12 C 280/2025-22 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 2. 5. 2025 domáhal stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 36 655 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odvodnil tím, že s žalovaným uzavřel dne 30. 8. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr do 65 400 Kč s možností postupného čerpání. Žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 17 000 Kč, a to dne 30. 8. 2024. Žalovaný ke dni podání žaloby dluží žalobci na jistině úvěru 16 999,98 Kč, na poplatku za vyplacení úvěru 338,29 Kč, smluvní úrok 18 927,42 Kč. Žalovaný tyto částky žalobci neuhradil ani na základě předžalobní upomínky.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celou dobu řízení nečinný.3. Soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání podle ust. § 115a o.s.ř., neboť žalobce s tímto postupem projevil souhlas. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, přičemž byl upozorněn, že v takovém případě bude mít soud za to, že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí (ust. § 101 odst.4 o.s.ř.).4. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že byla mezi účastníky uzavřena dne 30. 8. 2024. Na základě této smlouvy se žalobce zavázal žalovanému poskytnut úvěr až do výše 65 400 Kč. Účastníci si sjednali výši denního úroku 0,9333 %, RPSN činila 1422,87 %. Dle autorizace ověření totožnosti bylo ověření totožnosti žalovaného autorizováno prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet. Dle výpisu BankID bylo provedeno ověření totožnosti žalovaného. Z tabulky identifikovaných příjmů bylo zjištěno, že žalobce ověřil příjmy žalovaného prostřednictvím bankovního výpisu. Výčet úroků a poplatků byl zjištěn z přílohy – předpisu denních splátek. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Dle přehledu bankovních transakcí byla na účet č. , č. účtu, dne 30. 8. 2024 vyplacena částka 17 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, . Žalobce upozornil žalovaného na prodlení s úhradou splátek a zároveň smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru vypověděl (zjištěno z upomínky ze dne 30. 12. 2024). Žalobce odeslal žalovanému předžalobní výzvu (zjištěno z výzvy ze dne 16. 4. 2025 a podacího lístku).5. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Dle ust. § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouva byla smlouvou spotřebitelskou. Žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání byla jednostranně určena žalobcem. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Už jen výše úroku v přepočtu 389 % ročně je výší naprosto nepřiměřenou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Odkázat je třeba i na setrvalou judikaturu Ústavního soudu, který považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, a to právě takovými jednostrannými vnucenými ujednáními (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11). A jako nepřiměřená a rozporná s dobrými mravy pak byla posouzena již roční procentní sazba nákladů ve výši 94,96 % (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2617/2020) či 115,32 % (nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12).7. A proto, s ohledem na veškeré podmínky úvěru, dle kterých byl žalovaný povinen za poskytnutí peněžních prostředků zaplatit takto nepřiměřeně vysoký úrok a navíc několik různých poplatků (zejména tedy poplatek za vyplacení tranše úvěru), to vše v souhrnu v naprosto nepřiměřené výši, lze uzavřít, že celá smlouva o úvěru je v souladu s ust. § 588 o.z. absolutně neplatným právním jednáním, když celé toto právní jednání se zcela zjevně příčí dobrým mravům a jednotlivá ujednání o úrocích a poplatcích nelze pro svoji komplexnost oddělit od zbytku smluv (ust. § 576 o.z. a contrario).8. Protože byla smlouva shledána absolutně neplatným právním jednáním, neboť se zcela zjevně příčí dobrým mravům, nebylo třeba se zabývat tím, zda žalobce náležitě prověřoval úvěruschopnost žalovaného (obecná tabulka zjištěných informací bez dalšího nepostačí, aby bylo náležitě prokázáno, že úvěruschopnost posouzena byla) a jen z toho důvodu doplňovat dokazování, když by tato skutečnost na výsledném posouzení celé věci nemohla ničeho změnit.9. S ohledem na to, že úvěrová smlouva byla shledána absolutně neplatným právním jednáním jako celek, byl žalovaný v souladu s ust. § 2991 o.z. povinen hradit pouze to, oč se na úkor žalobce, bezdůvodně obohatil. Žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč (požaduje pak na jistině úvěru částku 16 999,98 Kč), žalovaný na tento dluh ničeho neuhradil. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 16 999,98 Kč (požadovaná jistina úvěru), a to se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou této částky v prodlení. Ve zbývající části byla žaloba pro absolutní neplatnost smlouvy o úvěru zamítnuta.10. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, kdy úspěch obou účastníků ve věci byl pouze částečný.