217 C 7/2023-55 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 50 718 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že dne 29. 10. 2014 uzavřel s žalovaným rámcovou smlouvu, na základě které došlo k uzavření smlouvy o výpůjčce, na základě které byly žalovanému předány předměty výpůjčky. K ukončení smlouvy o výpůjčce došlo na základě výpovědi žalobce ze dne 27. 2. 2023, žalovaný předměty výpůjčky žalobci nevrátil, žalobce proto požaduje zaplacení smluvní pokuty za nevrácené předměty zápůjčky v celkové výši 50 718 Kč.Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání.Z rámcové smlouvy soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným dne 29. 10. 2014, jejím předmětem bylo sjednání smluvních podmínek pro uzavírání kupních smluv a pro vzájemné vztahy při dodávkách výrobků prodávajícího a dalšího zboží kupujícímu. Smluvní podmínky a podmínky vzniku nároku na smluvní pokutu soud zjistil z obchodních podmínek A6 pro uzavírání kupních smluv na dodávky smluvního zboží, uzavírání smluv o výpůjčce reklamních materiálů, uzavírání smluv o výpůjčce výčepní techniky a uzavírání smluv o marketingové podpoře.Z dodacího listu č. , hodnota, soud zjistil, že žalobce dodal žalovanému dne 19. 6. 2020 vyjmenované položky reklamních materiálů. Z dodacího listu č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalobce dodal žalovanému dne 3. 7. 2020 vyjmenované položky výčepního zařízení s příslušenstvím spolu s jejich montáží. Výpovědí ze dne 27. 2. 2023, která byla odeslána datovou zprávou ze dne 27. 2. 2023, žalobce vypověděl konkrétní smlouvu o výpůjčce ze dne 3. 7. 2020 dle výdajové karty č. , hodnota, a konkrétní smlouvu o výpůjčce , Anonymizováno, ze dne 19. 6. 2020 dle dodacího listu č. , hodnota, a vyzval žalovaného k vrácení všech předmětů výpůjčky, pro případ prodlení s vrácením předmětu výpůjčky žalobce upozornil žalovaného na možnost vzniku nároku na smluvní pokutu.Výzvami ze dne 25. 5. 2023, které byly odeslány datovou zprávou ze dne 25. 5. 2023, vyzval žalobce žalovaného k úhradě smluvní pokuty za nevrácení předmětů výpůjčky. Fakturou ze dne 25. 5. 2023 vyúčtoval žalobce žalovanému škodu za nevrácenou výčepní techniku ve výši 35 524 Kč. Fakturou ze dne 25. 5. 2023 vyúčtoval žalobce žalovanému škodu za nevrácené , Anonymizováno, ve výši 15 194 Kč.Předžalobní výzvou ze dne 25. 8. 2023 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu.Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2193 o. z. smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání.Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovaným rámcovou smlouvu o sjednání smluvních podmínek pro vzájemné vztahy, na základě které uzavíral s žalovaným jednotlivé smlouvy. Žalobce uzavřel s žalovaným dvě smlouvy o výpůjčce, na základě kterých poskytl žalovanému specifikované předměty výpůjčky (výčepní zařízení s příslušenstvím, reklamní materiály). Žalobce smlouvy o výpůjčce vypověděl, žalovaný byl povinen předměty výpůjčky po skončení výpůjčky vrátit žalobci, tyto však žalobci nevrátil, žalobci proto vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši odpovídající hodnotě předmětu výpůjčky. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci smluvní pokutu za nevrácení předmětů zápůjčky dle ust. § 2048 a násl. o.z. ve výši 50 718 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o. z., neboť je žalovaný s úhradou této částky v prodlení.Dle ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jde-li o vzájemný závazek podnikatelů (…) činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci také částku 1 200 Kč jako minimální výši nákladů spojených s uplatněním pohledávky.Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 536 Kč, z částky 9 420 Kč za 3 úkony právní služby po 3 140 Kč dle ust. § 7 a ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 900 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 300 Kč dle ust. § 13 vyhlášky 177/1996 Sb. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 2 167,20 Kč. Celková náhrada nákladů činí 15 023 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.