5 C 246/2023-35 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal žalobou zaplacení částky 55 297 Kč sestávající se dvou nároků na plnění dluhů z úvěrových smluv. Žalobce uplatnil prvý nárok na zaplacení dlužné částky ve výši 25 978 Kč skládající se z dlužné jistiny ve výši 12 393,59 Kč a dlužné částky na poplatku ve výši 13 584,41 Kč vč. příslušenství – kapitalizovaného úroku ve výši 2 802,54 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 123,69 Kč, úroků ve výši 20,82 % ročně z dlužné jistiny od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny od 15. 12. 2022 do zaplacení. Žalobce zároveň uplatnil druhý nárok na zaplacení dlužné částky ve výši 29 319 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 15 862,64 Kč a dlužné částky na poplatku ve výši 13 456,36 Kč vč. příslušenství – kapitalizovaného úroku ve výši 4 547,03 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 408,25 Kč, úroků ve výši 24,57 % ročně z dlužné jistiny od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny od 15. 12. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdkyně žalobce, spol. , právnická osoba, uzavřela s žalovaným dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to dne 21. 5. 2020, na základě které žalovaný převzal od právní předchůdkyně žalobce částku 13 000 Kč, a dne 20. 1. 2020, na základě které žalovaný převzal částku 20 000 Kč. Pohledávky byly postoupeny žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022.2. U úvěrové smlouvy ze dne 20. 1. 2020 se žalovaný zavázal k jistině zaplatit navíc poplatky ve výši 19 680 Kč [úrok 10 168 Kč (tj. 49 %) a částku za „zpracování spotřebitelského úvěru garanci celkové ceny a péči o zákazníka, splátkové prázdniny, garanci neuplatnění pohledávky úvěrujícího v případě úmrtí“ ve výši 9 512 Kč], to vše v 21 měsíčních splátkách ve výši 2 019 Kč (výše RPSN 132,79 %). K úvěrové smlouvě ze dne 21. 5. 2020 na 13 000 Kč se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobce poplatky ve výši 15 568 Kč [úroky 10 477 Kč (tj. 88 %), za zpracování úvěru 1 500 Kč a za službu komfortního a flexibilního splácení 3 591 Kč], to vše v 78 týdenních splátkách po 367 Kč (výše RPSN 165,68 %). Na první úvěr uhradil žalovaný 13 070 Kč a na druhý 2 590 Kč.3. V žalobě žalobce tvrdí, že právní předchůdkyně posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet.4. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaná se nijak nevyjádřila, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání.5. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobce uzavřela se žalovaným dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě kterých mu poskytla dne 20. 1. 2020 částku ve výši 20 000 Kč a dne 21. 5. 2020 částku ve výši 13 000 Kč (smlouva o spotřebitelských úvěrech, zákaznické karty, tabulka umoření, výzvy k plnění). Právní předchůdce žalobce provedl posouzení úvěruschopnosti žalované (zákaznická karta). Žalobce žalovaného k úhradě upomínal (předžalobní upomínka ze dne 1. 6. 2023).6. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s § 2 odst. 1 citovaného zákona úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jedná se o neplatnost absolutní a soud je z úřední povinnosti povinen zkoumat, zda poskytovatel před uzavřením smlouvy řádně posoudil a zhodnotil úvěruschopnost spotřebitele.8. Přestože žalobce v žalobě uvedl tvrzení o tom, že prověřil úvěruschopnost žalovaného, soud má za to, že žalobce při uzavírání smlouvy s žalovaným neprověřil jeho úvěruschopnost řádně, respektive z provedeného prověření vyvodil nesprávné závěry. Žalobce k prokázání posouzení úvěruschopnosti soudu předložil zákaznické karty žalovaného. Z těch bylo soudem zjištěno, že žalovaný bydlel v předmětném období u rodičů, byl svobodný, neměl vyživovací povinnosti, je vyučen a pracoval na plný úvazek jako dělník, přesto jeho čistý průměrný měsíční výdělek činil jen zhruba 9,5-10 tis. Kč, což mělo být ověřeno ze dvou posledních výplatních pásek. Tento příjem byl zároveň jeho jediným. V lednu své měsíční výdaje odhadnul na 5 500 Kč, u druhého úvěru v květnu (kde dokonce původně žádal jen o 10 000 Kč) své výdaje odhadnul již jen na 4 000 Kč, zatímco plnil měsíční splátku prvního úvěru ve výši 2019 Kč. Bankovní účet neměl veden na své jméno. Při prvním úvěru si peníze půjčoval na neočekávané výdaje, v druhém případě na bydlení.9. Aniž by právní předchůdkyně žalobce zkoumala, jakým způsobem se žalovaný podílí na financování společného bydlení nebo by ověřil neexistenci čerpání úvěrů u jiných bankovních či nebankovních institucí, resp. jiných závazků žalovaného, zavázal žalovaného v prvém případě splátkami ve výši 2 019 Kč, druhým úvěrem mu k této částce fakticky přidal částku 367 Kč týdně (tj. cca 1 468 Kč/měsíc). Za této situace, tedy že žalovaný má příjem přibližně 9 750 Kč, z čehož hradí náklady na živobytí, zavázala právní předchůdkyně žalobce žalovaného povinností splácet pravidelně měsíčně částkou 3 487 Kč (2 019 Kč + 1 468 Kč). Za takového stavu má soud za to, že právní předchůdkyně žalobce nejednala poctivě, nejednala v souladu se základními zákonnými požadavky na poskytování úvěrů a i přes zřejmou neschopnost žalovaného plnit a splnit své dluhy, uzavřela s žalovaným dvě po sobě jdoucí smlouvy o úvěru, a to za značně nevýhodných podmínek. Obě smlouvy o úvěru jsou proto neplatné a žalovaný je povinen v souladu s § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit toliko jistinu spotřebitelského úvěru. Soud proto žalobu v části převyšující dlužnou jistinu po zohlednění zaplacených částek, ve kterých se žalobce domáhal zaplacení dlužných poplatků, zamítl.10. Soud rovněž dospěl k závěru, že za situace, že za úvěr ve výši 20 000 Kč měl žalovaný zaplatit 42 389 Kč (úroková sazba 49 %, RPSN 132,79 %) a za úvěr ve výši 13 000 Kč měl zaplatit 28 568 Kč (úroková sazba 88 %, RPSN 165,68 %) v době, kdy průměrná úroková sazba v období od ledna 2020 do května 2020 u úvěrů na spotřebu činila dle statistických dat České národní banky 7,98 %, se ujednání zjevně příčí dobrým mravům a je podle ustanovení § 588 věty první o. z. neplatné. I tento důvod vedl k zamítnutí žaloby ve shora uvedené výši. Soud obecně uvádí, že i při sjednávání úvěrů s rizikovou návratností musí mít sjednaná výše úroků nějaké hranice a nelze se dovolávat dispozitivnosti právní úpravy, autonomie vůle či poctivosti jednání spolukontrahenta.11. Žalovaný na úvěr ze dne 20. 1. 2020 zaplatil 13 070 Kč a z jistiny tedy dluží 6 930 Kč. Na úvěr ze dne 21. 5. 2020 zaplatil 2 590 Kč a dluží tedy 10 410. Uvedené částky byly žalovanému uloženy k zaplacení spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z., neboť žalovaný je od 26. 11. 2021, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky, resp. 4. 12. 2021, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky, s úhradou v prodlení.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. Přestože byl žalovaný v řízení úspěšnější, zároveň mu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.