117 C 3/2024-41 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 90 000 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze tří smluv o zápůjčkách, a to částky 40 000 Kč ze smlouvy o zápůjčce ze dne 27. 10. 2022, částky 20 000 Kč jako dluhu ze smlouvy o zápůjčce ze dne 27. 11. 2022 a částky 30 000 Kč jako dluhu ze smlouvy o zápůjčce ze dne 17. 1. 2023.Žalovaná nárok v celém rozsahu neuznala a navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že považuje veškeré smlouvy za absolutně neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy, neboť sjednaný smluvní úrok z prodlení dosahuje 60 % ročně, čímž šestinásobně přesahuje nejvyšší sazby běžných spotřebitelských úvěrů. Žalovaná dále uvedla, že považuje ujednání o smluvních úrocích za neurčité, není-li uvedeno, z jaké částky se úrok počítá.Žalobce vzal při jednání žalobu co do částky 13 000 Kč s poměrnou částí úroků a zákonného úroku z prodlení zpět. Soud proto řízení dle ust. § 96 odst. 1 – 4 o.s.ř. v této části zastavil.Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 27. 10. 2022 soud zjistil že na základě této smlouvy žalobce přenechal žalované částku 40 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit nejpozději do 27. 10. 2023, spolu s úrokem ve výši 5 % za každý započatý kalendářní měsíc.Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 27. 11. 2022 soud zjistil že na základě této smlouvy žalobce přenechal žalované částku 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit nejpozději do 27. 11. 2023, spolu s úrokem ve výši 5 % za každý započatý kalendářní měsíc.Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 17. 1. 2023 soud zjistil že na základě této smlouvy žalobce přenechal žalované částku 30 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit nejpozději do 17. 1. 2024, spolu s úrokem ve výši 3,35 % za každý započatý kalendářní měsíc.Z e-mailové korespondence mezi právním zástupcem žalobce a odesílatelem „, Jméno žalované, , , e-mail, “ ze dne 6. 12. 2023 bylo zjištěno, že odesílatelka sděluje, že žádá o dohodu na smír s tím, že dne 27. 10. 2022 uzavřela s žalobcem písemnou dohodu o zápůjčce na částku 40 000 Kč, že řeší svoji finanční situaci z důvodu sporu o SJM, a čeká na finanční vyrovnání ze sporu o SJM.Předžalobními výzvami ze dne 7. 11. 2023 a ze dne 21. 2. 2024 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na možnost soudního vymáhání dluhu. Dle doručenek byly zásilky doručeny dne 27. 11. 2023 a dne 25. 3. 2024.Soud zamítl návrhy na doplnění dokazování výslechem účastníků, když se jedná o návrhy nadbytečné, neboť veškeré skutečnosti rozhodné pro skutkové a právní posouzení věci byly v řízení náležitě zjištěny.Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovanou celkem tři smlouvy o zápůjčkách, na základě kterých poskytl žalované postupně částky 40 000 Kč, 20 000 Kč a 30 000 Kč. Žalovaná však zápůjčky neuhradila ve sjednaných datech splatnosti, na tyto své dluhy hradila pouze zčásti a v této části byla žaloba v průběhu řízení vzata zpět.Za poskytnutí peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit úrok ve výši 5 % měsíčně (tj. 60 % ročně), respektive 3,35 % měsíčně (tj. 40,2 % ročně). V době uzavření smluv byla průměrná výše úrokových sazeb u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu ve výši 9,69 % ročně (říjen 2022), respektive 9,63 % ročně (listopad 2022; viz statistika úrokových sazeb ČNB – nové obchody, úvěry spotřebitelské). Dle ustálené judikatury je však při sjednávání úroků při peněžité půjčce v souladu s dobrými mravy jen takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce "spokojí" - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny, a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá "zhodnotit" běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Proto má soud za to, že v části, ve které se žalovaná zavázala uhradit za poskytnuté peněžní prostředky úplatu ve výši více jak šestinásobně přesahující obvyklou úrokovou mírou, se ujednání stran zjevně příčí dobrým mravům, a proto je třeba ujednání o smluvním úroku ve výši 5 % měsíčně hodnotit v souladu s ust. § 588 věty první o.z. jako ujednání absolutně neplatné.Nicméně vzhledem k tomu, že zápůjčka byla sjednána jako úplatná, a úroky mají být plněny, soud v souladu s ust. § 1802 o.z. uložil žalované k úhradě úroky ve výši obvykle požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště dlužníka v době uzavření smlouvy (jak je uvedeno shora), když tato výše byla vydělena počtem měsíců v kalendářním roce, aby byla získána sjednaná úroková sazba měsíční. Ve zbývající části, ve které smluvní úroky přesahují výši úroku obvykle požadovanou, soud žalobu zamítl.Sjednaná výše úroků 3,35 % měsíčně je sice na samé hranici přiměřenosti, avšak toto ujednání bylo shledáno přiměřeným a platným. Ujednání o úrocích soud nepovažoval na neurčité, jak uváděla žalovaná, když byly sjednány základní náležitosti těchto úroků (konkrétní výše a měsíční úročení). I kdyby však základní náležitosti takto určitě sjednány nebyly, bylo by možné podpůrně postupovat dle zákonné úpravy úroků, zejména dle obecné úpravy o úrocích ust. §§ 1802 – 1806 o.z.S ohledem na shora uvedené proto soud uložil žalované zaplatit žalobci peněžní prostředky, které žalobce žalované poskytl, a které žalovaná žalobci ve sjednaných datech splatnosti nevrátila, tedy celkem částku 77 000 Kč se smluvními úroky a se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., nebo je žalovaná s úhradou svých dluhů v prodlení, a to vždy ode dne následujícího po dni do kterého se žalovaná zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobci. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. Částečné zastavení řízení zavinil žalobce, aniž by bylo osvědčeno, že žaloba byla vzata zpět pro chování žalované. Ve zbývající části byl žalobce plně úspěšný. Žaloba byla vzata zpět v části 14 %, v části 86 % byl žalobce zcela úspěšný, žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 72 % nákladů řízení žalobce. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 500 Kč, z částky 23 500 Kč za 5 úkonů právní služby po 4 700 Kč dle ust. § 7 a ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 1 650 Kč jako 4 paušálních náhrad nákladů po 300 Kč a jedné paušální náhrady nákladů po 450 Kč dle ust. § 13 vyhlášky 177/1996 Sb. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 5 281,50 Kč. Celková náhrada nákladů činí 34 932 Kč, část náležející žalobci ve výši 72 % proto činí 25 151 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaná povinna ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.