20 C 65/2020-116 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 29. 5. 2020 domáhal vyklizení pozemku p. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, pro obec , adresa, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobce tvrdil, že se jedná o restituovaný pozemek, o kterém bylo rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu pod č.j. , spisová značka, , a který nabyl právní moci dne 3. 1. 2012. Dne 2. 2. 2018 žalobce zjistil, že pozemek je převeden na žalovaného.2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Odkázal na skutečnost, že je vlastníkem pozemku p. č. , hodnota, a pozemek p. č. , Anonymizováno, nebyl vůbec zapsán záznamem do katastru, žalovaný tudíž není vlastníkem tohoto pozemku, ale je vlastníkem pouze původního pozemku, který je dosud zapsán na jeho listu vlastnictví. V restitučním řízení, které bylo vedeno pod sp. zn. , spisová značka, nebyl žalovaný účastníkem řízení, ani jeho právní předchůdce společnost , právnická osoba, Z toho důvodu jim nebyl doručován ani rozsudek v této věci (právnímu předchůdci ani žalovanému). Dále žalovaný odkázal na judikaturu NS ČR sp. zn. 30 Cdo 1333/2002, dle které je rozsudek závazný pouze pro účastníky řízení, a tudíž pokud žalovaný účastníkem řízení v této věci nebyl, nemůže být pro něj ani tento rozsudek závazný.3. Z výpisu z katastru nemovitostí (čl. 100) vyplývá, že pozemek p. č. , hodnota, je zapsán na listu vlastnictví číslo , hodnota, a vlastníkem tohoto pozemku je žalovaný. Jedná se o pozemek o výměře 5 998 m², který je veden jako manipulační plocha.4. Z oznámení o provedení zápisu (čl. 80b) vyplývá, že katastrální úřad postupoval dle § 8 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění zákona č. 349/2011, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2012 a dospěl k závěru, že ohledně pozemku p. č. , Anonymizováno, , který měl být nově vytvořen na základě geometrického plánu, který je součástí rozsudku č.j. , spisová značka, rozdělením pozemku , Anonymizováno, , nebylo možné provést záznam do katastru nemovitostí. Důvodem pro takový postup byla skutečnost, že žalovaný (, právnická osoba, .) nebyl účastníkem restitučního řízení vedeného před pozemkovým úřadem a tudíž ani následně v řízení podle části V. o.s.ř. Účastníky takového řízení totiž jsou pouze žalobce a ti, kdo byli účastníky v řízení před správním orgánem. Při skončení řízení vedeného pod sp. zn. , spisová značka, tak na straně žalovaných bylo pouze 1) , adresa, a 2) , právnická osoba, .5. Soud po zvážení výše uvedeného dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Z dostupné judikatury, která byla předestřena u jednání účastníkům řízení, vyplývá, že existují jiné formy soudní ochrany pro případ neprovedení záznamu do katastru nemovitostí. V tomto lze odkázat na usnesení NS ČR ze dne 18. 12. 2012, jehož právní věta uvádí, že soudní ochrany proti provedení či neprovedení záznamu do katastru nemovitostí (§ 7 a 8 zákona č. 265/1992 Sb.) je možné se domáhat ve správním soudnictví, a to v řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu podle ustanovení § 82 a násl. s.ř.s. Zároveň soud odkazuje na rozsudek NS ČR sp. zn. 30 Cdo 1587/2011, usnesení NSS č.j. 7 As 107/2014-53 a rozsudek NSS č.j. 3 Aps 6/2013-33.6. V tomto případě je soud vázán zapsaným stavem v katastru nemovitostí a tím, že dosud dle katastru nemovitostí pozemek, jehož vyklizení se domáhá žalobce, neexistuje. Za situace, kdy žalovaný v dobré víře v pravdivý zápis do katastru nemovitostí nabyl pozemek parc. č. , hodnota, , zaplatil za něj kupní cenu, pak vyhovění žalobě by znamenalo fakticky vyvlastnění žalovaného bez náhrady. V tomto případě tak nelze dát přednost ochraně vlastnického práva žalobce a nelze vůči žalovanému nařídit vyklizení pozemku, který žalovaný nemá zapsaný v katastru nemovitostí a který tudíž doposud nevznikl. Za této situace tak soudu nezbylo nic jiného než žalobu zamítnout a odkázat žalovaného na jiné formy právní ochrany, které však dosud nevyužil. Pokud v minulosti žalobce podával určovací žalobu ke zdejšímu soudu ohledně předmětného pozemku, pak toto řízení bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby, tudíž zaviněním žalobce.7. Pokud žalobce navrhoval provedení dokazování výslechy svědků, pak soud tomuto návrhu nevyhověl z toho důvodu, že je dle výše uvedeného zcela zřejmé, že by tyto výslechy nemohly nijak ovlivnit výsledek tohoto řízení, když tento se zakládá na nedostatku pasivní legitimace žalovaného a na právním posouzení této sporné věci.8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 1 o.s.ř. a plně úspěšnému žalovanému bylo třeba přiznat plnou náhradu nákladů řízení. Tato se skládá ze čtyř úkonů právního zastoupení a čtyř režijních paušálů, celkem tak 7 200 Kč, náhrady za promeškaný čas za osm půlhodin, tj. celkem 800 Kč, a cestovného za dvě cesty ze , Anonymizováno, do , adresa, a zpět v celkové výši 837 Kč. Celková částka náhrady nákladů řízení žalovaného tak představuje částku 8 837 Kč.