C 32/2024-27 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 27 000 Kč s příslušenstvím jako dluhu z ústní smlouvy o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do 25. 11. 2022. Na zajištění zápůjčky vystavil žalovaný žalobci směnku vlastní, na které byl ověřen podpis žalovaného, listina však není směnkou, neboť nesplňuje náležitosti zákona směnečného a šekového. Zamítnutí návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu netvoří překážku věci rozhodnuté. Žalovanému bylo umožněno, aby si svůj dluh u žalobce odpracoval, žalovaný toho nevyužil.Žalovaný uvedl, že směnku soud uznal neplatnou, neboť neobsahuje zákonné náležitosti směnky. Žalovaný s žalobcem komunikoval o výši pohledávky i o jejím případném splacení, k započtení pohledávek nedošlo. Dluh je nadhodnocený a jeho vymáhání je v rozporu s dobrými mravy. Částka byla zapůjčena za účelem koupě automobilu, žalovaný se domluvil s žalobcem na práci, také zprostředkoval žalobci prodej bytu. Na jaře 2022 zaplatil žalobci částku 5 000 Kč. K započtení nedošlo, žalovaný svou pohledávku nezapočetl, stále ji drží.Při jednání účastníci učinili nesporným, že dne 25. 11. 2021 byla žalobcem žalovanému předána částka 30 000 Kč.Z výslechu žalovaného soud zjistil, že se žalobce zeptal, zda mu půjčí, žalobce mu poté na dvoře přinesl směnku i těch 30 000 Kč. Domluvili se tak, že se domluví splácením prací, a kdyby žalobce pro něj práci neměl, tak splácením. Na podzim 2022 štípal žalobci dřevo, přidával zedníkům, co tam stavěli garáž, míchal beton, odvážel vlastním automobilem suť. Poslal žalobci 5 000 Kč i 3 000 Kč. Matka jeho přítelkyně se rozhodla, že prodá byt, nabídl jí, že se zeptá žalobce, načež mu žalobce řekl, že mu za prodej odečte 10 000 Kč z dluhu. Když žalobce předělával vrch bytu, pracoval pro něj a byla mu vyplácena odměna 120 Kč za hodinu, po zápůjčce mělo jít všechno na dluh.Z listiny označené jako směnka bylo zjištěno, že žalovaný se zavázal zaplatit žalobci nejpozději do 25. 11. 2022 částku 30 000 Kč. Z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 27. 9. 2023, č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že byla zamítnuta žaloba žalobce, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 27 000 Kč s příslušenstvím, a to z důvodu, že stanoví-li směnka dobu splatnosti „do 25. 11. 2022“, je pro vadu podstatné náležitosti neplatná.Předžalobní výzvou ze dne 5. 12. 2022 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu, dle sledování zásilek byla zásilka dodána dne 19. 12. 2022. Z reakce na předžalobní výzvu ze dne 23. 2. 2023 soud zjistil, že žalovaný sdělil, že žalobci stále ještě nějaké peníze dluží, ale nejedná se o 30 000 Kč, neboť se s žalobcem dohodl, že dluh bude splácet postupně prací pro žalobce a již minimálně 10 000 Kč odpracoval. Také žalobci dohodil prodej bytu. Proto zasílá částku 3 000 Kč a žádá o vyjádření k započtení pohledávek s tím, že je ochoten uhradit celkem 10 000 Kč.Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.Je nerozhodné, zda bylo mezi totožnými účastníky již rozhodováno o dluhu ze směnky, neboť tato skutečnost nezakládá překážku věci rozhodnuté dle ust. § 159a odst. 4 o.s.ř. pro rozhodování o dluhu ze závazku, když v každém z těchto řízení je právní důvod uplatněného nároku a předmět řízení jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2014, sp. zn. 32 Cdo 2031/2013 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2003, sp. zn. 33 Odo 202/2002).V řízení bylo prokázáno (listina směnky), a vlastně mezi účastníky nebylo sporné, že účastníci uzavřeli dne 25. 11. 2021 ústní smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalobce žalovanému částku 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit nejpozději do 25. 11. 2022. Žalovaný na dluh uhradil 3 000 Kč, tuto úhradu žalobce v podané žalobě zohlednil.