7 C 115/2021-54 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Návrhem ze dne 30. 7. 2021 se žalobkyně domáhala příspěvku na výživu a úhradu nákladů neprovdané matky ve výši 2 500 Kč měsíčně od 27. 2. 2020 do 26. 2. 2022. Uvedla, že soužití účastníků bylo nesouladné, jejich vztahy byly proměnlivé, žalobkyně v červnu 2021 opustila společnou domácnost a nyní bydlí u svých rodičů a bude se stěhovat do vlastního bytu, nicméně náklady na byt hradí i nyní. Uvedla, že má náklady na hypotéku a bydlení ve výši 8 000 Kč měsíčně, pojištění bytu ve výši 1 695 Kč ročně, má další náklady za jídlo, telefon, spoření a pojištění, její celkové náklady se pohybují kolem 12 000 Kč. Pobírá rodičovský příspěvek ve výši 8 140 Kč a kvůli předchozí pracovní neschopnosti a výdajům v těhotenství nemá žádné úspory. Pomáhají jí rodiče. Doplnila, že dcera [jméno] se narodila 27. 2. 2020. 2. Žalovaný nárok v plném rozsahu neuznal, popsal vzájemné soužití účastníků, a to, jaké částky investoval do vybavení a potřeb dcery. Uvedl též, že žalobkyni umožnil platit z jejího účtu. Žalobkyně věděla, že má další vyživovací povinnosti, už když plánovali rodinu. Odešla z vlastní vůle, i nadále jí umožňoval v domě bydlet. 3. U jednání soudu žalovaný upřesnil, že by byl ochoten žalobkyni uhradit částku 2 000 Kč měsíčně, a to za 14 měsíců, neboť má za to, že společnou domácnost obnovili již v říjnu 2020. Žalobkyně v průběhu řízení upřesnila, že výživné požaduje za 17 měsíců, když tuto dobu spolu s žalovaným nežili, svůj návrh však nebrala zpět. 4. Z výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že před těhotenstvím pracovala v [anonymizováno] na dobu neurčitou, v [anonymizována čtyři slova], nepobírala na dceru žádné dávky, přídavek začala pobírat až na podzim 2021. Podporovala ji teta a rodiče. Má svůj vlastní byt, na který platí hypotéku, celkové platby za byt jsou 8 500 Kč, z toho hypotéka 4 300 Kč. Splácí mobil i s paušálem ve výši 1 000 Kč měsíčně. V období ledna až května 2021, kdy se žalovaným žili, byt pronajímala. Když žili se žalovaným společně, hradila ze svých prostředků velkou část nákladů společné domácnosti a náklady na energie platil žalovaný. Od července 2021 bydlí v předmětném bytě sama s dcerou. Vlastní auto z roku 2006. Co se týká žalovaného, tak doplnila, že byla přítomna tomu, když si koupil auto za 250 000 Kč v roce 2018 a ví též, že staršímu synovi dal na narozeniny auto. Popsala, že když spolu s žalovaným v roce 2020 nežili, tak udržovali jakýsi partnerský vztah, kdy ho občas navštěvovala, ale vrátila se k němu až před Vánocemi 2020. Připustila, že žalovaný jí dal k dispozici kartu z účtu, ale hádali se kvůli ní, a postupně ji přestala používat. Je pravda, že jí žalovaný poslal vratku daně, to mu však poslala zpět. 5. Z výslechu žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně ho opustila 5. 4. 2020 a nebydleli spolu do října 2020, ale fungovali jako partneři, jen spolu nebydleli. Zřídil jí kartu k účtu na běžné nákupy, neřešili, na co budou peníze určeny. Ke svým poměrům uvedl, že bydlí ve vlastním domě a od 1. 10. 2021 s ním bydlí starší syn, na narozeniny mu dal auto v hodnotě 6 000 Kč. V domě má vířivku, kterou má však jen půjčenou. Náklady na energie v domě činí 3 100 Kč měsíčně a jednou za dva roky koupí dřevo za 40 000 Kč. Nemá jiný příjem než ze zaměstnání. Pokud svěřil žalobkyni do úschovy peníze, tak se jednalo o 150 000 Kč, byly to jeho úspory, které následně investoval v celkové výši 220 000 Kč do fotovoltaiky. V červnu 2021 mu bylo vráceno okolo 80 000 Kč z programu Zelená úsporám, nyní žádné úspory nemá. Stravuje se většinou v zaměstnání, v obchodě platí v hotovosti. Auto v roce 2018 kupoval za 160 000 Kč, nyní je v poruše, nemá STK a on nemá na jeho opravu. Používá auto ve vlastnictví jeho matky, jedná se o [anonymizována dvě slova] z roku 2007. Další majetek nemá. 6. Z výpisu účtu žalovaného u [anonymizováno] banky bylo zjištěno, že v měsíci prosinci 2018 byly na tento účet vkládány částky v řádu statisíců, a to pokladnou, v lednu 2019 odešla z tohoto účtu platba ve výši 2 098 000 Kč. Z dalších výpisů z účtů žalovaného u této banky za březen, duben, srpen, září a říjen 2021 bylo zjištěno, že z tohoto účtu jsou placeny běžné náklady na bydlení: energie, plyn, internet, pojištění, a byly z něj hrazeny platby platební kartou poskytnutou žalované. Za tyto měsíce byly na účet připisovány platby od zaměstnavatele žalovaného v řádech tisíců, jednou měsíčně. Dále z něj bylo placeno výživné dceři [jméno], patrné jsou platby [právnická osoba]. Z výpisu z účtu není patrno, že by z něj byly hrazeny platby v běžných supermarketech, čerpacích stanicích apod. či činěny běžné výběry v hotovosti v bankomatech. 