5 C 304/2023-12 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 39.057,91 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a s úrokem jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou se žalovanou uzavřel právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, dne 2.8.2020. Právní předchůdce žalobce posoudil s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Na základě smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 31.000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 29.140 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 5.270 Kč s úrokovou sazbou 20,77 % ročně, částku za administrativní činnost 6.200 Kč a za hotovostní inkaso splátek 17.670 Kč. Pohledávka ze smlouvy byla postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.6.2023.2. Soud vyzval žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Žalovaná se nijak nevyjádřila, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 2.8.2020. Jejím předmětem byl úvěr ve výši 31.000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit spolu s úrokem ve výši 5.270 Kč (20,74 % p.a.), administrativním poplatkem ve výši 6.200 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 17.670 Kč, v 80 pravidelných týdenních splátkách ve výši 752 Kč. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalobce prověřil úvěruschopnost žalované, která byla dotazována na své rodinné, majetkové a pracovní poměry. Z tvrzení žalobce obsažených v žalobě soud zjistil, že žalovaná uhradila za celou dobu trvání smluvního vztahu částku 21.082,09 Kč s tím, že poslední platba byla uhrazena dne 31.1.2023. Pohledávka ze smlouvy byla postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.6.2023. Předžalobní výzvou ze dne 29.9.2023 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na možnost soudního vymáhání dluhu.4. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ustanovení § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. V souvislosti s uzavíráním smlouvy o úvěru žalobce (resp. jeho právní předchůdce) vystupoval jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel, smlouva o úvěru byla smlouvou spotřebitelskou (ustanovení § 1810 a násl. o. z.). Žalovaná neměla skutečnou příležitost ovlivnit obsah základních podmínek smlouvy. Žalovaná byla slabší stranou právního poměru. Žalobce vedle dlužné jistiny (27.580,21 Kč) požadoval po žalované zaplacení dlužné části poplatku za hotovostní inkaso splátek (11.477,70 Kč) a příslušenství – úrok a zákonný úrok z prodlení. Úvěr činil celkem 31.000 Kč, za poskytnutí úvěru byla žalovaná povinna zaplatit poplatek v celkové výši 23.870 Kč, bez zohlednění úroku ve výši 5.270 Kč. Veškeré platby za poskytnutí úvěru bez zohlednění úroku jako úplaty za poskytnutý úvěr činily 77 % jistiny.6. Dle § 1813 věty první o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Dle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud konstatoval, že ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru (mimo ujednání o smluvním úroku) převyšujícím 70 % jistiny úvěru je, pro nepřiměřenost výše poplatku, ujednáním zjevně se příčícím dobrým mravům. Soud proto ujednání o poplatcích posoudil jako ujednání absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele. Soud proto žalobu, v části přesahující jistinu a sjednaný úrok zamítl.7. Žalobce v řízení prokázal, že s žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 31.000 Kč, který žalovaná řádně a včas nesplácela a na dluh uhradila pouze 21.082,09 Kč. Soud proto, vzhledem k neplatnosti ujednání o poplatcích (viz výše), uložil žalované zaplatit žalobci dlužnou část jistiny a kapitalizovaného úroku poníženou o uhrazené platby, tedy uložil žalované zaplatit žalobci částku 15.187,91 Kč (36.270 Kč – 21.082,09 Kč) s úrokem ve výši 20,74 % ročně od 14.2.2022 a se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z., neboť žalovaná je s úhradou této části dluhu v prodlení. Úrok i úrok z prodlení byly přiznány ode dne následujícího po žalobcem tvrzeném dni splatnosti dne 13.2.2022.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. Oba účastníci byli v řízení poměrně stejně úspěšní, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.9. Soud dále s ohledem na skutečnost, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, uložil žalobci povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobci proto soud uložil doplatit rozdíl v částce 390 Kč. Soudní poplatek činil podle položky č. 1 bodu 1 Sazebníku poplatků 1.953 Kč (5 % z žalované částky), přičemž žalobce při podání návrhu uhradil 1.563 Kč (4 % z žalované částky).