19 C 177/2020-63 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhá proti žalovanému zaplacení žalované částky z titulu náhrady škody, a to náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Žalobce pracoval pro žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne [datum]. Dne [datum] utrpěl pracovní úraz, pro jehož následky byl v dočasné pracovní neschopnosti od [datum] do [datum]. V souvislosti s utrpěným pracovním úrazem byl žalobce uznán invalidním a pobírá invalidní důchod. Žalovaný v období let 2017 až 2020 vyplácel prostřednictvím pojišťovny [právnická osoba], žalobci náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v částkách 1 330 Kč měsíčně v roce 2017, 1 308 Kč měsíčně v roce 2018, 867 Kč měsíčně v roce 2019 a 851 Kč měsíčně v roce 2020. Žalobce tvrdí, že žalovaný vycházel z nesprávného průměrného měsíčního výdělku žalobce před vznikem škody. Odkazuje na řízení vedené u Okresního soudu ve [obec] – pobočka ve [obec] pod sp. zn. 19 C 28/2016, ve kterém žalobce požadoval úhradu doplatku náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti. Podle pravomocného rozhodnutí [název soudu] č. j. 16 Co 156/2018-243 ze dne 3. 3. 2020 dosahoval žalobce u žalovaného před vznikem pracovního úrazu průměrného čistého výdělku ve výši 28 000 Kč měsíčně. V předmětném řízení se domáhá náhrady za ztrátu na výdělku pro období [anonymizováno] [rok] až [anonymizováno] [rok] v celkové výši 1 192 614 Kč a dále příslušenství úrok z prodlení z každé jednotlivé dlužné částky. 2. Žalobce na podané žalobě v celém rozsahu trval. Pro přiznání náhrady je rozhodné datum [datum], když po skončení dočasné pracovní neschopnosti již žalobce pro žalovaného nemohl vykonávat sjednanou práci. V důsledku pracovního úrazu nebyl již této práce schopen. Proto již k tomuto datu vznikla žalobci škoda. Pokud jde o výpočet náhrady, vycházel z rozsudku Krajského soudu v Ostravě a z částky 28 000 Kč, když má za to, že krajský soud stanovil tuto částku tzv. v čistém. V tomto směru odkazuje na celkové znění odůvodnění rozsudku. Krajský soud v Ostravě dospěl k závěru, že právě tuto částku v rozhodném období před vznikem škody žalobce od žalovaného obdržel jako měsíční čistý příjem. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Zdůraznil, že je vázán na stanovisko pojišťovny žalovaného, tedy [právnická osoba] Nárok na náhradu škody za ušlý výdělek po dobu po skončení pracovní neschopnosti je zcela samostatný nárok, který by měl být zcela samostatně posouzen. Pracovní poměr u žalovaného trval až do [datum] a tedy za tuto dobu mu byla vyplácena mzda. Žalobci tak škoda vznikla až ke dni [datum], tedy po ukončení pracovního poměru a pro výpočet náhrady škody je rozhodující výdělek za předchozí čtvrtletí, tedy za 4. čtvrtletí roku 2013, kdy žalobce pobíral mzdu ve výši 10 400 Kč hrubého. Z této měsíční mzdy pak má být řádně vyčíslen žalobní nárok a z tohoto příjmu proto vycházela i [právnická osoba], která v žalovaném období řádně žalobní nárok žalobci uhradila. Pokud žalobce poukazuje na stanovení částky 28 000 Kč v rozsudku Krajského soudu v Ostravě, a to jako čistého příjmu, pak v tomto směru žalovaný poukazuje na ustanovení § 352 zákoníku práce, kdy se zásadně vychází z hrubého výdělku. V této souvislosti dále poukazuje na skutečnost, že nárok přiznaný uvedeným rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě byl následně [právnická osoba], řádně zdaněn a žalobci byla částka proplacena na účet tzv. v čistém. 4. Z listinných důkazů obsažených ve spise soud zjistil, že na dávkách důchodového pojištění byla žalobci vyplácena v roce 2017 částka 9 731 Kč měsíčně, v roce 2018 částka 10 133 Kč měsíčně, v roce 2019 částka 10 956 Kč měsíčně a v roce 2020 částka 11 727 Kč měsíčně, jak vyplývá ze zprávy okresní správy sociálního zabezpečení a [obec] správy sociálního zabezpečení [obec]. Z přípisu [právnická osoba], pak dále bylo zjištěno, že z titulu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vyplácela žalobci měsíční částku 1 330 Kč v roce 2017, 1 308 Kč v roce 2018, 851 Kč v roce 2019 a 867 Kč v roce 2020. Z titulu náhrady škody za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, tj. do [datum], byla žalobci k výplatě poukázána částka 172 006 Kč (z částky přiznané rozsudkem uvedeným níže ve výši 208 030 Kč byla