17 C 212/2025-17 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 35 748 Kč se zákonným úrokem z prodlení jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou s žalovanou uzavřel dne 3. 7. 2023 a dne 27. 7. 2023. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 18 000 Kč, smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc ve výši 7 200 Kč, smluvní pokuty za období od 6. 11. 2023 do 14. 6. 2025 ve výši 10 548 Kč a zákonného úroku z prodlení.Soud vyzval žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaná se nijak nevyjádřila, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání.Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobce uzavřel s žalovanou dne 3. 7. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky do částky 20 000 Kč za úrok ve výši 40 % p. m., RPSN bylo vyčísleno na 5 521,73 %, a pro případ prodlení se splácením dluhu sjednaly smluvní strany smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Žalobce poskytl žalované dne 3. 7. 2023 částku 15 000 Kč a dne 27. 7. 2023 částku 3 000 Kč (potvrzení o provedené platbě). Žalobce prověřoval totožnost a úvěruschopnost žalované (výpisy z účtu žalované za období od 18. 3. 2023 do 19. 6. 2023, rodný list a občanský průkaz žalované). Ke dni 2. 11. 2023 žalobce úvěr zesplatnil pro opakované porušování smluvních podmínek (zesplatnění ze dne 2. 11. 2023). Žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu (výzva ze dne 14. 6. 2025, podací lístek).Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Žalobce v návrhu tvrdil, že nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované. S tím však nelze souhlasit. Z výpisů z účtu žalované je zřejmé, že žalovaná čerpala velké množství dalších úvěrů (například položky , Anonymizováno, , , právnická osoba, , , Anonymizováno, , , právnická osoba, a další) v průběhu velmi krátké doby. Žalovaná se na účtu také dostala do nepovoleného debetního zůstatku, zároveň její příjmy (bez zohlednění příjmů z úvěrů) nebyly adekvátní prováděným transakcím (položky od „, Anonymizováno, “ označené „, Anonymizováno, ve výši 23 857 Kč za dne 13. 4. 2023, 17 539 Kč ze dne 12. 5. 2023 a 22 197 Kč ze dne 14. 6. 2023). A již jen z výpisu z účtu, který představuje poměrně komplexní obraz hospodaření žalované, žalobci musely vyplynout důvodné pochybnosti o schopnosti žalované plnit své dluhy. Za takového stavu pak má soud za to, že žalobce nejednal poctivě, nejednal v souladu se základními zákonnými požadavky na poskytování úvěrů a i přes zřejmou neschopnost žalované plnit své dluhy, uzavřel s žalovanou shora uvedenou úvěrovou smlouvu. Ta je proto dle ust. 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 588 o.z. absolutně neplatná a žalovaná je povinna v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Soud proto žalobu v části převyšující dlužnou jistinu, ve které se žalobce domáhal zaplacení smluvního úroku a poměrné části zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty, zamítl. Nicméně, i kdyby byla úvěruschopnost žalované prověřena náležitě, bylo by třeba smlouvu hodnotit jako absolutně neplatnou dle ust. § 588 o.z. také z důvodu naprosto nepřiměřené úplaty, bylo-li RPSN vyčísleno na 5 521,73 % (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2617/2020 či nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12).S ohledem na shora uvedené proto bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 18 000 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaná s úhradou v prodlení.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Oba účastníci byli v řízení poměrně stejně úspěšní, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.V řízení na návrh žalobce nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, žalobci proto vznikla povinnost doplatit soudní poplatek (položka 2 bod 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).