110 C 20/2020-104 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 19. 10. 2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky celkem 3 780 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení. Žalobce uváděl, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače a ze zákona mu tak vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku, tuto svou povinnost žalovaný splnil dne 1. 4. 1988, tím mu též vznikla zákonná povinnost hradit zákonný poplatek („ televizní poplatek“). Žalovaný tento poplatek neplatil v časovém úseku od října 2017 do ledna 2020. Součet nezaplacených měsíčních poplatků činí celkem 3 780 Kč (28 x 135 Kč). Při absenci dobrovolného plnění se žalobce domáhá této částky žalobou podanou u soudu. 2. Žalovaný nesouhlasil s podanou žalobou, navrhoval její zamítnutí. Má za to, že nemůže být jeho povinností takovouto částku platit. V minulosti sice bydlel v bytě na adrese [adresa žalovaného], odhlásil se však z této adresy v roce 2015, když byt prodal prostřednictvím realitní kanceláře, ta za něj i vše vyřizovala. Podle svého názoru se žalovaný z veškerých povinností řádně odhlásil. V následujícím časovém období již v rámci toho prodaného bytu platila televizní poplatky odlišná osoba, která se na této adrese řádně přihlásila - kupec bytu jménem [jméno] [příjmení]. Pro žalobce je překvapením, že se věc řeší u soudu, musí jít spíše o omyl žalobce. Žalovaný ve svých bydlištích platil a platí řádně televizní poplatky - po prodeji bytu se odstěhoval a přehlásil na adresu do [obec], později pak na současnou adresu do [obec]. Nad rozsah této argumentace vznášel žalovaný rovněž námitku promlčení. Žalobce jej rovněž nijak nekontaktoval ani nevyzýval k zaplacení údajných dlužných částek 3. Vzhledem k tomu, že v této věci jde o rozsudek, proti kterému není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), obsahuje další text odůvodnění v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Soud činí v této věci následující skutkové a právní závěry: žalobce v řízení doložil potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků na adrese [adresa žalovaného], avšak pouze s údaji o jménu a příjmení. Listina také není poplatníkem podepsána (jde o potvrzení České pošty s.p.). Soud upozorňoval žalobce již v době přípravy jednání, že je poznatek o dvou osobách tohoto jména a příjmení a že je na žalobci, aby doplnil relevantní údaje, zejm. např. datum narození. Žalobce k tomu sdělil, že jiné údaje o žalovaném nemá k dispozici. Odkazoval na obecnou judikaturu, podle níž je dostatečné, aby byl žalovaný označen jménem, příjmením a bydlištěm. V tom se lze s názorem žalobce jistě ztotožnit, avšak tato obecně judikovaná zásada platí beze zbytku pouze tam, kde připadá v úvahu jen jediná fyzická osoba, případně v situaci, kdy žalovaný by nárok uznal, vědom si svého dluhu. V posuzované věci však žalovaný činí požadovaný nárok sporným a zároveň jsou z evidence obyvatel a ze zpráv orgánů státní správy a místní samosprávy poznatky o dvou osobách téhož jména a příjmení, s aktuálním bydlištěm ve [obec]. Z nich ani jedna v současnosti nebydlí na adrese [adresa žalovaného], k níž se vázala přihláška televizního poplatku, a ani jedna z nich na takovéto adrese nebydlela v rozhodném období, za které má být poplatek dlužný (říjen 2017 až leden 2020). Osoba, která v řízení přebrala poštu a vyjádřila se k žalobě (a činí ji spornou) sice v minulosti jako své bydliště měla mj. též adresu [adresa žalovaného], avšak při hodnocení všech důkazů jednotlivě i ve vzájemných souvislostech nelze učinit závěr o tom, že závazek se má týkat právě této osoby pro posuzované období (říjen 2017 až leden 2020). Lze tedy též shrnout, že žalobce sice není nutně povinen označit žalovanou osobu více údaji než jménem, příjmením a bydlištěm (byť dokonce neaktuálním), a není povinen nutně předložit důkazy obsahující takovéto jiné (další) údaje, avšak v takovém případě musí být připraven na takovou důkazní situaci, kdy neunese důkazní břemeno ohledně toho, že jím tvrzený nárok se týká konkrétní fyzické osoby. 5. Žalobce se nedostavil k jednání dne 24.1.2022, omluvil svoji neúčast a souhlasil dle obsahu svého podání s tím, aby byla věc projednána v jeho nepřítomnosti. Zbavil se tak možnosti být poučen dle § 118a odst. 3 o.s.ř. o tom, že v řízení neprokázal, která konkrétní, jednoznačně specifikovaná existující fyzická osoba by měla být dlužníkem požadovaného televizního poplatku, a že má v řízení případně označit další důkazy k prokázání svých tvrzení. 6. Vzhledem ke shora uvedenému tedy soud ve výroku I. tohoto rozsudku zamítl žalobu o peněžní plnění z titulu dlužných televizních poplatků za časový úsek od října 2017 do ledna 2020. 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž procesně úspěšným byl v řízení žalovaný, ten zároveň žádné náklady řízení vůči žalobci neuplatnil, rovněž z obsahu spisu nejsou patrny náklady procesního charakteru, které by bylo možno žalovanému vůči žalobci přiznat, a soud proto rozhodl o nákladech řízení ve výroku II. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.