odvedena daň 36 024 Kč) a částka 65 422 Kč (z přiznané částky 76 972 Kč byla opět odvedena daň 11 550 Kč), dle vyrozumívacích dopisů pojištěnému ze dne [datum]. Z připojeného spisu Okresního soudu ve [obec] – pobočka ve [obec] sp. zn. 19 C 28/2016 bylo zjištěno, že ve věci rozhodoval Krajský soud v Ostravě, který svým rozsudkem ze dne [datum] přiznal žalobci nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti v částce 208 030 Kč, jak vyplývá z výroku I. citovaného rozsudku č. j. 16 Co 156/2018-243. Z odůvodnění rozsudku pak dále soud zjistil, že Krajský soud v Ostravě stanovil průměrný měsíčně příjem žalobce před vznikem škody, tedy před pracovním úrazem v částce 28 000 Kč. 5. Další důkazní návrhy účastníci ve věci neměli. 6. Podle ustanovení § 371 odst. 1 zákoníku práce, platného a účinného do 31. 12. 2013, náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu, nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží. 7. Podle ustanovení § 382 odst. 1 zákoníku práce, platného a účinného do 31. 12. 2013, při zjišťování průměrného výdělku pro účely náhrady škody při pracovních úrazech nebo nemocech z povolání je rozhodným obdobím předchozí kalendářní rok, je-li toto rozhodné období pro zaměstnance výhodnější. 8. Podle ustanovení § 352 zákoníku práce, platného a účinného do 31. 12. 2013, průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak. 9. Po provedeném dokazování má soud prokázáno, že nárok na náhradu ztráty na výdělku žalobce po dobu po skončení jeho pracovní neschopnosti, pokud jde základ nároku, je zcela dán. Žalovaný v tomto směru ničeho nerozporuje, když je nesporné, že [datum] při plnění pracovních úkolů utrpěl žalobce pracovní úraz, do [datum] byl v pracovní neschopnosti a po ukončení pracovní neschopnosti s ohledem na trvalé následky vzniklé v příčinné souvislosti s pracovním úrazem již nemohl pro žalovaného vykonávat sjednanou práci. Za této situace soud dospěl k závěru, že ode dne následujícím po dni ukončení pracovní neschopnosti vznikla žalobci škoda. Soud má prokázáno, že žalobce sice stále byl v pracovním poměru u žalovaného (do [datum]), ale nemohl sjednanou práci vykonávat. Žalobce požaduje náhradu za ztrátu na výdělku za období [anonymizováno] [rok] až [anonymizováno] [rok] včetně. Pokud jde o výši průměrného měsíčního příjmu dosahovaného žalobcem před vznikem škody, tedy před pracovním úrazem, pak v tomto směru soud je vázán rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ve věci 16 Co 156/2018-243 ze dne 3. 3. 2020. Soud přiznal žalobci náhradu ve výši 208 030 Kč jako náhradu za ztrátu na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti, tj. do [datum], když dovodil výši průměrného výdělku před vznikem škody ve výši 28 000 Kč. Žalobce v žalobě tvrdil, že se jedná o částku tzv. čisté mzdy, s odkazem na odůvodnění rozsudku. Soud však dospěl k závěru, že výklad žalobce nelze přijmout. Ustanovení § 352 zákoníku práce hovoří o průměrném výdělku zaměstnance, jímž se výslovně rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak. Tomuto závěru koresponduje i skutečnost, že částka 208 030 Kč přiznaná rozhodnutím krajského soudu byla následně po odečtení daně ve výši 36 024 Kč proplacena žalobci v částce 172 006 Kč. Soud proto dále dospěl k závěru, že průměrný měsíční příjem žalobce dosažený před vznikem nároku žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti činil 28 000 Kč hrubého. V tomto směru soud dále uvádí, že ke shodné výši průměrného výdělku by dospěl i v případě, že by rozhodným datem byl [datum] (den po skončení pracovního poměru žalobce u žalovaného). Rozhodnutím krajského soudu je prokázáno, že fixní výdělek žalobce 10 400 Kč nikdy nebyl skutečnou výší mzdy žalobce. Bylo by zcela nelogické, aby se od tohoto závěru soud v předmětné věci nyní odchýlil. V roce 2013 proto valorizovaná mzda činila 28 252 Kč, v roce 2014 pak 28 365 Kč, v roce 2015 částku 28 819 Kč, v roce 2016 částku 28 859 Kč, v roce 2017 částku 29 494 Kč, v roce 2018 částku 30 526 Kč, v roce 2019 částku 31 564 Kč a v roce 2020 částku 33 356 Kč. Soud dále, pokud jde o rozhodné žalované období, provedl výpočet náhrady, a to pro období [anonymizováno] [rok] až [anonymizováno] [rok]. Za situace, kdy valorizovaný měsíční příjem žalobce činil 29 494 Kč, měsíční výše invalidního důchodu 9 73