Žalovaný uváděl, že na dluh uhradil také 5 000 Kč, soud proto poskytl žalovanému poučení dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. o tom, že je povinen tvrdit a prokázat úhradu této částky. Ani přes výslovné poučení však žalovaný tuto skutečnost nijak neprokázal. Proto se soud touto tvrzenou úhradou dále nezabýval.Mezi účastníky zůstalo sporné, zda dluh trvá v celé zbývající výši 27 000 Kč, či zda dluh alespoň částečně zanikl v důsledku tvrzených prací vykonaných žalovaným pro žalobce, případně odečtením odměny za zprostředkování prodeje bytu.Dle ust. § 1982 odst. 1 o.z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Dle odst. 2 o.z. započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. Dle ust. § 1987 odst. 2 o.z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.Žalovaný ve svých vyjádřeních i u jednání setrvale uváděl, že pro žalobce vykonával práce a zprostředkoval mu prodej bytu, a proto se chce dohodnout na započtení. Také uváděl, že sám žalovaný neučinil jednostranný zápočet, k započtení nedošlo, žalovaný svou pohledávku nezapočetl a stále ji drží.Aby bylo možné k tvrzenému zápočtu přihlížet, musel by některý z účastníků aktivně právně jednat a onen tvrzený zápočet učinit (když započteno může být i jednostranným právním jednáním, není nutná dohoda stran o započtení). To se však nestalo, žalovaný ničeho nezapočetl, toto právní jednání neučinil. Proto k tvrzeným pracím či zprostředkování prodeje bytu nebylo možné přihlížet již z tohoto důvodu, tedy, že takový zápočet učiněn nebyl.I kdyby však zápočet jednostranně učiněn byl, dle konstantní judikatury není k započtení pohledávka, která je co do základu nebo výše sporná a jejíž uplatnění vyvolá spory o existenci či výši takové pohledávky (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020). A přesně o takové pohledávky se zde jedná. Je evidentně sporné, zda a případně v jakém rozsahu žalovaný prováděl pro žalobce práce (když ani sám žalovaný neví, kolik přesně prací vykonal, jak dlouho je prováděl, jak vyplynulo z jeho výslechu), a jaká by měla být výše odměny za tuto práci, případně zda a v jakém rozsahu měla být žalovanému poskytnuta odměna za zprostředkování prodeje bytu. Prokazování těchto skutečností by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné pohledávce. Soud proto ani této námitce žalovaného nevyhověl.Protože bylo v řízení prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému částku 30 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil toliko 3 000 Kč, bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 27 000 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou v prodlení, a to ode dne následujícího po dni, ve kterém nejpozději měla být dlužná částka splacena.Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 080 Kč, z částky 13 080 Kč za 6 úkonů právní služby po 2 180 Kč dle ust. § 7, 9 a 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 1 800 Kč jako 6 paušálních náhrad nákladů po 300 Kč dle ust. § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 800 Kč jako náhrady za promeškaný čas 8 půlhodin dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a z částky 826 Kč jako náhrady cestovného (dvakrát ze sídla právního zástupce žalobce k jednání soudu v Ústí nad Orlicí a zpět při průměrné spotřebě 6,96 l BA na 100 km a celkem 100 ujetých km) dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 3 466 Kč. Celková náhrada nákladů činí 21 052 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.Lhůtu k plnění dluhu i nákladů řízení určil soud v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč, když má soud za to, že na straně žalovaného jsou dány důležité důvody, pro které mu lze umožnit plnění dluhu ve splátkách (žalovaný sice dosahuje poměrně vysokých příjmů, nicméně platí nájemné ve výši 15 000 Kč, má tři vyživovací povinnosti a jeho přítelkyně je na mateřské dovolené) a zároveň plnění v takto vysokých splátkách nebude na újmu žalobci, když lze očekávat, že žalovaný dluh v přiměřené době splní.