111 C 19/2020-46 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobce se svým návrhem doručeným soudu dne 30. 9. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky s tím, že mezi účastníky byla dne 13. 12. 2019 uzavřena smlouva o úvěru č. 9102266491, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr a sjednaný 95,91 % roční úrok splácet ve 48 měsíčních splátkách po 4 918 Kč, vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje lednem 2020, a to dle splátkového kalendáře. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka a rovněž byla zkoumána úvěrová historie žalovaného ([příjmení] a [anonymizováno]). 2. Procesní stanovisko žalovaného soud zjistil z e-mailové zprávy, ve které žalovaný uvedl, že se žalovanou částkou souhlasí, požádal pouze o splátkový kalendář. 3. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejm. schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 5. Soud tak posoudil právní vztah mezi účastníky dle výše uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Jelikož žalovaný porušil smluvní ujednání a neplatil řádně a včas, rozhodl soud tak, že je povinen zaplatit žalobcem požadované částky ve smyslu výše uvedených ustanovení. 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože byl žalobce ve věci plně úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 384 Kč dle položky 1 písm. a sazebníku soudních poplatků zákona č.549/ 1991 Sb. a odměny za zastupování advokátem ve výši 11 550 Kč dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 300 Kč režijního paušálu za 3krát úkon právní pomoci po 300 Kč, a 21 % DPH ve výši 2 488,50 Kč, celkem tedy 18 722,50 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce účastníka.