7 C 46/2022-27 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 448 727,96 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně se domáhala dlužných částek (níže specifikovaných) na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 15. 11. 2017. Žalovaná částka se sestává z nezaplacené jistiny ve výši 447 827,96 Kč a nezaplacených poplatků ve výši 900 Kč za upomínku. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: 5. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že dne 15. 11. 2017 uzavřela žalobkyně se žalovaným a dalším obligačním dlužníkem smlouvu o úvěru [číslo] za účelem zaplacení dluhů. Na základě smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 500 010 Kč (doloženo dokladem o čerpání úvěru), přičemž žalovaným byla vyčerpána celková částka 500 010 Kč. Bylo dohodnuto splácení úvěru spolu s úrokovou sazbou ve výši 7,90 % p.a. v měsíčních splátkách ve výši 6 098 Kč počínaje měsícem prosincem roku 2017. Dále bylo dohodnuto, že žalovaný zaplatí žalobkyni vyúčtované poplatky, tedy ceny poskytnutých služeb a provedených úkonů ve výši stanovené sazebníkem platným ke dni vyúčtování, konkrétně cenu za přijetí a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 5 000 Kč, a za pojištění pro případ nemožnosti splácení částku ve výši 304 Kč. Mezi žalobkyní a žalovaným bylo dohodnuto připisování úroku k jistině. 6. Z výpisu plateb bylo zjištěno, že žalovaný platil dohodnuté splátky v termínu od měsíce prosince roku 2017 do měsíce dubna roku 2020 Celkem žalovaný zaplatil do splatnosti celého úvěru částku 183 202 Kč. 7. Z upomínek bylo zjištěno, že žalobkyně upomínala žalovaného k zaplacení dlužných splátek upomínkami ze dne 1. 10. 2019, 1. 12. 2020, 30. 1. 2021, 3. 3. 2021. 8. Z listiny ze dne 31. 8. 2021, že vzhledem k tomu, že žalovaný na upomínky nereagoval a dlužné splátky nezaplatil, byl dne 31. 8. 2021 vyzván k zaplacení dluhu v termínu do 15. 9. 2021 s tím, že zůstatek úvěru se stal splatným dne 3. 3. 2021. Žalovaný svou povinnost nesplnil a pohledávku žalobkyně nezaplatil. 9. Žalobkyně rekapitulovala, že celková částka se sestává z vyčerpané jistiny ve výši 500 010 Kč, ze smluvních úroků ve výši 118 592,96 Kč (tj. 7,90 % p.a. úroku ode dne poskytnutí úvěru do 3. 3. 2021), z upomínacích nákladů ve výši 900 Kč (za upomínky 1 x 900 Kč), z nákladů za pojištění ve výši 7 427 Kč, tj. za každý započatý měsíc vždy částka 304 Kč (od měsíce listopadu roku 2017 do měsíce března roku 2021) a z poplatku za vyhodnocení žádosti o úvěru ve výši 5 000 Kč. Žalovaná částka představuje celkovou částku po odečtení zaplacených splátek do splatnosti ve výši 183 202 Kč, tedy sestává z nezaplacené jistiny ve výši 447 827,96 Kč a nezaplacených poplatků ve výši 900 Kč za upomínku. 10. V posuzovaném případě lze uzavřít, že mezi věřitelem (jako úvěrujícím) a žalovaným (jako dlužníkem – úvěrovaným) byl uzavřen platný závazkový vztah ze smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.) Smlouva (a všeobecné obchodní podmínky) upravovaly splácení takto čerpaných prostředků. Žalovaný má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné písemně uzavřené smlouvě a vedle zákonných ustanovení občanského zákoníku, dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy. Z hlediska obsahu závazku soud konstatuje, že není důvodu hodnotit závazek či kteroukoliv jeho část jako neplatnou pro rozpor s těmito ustanoveními chránícími spotřebitele. Tento závěr soudu dopadá i na smluvně sjednaný úrok. Bylo prokázáno, že žalovaný čerpal ke dni uzavření smlouvy částku 500 010 Kč a do podání žaloby zaplatil toliko částku 183 202 Kč. Jelikož žalovaný řádně a včas nesplácel poskytnutý úvěr, což bylo jeho povinností, dostal se do prodlení a žalobkyně byla tak oprávněna odstoupit od úvěrové smlouvy s tím, že závazek žalovaného se stal splatným v celém rozsahu. Rozsah dlužných částek nebyl v řízení ani činěn sporným. Roli nehraje ani skutečnost, že ve smlouvě figurovala další dlužnice, neboť je právem žalobkyně domáhat se splnění dluhu po každém z dlužníků samostatně. Žalobkyně také důvodně požadovala coby příslušenství zákonný úrok z prodlení a dohodnutý úrok z úvěru. (obojí jak v kapitalizované výši, tak i v obecně vymezené výši). 11. Vzhledem k tomu, že se žalobkyní předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 12. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 550 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 17 950 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.