5 C 312/2023-15 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 31 360 Kč jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovanou uzavřel dne 11. 10. 2021, sestávající se z dlužné jistiny 20 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru a hotovostní inkaso splátek ve výši 16 360 Kč.2. Soud vyzval žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaná se nijak nevyjádřila, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou dne 11. 10. 2021, jejím předmětem byl úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit spolu s úrokem ve výši 3 960 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 6 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč, v 60 pravidelných týdenních splátkách po 606 Kč. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru byl žalované poskytnut. Z přehledové tabulky soud zjistil, že žalovaná na dluh uhradila 5 000 Kč. Z evidenční karty klienta soud zjistil, že žalobce nedostatečně prověřil úvěruschopnost žalované (viz níže). Předžalobní výzvou ze dne 8. 2. 2023 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na možnost soudního vymáhání dluhu.4. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s § 2 odst. 1 citovaného zákona úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jedná se o neplatnost absolutní a soud je z úřední povinnosti povinen zkoumat, zda poskytovatel před uzavřením smlouvy řádně posoudil a zhodnotil úvěruschopnost spotřebitele.5. Přestože žalobce v žalobě uvedl tvrzení o tom, že prověřil úvěruschopnost žalované, resp. popsal, z jakých zdrojů informací při tomto posouzení vycházel, soud má za to, že žalobce při uzavírání smlouvy s žalovanou neprověřil její úvěruschopnost řádně. Žalobce k prokázání posouzení úvěruschopnosti soudu předložil evidenční karty klientky. Z té plyne pouze to, že žalovaná byla v době žádosti o úvěr vdovou, teprve půl roku žila ve společné domácnosti (jako nájemník) s další osobou a byla nemajetná. Jejím jediným zdrojem příjmu byl starobní důchod ve výši 14 291 Kč, přičemž náklady na bydlení měly činit 4 872 Kč. Žalobce pak na náklady žalované započetl jen výši životního minima a ze souhrnné částky vycházel při posouzení úvěruschopnosti, resp. nadbytku příjmu nad výdaji. Blíže nezkoumal majetkové poměry žalované, výši úspor, výdaje žalované na energie, poplatky za telekomunikační služby, stravu, ošacení apod., neuvážil pravděpodobnost nečekaných výdajů či (vzhledem k věku žalované) nutných výdajů na zdravotní pomůcky či služby. Žalobce nezkoumal příjmy osoby žijící ve společné domácnosti s žalovanou ani to, jakým způsobem se podílí na financování společné domácnosti.6. Žalobce vedle dlužné jistiny požadoval po žalované zaplacení dlužné části poplatku za poskytnutí úvěru. Úvěr činil celkem 20 000 Kč, za poskytnutí úvěru byla žalovaná povinna zaplatit celkem 36 360 Kč, tedy veškeré platby za poskytnutí úvěru činily 82 % jistiny, bez zohlednění úroku, tedy úplaty za poskytnutý úvěr, činily 62 % jistiny (výše RPSN 212,77 %). Soud konstatoval, že poskytnutí takovéhoto úvěru v době, kdy úroková sazba v roce 2021 u úvěrů na spotřebu činila dle statistických dat České národní banky činila 7,52 %, se ujednání zjevně příčí dobrým mravům a je podle ustanovení § 588 věty první o. z. neplatné. I tento důvod vedl k zamítnutí žaloby ve shora uvedené výši. Soud obecně uvádí, že i při sjednávání úvěrů s rizikovou návratností musí mít sjednaná výše úroků nějaké hranice a nelze se dovolávat dispozitivnosti právní úpravy, autonomie vůle či poctivosti jednání spolukontrahenta7. Žalovaná na úvěr zaplatila 5 000 Kč a z jistiny tedy dluží 15 000 Kč. Uvedená částka byla žalované uložena k zaplacení spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z., neboť žalovaná je od 5. 12. 2022, tj. ode dne následujícího smluvené splatnosti dluhu, s úhradou v prodlení.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. Protože žalobce byl úspěšný v rozsahu přibližně ½, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.9. Výrok IV. rozsudku je odůvodněn bodem 2 položky 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud v řízení na návrh žalobce elektronický platební rozkaz nevydal a pokračoval v řízení, proto žalobci doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 Sazebníku poplatků.