12 C 206/2025-28 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 30. 4. 2025 domáhal stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 56 738 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce , právnická osoba, . uzavřel s žalovaným dne 21. 8. 2019 smlouvu o úvěru , Anonymizováno, Půjčka č. , Anonymizováno, , na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 101 500 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 76 pravidelných měsíčních splátkách se splatností vždy do 20. dne kalendářního měsíce. Úvěr byl úročen fixní úrokovou sazbou ve výši 11,08 % ročně ode dne čerpání do konečné splatnosti. Původní věřitel poskytl žalovanému úvěr dne 23. 4. 2023, a to převodem na účet žalovaného č. , Anonymizováno, . žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, ohledně čehož byl původním věřitelem opakovaně upomínán. Následně byl úvěr zesplatněn a žalovaný byl vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení ke dni 17. 5. 2024. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Žalobce po žalovaném požaduje zaplacení jistiny úvěru ve výši 49 854,85 Kč a smluvního úroku ve výši 6 883,15 Kč. Dále žalobce požaduje přiznání úroku z prodlení v zákonné výši. Žalovaný tyto částky žalobci neuhradil ani na základě upomínky.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celou dobu řízení nečinný.3. Soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání podle ust. § 115a o.s.ř., neboť žalobce s tímto postupem projevil souhlas. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, přičemž byl upozorněn, že v takovém případě bude mít soud za to, že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí (ust. § 101 odst.4 o.s.ř.).4. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: ze smlouvy o úvěru , Anonymizováno, půjčka č. , Anonymizováno, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi spol. , Anonymizováno, a žalovaným. Na základě této smlouvy se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 101 500 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 11,08 % ročně ode dne čerpání úvěru do konečné splatnosti. RPSN činila 12,24 %. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru zaplatit poplatek ve výši 1 500 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 76 pravidelných měsíčních splátkách po 1 865 Kč se splatností vždy do 20. dne v měsíci. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal zaplatit, činila 141 610,83 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného k úvěrové smlouvě bylo zjištěno, že úvěr byl vyplacen dne 21 8. 2019 a ke dni zesplatnění úvěru pak žalovaný dluží na jistině úvěru částku 49 854,85 Kč. Z dopisu ze dne 16. 5. 2024 bylo zjištěno, že původní věřitel prohlásil úvěr za splatný. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 9. 2024 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce (zjištěno též ze seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 12. 9. 2024 (zjištěno z dopisu a podacího archu). Z předložených náhledů do registrů a prohlášení žalovaného bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Žalobce odeslal žalovanému předžalobní výzvu ze dne 19. 1. 2025 (zjištěno z výzvy a podacího archu).5. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2 395 a násl. z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V souzené věci byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným úvěrová smlouva. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky, žalovaný však smluvené podmínky nedodržel. Žalovaný svým jednáním porušil úvěrovou smlouvu, tedy zejména neplnil povinnost stanovenou mu § 2 395 o.z., tj. vrátit poskytnuté finanční prostředky sjednaným způsobem a žalobci tak nyní dluží celkem částky uvedené ve výroku I., když s jejich zaplacením je v prodlení. Právní předchůdce žalobce pak řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, o čemž svědčí i skutečnost, že žalovaný úvěr zpočátku řádně splácel. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku stanová vláda nařízením. Vzhledem k tomu, že žalovaný je se splněním svého závazku v prodlení, je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení v zákonné výši. Lhůtu k zaplacení uvedených částek soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.6. Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodl soud tak, že žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal právo na jejich náhradu v plném rozsahu. Žalobci vznikly náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 2 270 Kč a náklady za zastoupení advokátem dle vyhlášky č.177/1996 Sb. Dle § 11 odst. 1 cit. vyhlášky za každý úkon právní služby náleží zástupci žalobce 3 380 Kč, a to za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby, výzvu se základním skutkovým a právním rozborem – celkem za tři úkony právní služby 10 140 Kč. Dále bylo zást. žalobce přiznáno 1 350 Kč (3x náhrada paušálních nákladů po 400 Kč). Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu přiznána náhrada uvedené daně ve výši 2 412,90 Kč. Celkové náklady řízení ve výši 16 172,90 Kč je žalovaný povinen nahradit žalobci dle § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku a podle § 149 o.s.ř. je povinen je zaplatit k rukám zástupce žalobce.