10 C 144/2020-73 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 17. 8. 2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 6 020 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím. Žalobce uváděl, že je právnickou osobou vybírající příspěvek placený vlastníkem nebo provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla; žalobce odkazoval na zákonnou úpravu podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla; žalobce dále uváděl, že žalovaný byl dle obsahu evidence provozovatelem vozidla, které žalobce specifikoval registrační značkou, [příjmení] kódem vozidla, číslem technického průkazu a dalšími údaji; automobil byl tedy evidován jako provozovaný, avšak nebylo k němu v období od 16. 2. 2019 do 14. 5. 2019 uzavřeno pojištění odpovědnosti provozu vozidla (tzv.„ povinné ručení“). Vozidlo tak bylo v tomto období provozováno bez sjednaného pojištění odpovědnosti; bylo evidováno v centrálním registru vozidel jako provozované. Žalovaný byl proto povinnou osobou k úhradě příspěvku podle shora citovaného zákona (žalobce citoval relevantní ustanovení). Žalobce dále specifikoval výši stanoveného příspěvku (5 720 Kč) a nákladů na uplatnění a vymáhání (300 Kč). Při absenci dobrovolného plnění se žalobce domáhá předmětné částky 6 020 Kč žalobou podanou u soudu. 2. Soud vydal v této věci elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit (tzv. náhradní doručení, doručení fikcí je v tomto případě vyloučeno). Platební rozkaz byl proto zrušen podle ustanovení § 173 odst. 2 o. s. ř. 3. V dalším průběhu řízení se však již žalovanému dařilo doručovat a žalovaný zaslal soudu vyjádření k věci samé, z jehož obsahu bylo patrno, že nárok činí sporným. Má zato, že pojistné k předmětnému vozidlo ([příjmení] [anonymizováno]) platil řádně, že jej má zaplaceno (a že v uvedeném období pojistné měl taktéž uzavřeno). Neví již, u jaké pojišťovny, nemá již o tom doklad. Žalovaný nesouhlasně komentoval administrativní náročnost a nesmyslnost celého procesu, cítí také jako nespravedlivé, že má být pouze na něm, aby vše dohledával. 4. Žalovaný následně v průběhu řízení navrhoval žalobci uzavření smíru (žalobce takovýto návrh nepřijal) a zajímal se též o možnost prominutí dluhu v rámci akce„ Milostivé léto“ (která však nedopadá na posuzovaný případ ve fázi civilního řízení sporného). 5. Soud tak věc projednal u ústního jednání a po provedení dokazování dospěl k závěru, že žalovanou platební povinnost je nutno rozsudkem uložit, jak vyplyne z argumentace níže. 6. Vzhledem k tomu, že v této věci jde o rozsudek, proti kterému není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), obsahuje další text odůvodnění v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 7. V posuzovaném případě žalobce prokázal, že vozidlo specifikované v žalobě bylo v předmětném období registrováno (evidováno) jako provozované, a to na osobu žalovaného. Žalobce také doložil předcházející (a též následná) pojištění k tomuto vozidlu, přičemž rozhodná doba pro tuto občanskoprávní spornou věc (16. 2. 2019 až 14. 5. 2019) však není takovýmito výpisy z platného pojištění pokryta. Za takové procesní situace je skutečně na žalovaném, aby tvrdil a zejména prokázal, že pro uvedené období měl sjednáno pojištění (a zaplatil jej). Takovéto důkazní břemeno žalovaný v řízení neunesl. Závěr o sjednaném pojištění a zaplaceném pojistném nelze učinit ani ze zpráv pojišťoven, které vyžádal soud. Lze tedy uzavřít, že žalovanému vznikla zákonná povinnost zaplatit žalobci coby aktivně legitimovanému subjektu příspěvek podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, v platném a účinném znění, za uvedené časové období. Jako důvodný je hodnocen i požadavek na zaplacení částky spojené s uplatňováním předmětného příspěvku. Jde o částku přiměřenou a odpovídající povaze úkonu a úhradám vzniklým žalobci s upomínáním žalovaného. 8. Vzhledem ke shora uvedenému tedy soud ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému za povinnost peněžní plnění v tam uvedeném rozsahu. 9. Při splnění zákonných podmínek dle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil soud plnění ve splátkách, jak je patrno z výroků I. a II. tohoto rozsudku, přičemž výše splátek odpovídá osobním, majetkovým a sociálním možnostem žalovaného a umožňuje zároveň úhradu dluhu a nákladů řízení v reálné době, která nepřiměřeně neznevýhodní žalobce. Platební povinnost ve splátkách je ukládána pod ztrátou výhody splátek. 10. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., žalobce měl ve věci úspěch a soud mu proto přiznal na náhradě nákladů částku celkem 8 023 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, dále z odměny zástupce žalobce stanovené dle vyhl. č. 120/2014 Sb. účinné od 1. 7.2014 při aplikaci § 14b odst. 1 písm. a) ,b) ,c) ve výši 3 x 200 Kč (ve věci jsou shledávány tři úkony právní služby, a to příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a jedna předžalobní výzva), takto odměna ve výši 600 Kč, dále ze 3 paušálních náhrad vážících se k uvedeným úkonům (3x100 Kč) takto 300 Kč. Dále je přiznávána odměna dle § 7 bodu 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby (doplnění žalobních tvrzení ze dne 7. 1. 2021 a ze dne 22. 11. 2021 a vyjádření k podání žalovaného ze dne 4. 1. 2022), když jednomu úkonu odpovídá odměna ve výši 1 500 Kč, takto tedy odměna ve výši 4 500 Kč, a dále 3 paušální náhrady vážící se k těmto úkonům právní služby (3x 300 Kč), takto 900 Kč, a to dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky. Dále je přiznávána náhrada 21% DPH ze základu zahrnujícího odměnu a režijní paušály (DPH celkem 1 323 Kč). Soud upřesňuje, že za podání žalobce ze dne 13. 5. 2021, 21. 7. 2021 a 8. 10. 2021 odměnu nepřiznal, neboť se jedná pouze o doplnění skutečností, které již měly a mohly být v návrhu (žalobě) uvedeny, a nejedná se tedy o honorovatelné právní úkony.