7 C 115/2020-22 — Okresní soud ve Vsetíně

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 19 015 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že rozhodnutím přestupkové komise [stát. instituce] č.j. [spisová značka] [spisová značka], které nabylo právní moci dne 7. 8. 2019, byl žalovaný uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., kterého se dopustil tím, že dne 13. 5. 2019 fyzicky napadl [jméno] [příjmení], [datum narození], pojištěnce žalobce. Protiprávním jednáním žalovaného poškozený utrpěl zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření. Žalobce uhradil za léčení poškozeného [jméno] [příjmení], [datum narození], částku ve výši 19 015 Kč. Žalobce žalovaného písemně vyzval k úhradě přípisem ze dne 13. 2. 2020, avšak zásilka se vrátila zpět s odůvodněním, že adresát je na uvedené adrese neznámý. Žalovaný ke dni podání návrhu ničeho neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z rozhodnutí přestupkové komise [stát. instituce] č.j. [spisová značka] [spisová značka], které nabylo právní moci dne 7. 8. 2019, byl žalovaný uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., kterého se dopustil tím, že dne 13. 5. 2019 fyzicky napadl [jméno] [příjmení], [datum narození], pojištěnce žalobce. Z vyúčtování nákladů léčení ze dne 3. 2. 2020 v členění dle provedených zdravotních výkonů a dle zdravotnických zařízení, bylo zjištěno, že náklady na léčbu poškozeného činily 19 015 Kč. Žalovaný ani po výzvě ničeho žalobci neuhradil. Dle ustanovení § 55 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, má žalobce právo na náhradu škody vůči třetí osobě v rozsahu, v jakém její protiprávní jednání je v příčinné souvislosti s náklady vynaloženými na ošetření a léčení pojištěnce, jakožto následků jejího jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 400 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.