7. Ze sdělení zaměstnavatele žalovaného„ [anonymizována tři slova]“ bylo zjištěno, že žalovaný nejezdí na služební cesty a nejsou mu vypláceny cestovní náhrady, má stravenky ve výši 80 Kč na den, na které zaměstnavatel přispívá 55%. Nepeněžité plnění není poskytováno. Každý měsíc je vypláceno z firemního účtu za [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] 12 500 Kč jako vyživovací povinnost. Ze mzdového listu je zřejmé, že žalovaný dosáhl za rok 2020 průměrného měsíčního příjmu 18 020 Kč (když v měsíci červnu a červenci byl v pracovní neschopnosti a jeho příjem byl významně nižší, v červenci žádný) a v roce 2021 průměrného měsíčního příjmu 19 631 Kč. 8. Z výpisu plateb kartou z účtu žalovaného u [anonymizováno] banky bylo zjištěno, že v období od 14. 8. 2020 do 15. 9. 2021 bylo z tohoto účtu vybráno kartou [anonymizována tři slova] celkem 10 855,93 Kč. Je zřejmé, že v jednom případě bylo vybráno v hotovosti 500 Kč, v dalším případě bylo zaplaceno 927 Kč [právnická osoba] [anonymizováno] a všechny další platby byly učiněny v běžných obchodech, supermarketech, drogérii či lékárně. Z účtenek bylo zjištěno, že některé z těchto plateb odpovídají shora uvedeným platbám z účtu. Jedná se o doklady z lékárny Dr. Max, Kauflandu a Pepco cz. A tyto platby představují platby především za dětské zboží. 9. Ze spisu Okresního soudu ve Vsetíně sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že matka pobírá rodičovský příspěvek ve výši 8 140 Kč, kromě [jméno] nemá jinou vyživovací povinnost. Dále bylo zjištěno, že rozsudkem téhož soudu ze dne 8. 11. 2021, č.j. [číslo jednací], bylo rozhodnuto mimo jiné o svěření nezletilé do péče matky a vyživovací povinnosti otce pro nezletilou [jméno] ve výši 2 000 Kč měsíčně od 1. 7. 2021, tento rozsudek však není pravomocný. 10. Ze spisu Okresního soudu ve Vsetíně sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že otec má stanovenu rozsudkem téhož soudu ze dne 29. 8. 2018, č.j. [číslo jednací], vyživovací povinnost k nezletilému [jméno] ve výši 4 000 Kč, k nezletilé [jméno] ve výši 3 500 Kč, k nezletilým [jméno] a [jméno] ke každé ve výši 2 500 Kč, celkem tedy 12 500 Kč, když tímto byla schválena dohoda rodičů. Soud tehdy vycházel z průměrného příjmu otce kolem 17 000 Kč. Dále bylo zjištěno, dne rozsudkem téhož soudu č.j. [číslo jednací] ze dne 25. 6. 2020 byl zamítnut návrh otce na snížení výživného, když nebyla zjištěna výrazná změna jeho poměrů (byť se mu narodila dcera [jméno], tak sám uvedl, že je schopen na ni platit 2 000 Kč měsíčně a zajišťovat další platby). 11. Soud vycházel při rozhodování o nároku z tvrzení žalované, která v průběhu řízení upřesnila, že výživné požaduje jen za 17 měsíců, kdy spolu účastníci fakticky nežili ve společné domácnosti. Žalovaný naopak tvrdil, že je ochoten výživné – ve výši 2 000 Kč – zaplatit pouze za dobu 14 měsíců, když má za to, že účastníci spolu nežili pouze tuto dobu. Účastníci též nerozporovali tvrzení žalobkyně, že žalobkyně byla před otěhotněním zaměstnána v [anonymizováno] (z úřední činnosti je soudu známo, že běžný výdělek zde přesahuje 20 000 Kč čistého), následně byla v pracovní neschopnosti (tedy její příjem se snížil) a následně na mateřské a rodičovské dovolené a příjem měla pouze z příslušných sociálních dávek. 12. Soud vyhodnotil provedené důkazy a má za to, že nárok žalobkyně, která požaduje výživné za dobu 17 měsíců, je důvodný. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že účastníci spolu po narození dcery žili do začátku dubna 2020, poté společnou domácnost obnovili až 22. 12. 2020. Dále spolu žili do konce června 2021, kdy jejich soužití definitivně skončilo. Soud má tak za to, že v roce 2020 spolu nežili 9 měsíců v roce, v roce 2021 pak (včetně prosince) 8 měsíců, dále žalobkyně uplatňuje nárok i za dva měsíce v roce 2022. Celkově tedy žalobkyně uplatňuje nárok za 24 měsíců, soud jí přiznává tento nárok za 17 měsíců, jak následně svůj nárok upřesnila. 13. Oba účastníci navrhli důkazy k prokázání skutečnosti, v jakém období spolu účastníci skutečně žili, a to výpovědí matky každého z nich (když měly o tom mít povědomí u žalobkyně, u žalovaného měla matka vidět často auto žalobkyně stojící u domu). Soud má za to, že tyto důkazy jednak nemohou přesně objasnit tvrzenou dobu soužití (navržené svědkyně s účastníky nežily), především ale není vzhledem k povaze věci nutné toto přesně prokazovat, neboť uplatněný nárok není zcela podmíněn odděleným bydlením účastníků. Totéž platí o n