10 C 276/2025-14 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 24 485 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, a žalovanou došlo dne 7.4.2022 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 14 185 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 651 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o spotřebitelském úvěru, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu , Anonymizováno, a , Anonymizováno, splácení ve výši 3 474 Kč (dále jen „poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 562 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na na částku 523 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Žalovaná uhradila žalobci celkem částku 10 650 Kč.Soud vyzval žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaná se nijak nevyjádřila, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů, a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 7.4.2022 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou, jejím předmětem byla půjčka ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 14 185 Kč v pravidelných 52 týdenních splátkách po 562 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na částku 523 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovanou žalobci smlouvou o postoupení pohledávek a postoupení pohledávek žalobci bylo žalované oznámeno dopisem. Výzvou vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil jí na možnost soudního vymáhání dluhu.Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle Nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit hlavně k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmí sloužit k tomu, aby do nich v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě dodavatel skryl ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě, a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Soud má v souladu s uvedeným nálezem Ústavního soudu a ust. § 39 obč. zák. za to, že právní předchůdce žalobce si nepočínal poctivě, zneužil svého silnějšího postavení a jednal v rozporu s požadavky na ochranu spotřebitele, když skryl ujednání o smluvním úroku do smluvních podmínek smlouvy o půjčce. Soud proto žalobu žalobce co do nároku na zaplacení smluvních úroků zamítl.Žalobce vedle dlužné jistiny požadoval po žalované zaplacení dlužné části poplatku za poskytnutí půjčky, tedy částku ve výši 14 185 Kč. Půjčka činila celkem 15 000 Kč, za poskytnutí půjčky byla žalovaná povinna zaplatit poplatek v celkové výši 14 185 Kč, tedy poplatek za poskytnutí půjčky činil 95 % jistiny. Dle ustanovení zákona spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel, smlouva o půjčce byla tedy smlouvou spotřebitelskou. Právním předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o půjčce nadto byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání smlouvy byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům a zákonu. Tedy je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Soud má za to, že ujednání o poplatku za poskytnutí půjčky ve výši 95 % jistiny půjčky je, pro nepřiměřenost výše poplatku, ujednáním příčícím se dobrým mravům. Soud proto žalobu, co do nároku na zaplacení dlužné části poplatku, pro absolutní neplatnost ujednání o poplatku pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele zamítl. Pokud se týká jistiny, zavázal soud žalovanou vzhledem k absolutní neplatnosti ujednání o smluvním poplatku, zaplatit žalobci částku 10 300 Kč, když žalovaná již žalobci dle jeho tvrzení uhradila částku 4 700 Kč. Dle § 1970 o.z. je žalovaná povinna zaplatit úroky z prodlení v zákonné výši, neboť je v prodlení se splácením dluhu.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce ve věci převážně úspěšný nebyl a žalovaná se k nákladům řízení nevyjádřila, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.