17 C 230/2025-27 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 21 892 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , dne 9. 10. 2020, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 16 179,20 Kč, dlužné části poplatku ve výši 5 712,80 Kč, úroku a zákonného úroku z prodlení.Soud vyzval žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaná se nijak nevyjádřila, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 9. 10. 2020, jejím předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků ve výši 40 000 Kč, za což se žalovaná zavázala zaplatit poplatek ve výši 48 392 Kč, který sestává z úroku ve výši 38 564 Kč, poplatku za zpracování ve výši 1 500 Kč a poplatku za , Anonymizováno, splácení ve výši 8 328 Kč, a to vše v 21 měsíčních splátkách po 4 210 Kč (s poslední splátkou ve výši 4 192 Kč). RPSN bylo vyčísleno na 135,71 %, úroková sazba na 86 % ročně, část úvěru měla být použita na refinancování jiného spotřebitelského úvěru. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že bylo žádáno o poskytnutí částky 50 000 Kč, žalovaná uvedla, že žije s rodiči, úvěr žádá na neočekávané výdaje, pracuje na plný úvazek jako kuchařka s příjmem 17 530 Kč, celkový příjem domácnosti byl vyčíslen na 33 5350 Kč, výdaje odhadnuty na 5 000 Kč. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná na dluh uhradila celkem 66 500 Kč.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 a seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou žalobci. Postoupení pohledávky žalobci bylo žalované právním předchůdcem žalobce oznámeno, jak bylo zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 4. 2025 a podacího lístku. Předžalobní výzvou ze dne 29. 7. 2025 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na možnost soudního vymáhání dluhu (předžalobní výzva, podací lístek).Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč na dobu celkem 21 měsíců, za což byla žalovaná povinna zaplatit poplatky v celkové výši 48 392 Kč. Tedy poplatky za poskytnutí peněžních prostředků na dobu jednoho roku a devíti měsíců činily více jak 120 % jistiny, RPSN bylo vyčísleno na 135,71 %. Dle ust. § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel, smlouva byla smlouvou spotřebitelskou. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Už jen výše úroku 86 % ročně, když v době uzavření smlouvy v říjnu 2020 byla průměrná výše úrokových sazeb u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu ve výši 7,87 % ročně (viz statistika úrokových sazeb ČNB – nové obchody, úvěry spotřebitelské) je výši naprosto nepřiměřenou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Odkázat je třeba i na setrvalou judikaturu Ústavního soudu, který považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, a to právě takovými jednostrannými vnucenými ujednáními (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11). A jako nepřiměřená a rozporná s dobrými mravy pak byla posouzena již roční procentní sazba nákladů ve výši 94,96 % (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2617/2020) či 115,32 % (nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12).A proto, s ohledem na veškeré podmínky úvěru, dle kterých byla žalovaná povinna za poskytnutí peněžních prostředků na relativně krátkou dobu zaplatit vysoký úrok a navíc několik různých poplatků, to vše v souhrnu v naprosto nepřiměřené výši, lze uzavřít, že celá smlouva o úvěru je v souladu s ust. § 588 o.z. absolutně neplatným právním jednáním, když celé toto právní jednání se zcela zjevně příčí dobrým mravům a jednotlivá ujednání o úrocích a poplatcích nelze pro svoji komplexnost oddělit od zbytku smlouvy (ust. § 576 o.z. a contrario).Protože byla smlouva shledána absolutně neplatným právním jednáním, neboť se zcela zjevně příčí dobrým mravům, nebylo třeba se dále zabývat tím, zda právní předchůdce žalobce náležitě prověřoval úvěruschopnost žalované (když tabulka prohlášení spotřebitele o jeho osobních poměrech pro náležité prověření úvěruschopnosti nepostačí, srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a jen z toho důvodu doplňovat dokazování, když by tato skutečnost na výsledném posouzení celé věci nemohla ničeho změnit.S ohledem na to, že celá smlouva byla shledána absolutně neplatným právním jednáním, byla žalovaná v souladu s ust. § 2991 o.z. povinna hradit pouze to, oč se na úkor žalobce, respektive jeho právního předchůdce, bezdůvodně obohatila. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, žalovaná na tento svůj dluh uhradila celkem 66 500 Kč. Protože tedy žalovaná veškeré své povinnosti z absolutně neplatné úvěrové smlouvy ze dne 9. 10. 2020 splnila, soudu nezbylo, než žalobu zcela zamítnout.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla v řízení plně úspěšná, žádné náklady jí však nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.