10 C 138/2025-22 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 14 496 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , dne 14.8. 2023. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku ve výši 4 200,11 Kč a zákonného úroku z prodlení.Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání.Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Dle tvrzené smlouvy o úvěru se právní předchůdce žalobce měl zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč za úrok ve výši 36 % ročně a poplatek ve výši 4 200,11 Kč, RPSN bylo vyčísleno na 9 059,1 %, smlouva není žalovaným vlastnoručně podepsána, je opatřena doložkou o podpisu prostřednictvím elektronického kódu 49210. Obdobně jsou platební povinnosti vyčísleny i ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (formulář). Na účet žalovaného byla dne 14.8.2023 připsána částka 10 000 Kč z účtu právního předchůdce žalobce (potvrzení o provedené odchozí platbě, zpráva společnosti ČSOB, a.s.). Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci (dílčí smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek). Postoupení bylo žalovanému oznámeno (oznámení o postoupení pohledávky). Žalobce žalovaného k úhradě upomínal (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 25.12.2024, podací lístek).Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 2991 odst. 1 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru ve znění žalobcem tvrzeném, soud však tato tvrzení z předložených důkazů nevzal za hodnověrně prokázaná, neboť označení žalovaného v záhlaví a doložka podpisu prostřednictvím elektronického kódu 49210 v zápatí bez dalšího nepostačí ke spolehlivému prokázání, že smlouva byla uzavřena, že byla uzavřena právě s žalovaným a že byla uzavřena o tomto konkrétním obsahu za ujednání těchto konkrétních podmínek. Avšak, i kdyby žalobce spolehlivě prokázal, že právní předchůdce žalobce tuto smlouvu o úvěru s žalovaným skutečně uzavřel, bylo by nutno takové právní jednání posoudit jako absolutně neplatné dle ust. § 588 o.z. s ohledem na veškerá ujednání v této smlouvě, když celková finanční náročnost představovaná roční procentní sazbou nákladů (RPSN) byla vyčíslena na 9 059,1 % (jako nepřiměřená a rozporná s dobrými mravy byla usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2617/2020, posouzena roční procentní sazba nákladů ve výši 94,96 %, nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12, pak byla jako nepřiměřená shledána roční procentní sazba nákladů ve výši 115,32 %). A proto, i kdyby žalobce prokázal, že právní předchůdce žalobce s žalovaným tvrzenou smlouvu o úvěru skutečně uzavřel (a také, že náležitě prověřil úvěruschopnost žalovaného), procesní výsledek tohoto řízení by byl totožný (a proto soud žalobce k doplnění nevyzýval s ohledem na rychlost a hospodárnost řízení). V řízení však bylo prokázáno, že k reálnému převedení peněz došlo, když z provedeného dokazování vyplynulo, že na účet žalovaného byla dne 14.8.2023 poskytnuta částka 10 000 Kč z účtu právního předchůdce žalobce. Žalovaný se tedy na úkor právního předchůdce žalobce o tuto částku bezdůvodně obohatil, pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci, žalovaný je proto povinen vydat žalobci, oč se obohatil, a to po započtení částečné úhrady žalované ve výši 300 Kč. Žalované tak bylo uloženo zaplatit žalobci částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou této částky v prodlení. Ve zbývající části byla žaloba zcela zamítnuta.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce měl úspěch ve výši 69%, žalovaný pak ve výši 31 %, žalobci bylo přiznáno tedy 38 % nákladů. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, z částky 1 200 Kč za 3 úkony právní služby po 400 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 315 Kč. Celková náhrada nákladů činí 2 615 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci poměrnou část ve výši 38 %, tedy částku 994 Kč, a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.