9 C 58/2022-14 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Odůvodnění rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Podle tohoto ustanovení v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 4 357 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacených poskytnutých služeb elektronických komunikací, včetně služeb třetích stran, k jejichž úhradě byla žalovaná povinna na základě účastnické smlouvy [číslo] ze dne 2. 10. 2020. 3. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť věc bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a s tímto postupem účastníci řízení na výzvu soudu souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena účastnická smlouva [číslo] ze dne 2. 10. 2020. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné podmínky [právnická osoba] [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“) a Ceník tarifů a služeb (dále jen„ Ceník“), se kterými žalovaná vyslovila podpisem smlouvy souhlas. Na základě účastnické smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat žalované veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran a služeb souvisejících, a žalovaná se zavázala za tyto služby řádně platit ceny ve lhůtě splatnosti uvedené v jednotlivých pravidelných vyúčtováních služeb. Žalovaná nezaplatila částku ve výši 752 Kč dle vyúčtování služeb [číslo] splatnou dne 27. 10. 2020, částku ve výši 1 367 Kč dle vyúčtování služeb [číslo] splatnou dne 27. 11. 2020, částku 1 395 Kč dle vyúčtování služeb [číslo] splatnou dne 27. 12. 2020 a dále částku 843 Kč dle vyúčtování služeb [číslo] splatnou dne 27. 1. 2021 Celkem dlužná částka činí 4 357 Kč. Předžalobní upomínka byla žalované odeslána dne 22. 2. 2022 s tím, že byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky, a to do 7 dnů od odeslání výzvy. Žalovaná do dnešního dne neuhradila ničeho. 5. Podle § 64 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále jen„ ZEK“), účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, je povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby. 6. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen„ o. z.“) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 8. Při právním posouzení věci byl soud veden úvahami, že mezi účastníky byla uzavřena účastnická smlouva, kterou se žalovaná zavázala hradit poskytnuté služby elektronických komunikací. Žalobkyně žalované vyúčtovala dle aktuálního Ceníku poskytnuté služby v pravidelných vyúčtováních. Žalovaná tyto služby dosud neuhradila. Nárok žalobkyně soud shledal důvodným, když podle § 64 odst. 1 ZEK, je účastník povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby a žalovaná této povinnosti nedostála. Soud přiznal žalobkyni rovněž požadované úrokové příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení. Protože žalovaná neuhradila dlužné částky k datu jejich splatnosti, dostala se do prodlení, žalobkyni podle § 1970 o. z. vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně však požadovala úrok pouze od data následujícího po datu poslední splatnosti (tedy za kratší časové období). Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení za jí požadované období. 9. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl v celém rozsahu. 10. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, vzniklo jí tedy podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 1 489 Kč Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za zastupování advokátem ve výši 600 Kč (3× 200 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále jen„ advokátní tarif“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, předžalobní výzvu dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, podání návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu), náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (tj. 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu za tři úkony právní služby) a náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč (21 % z přiznané odměny za zastupování a náhrad hotových výdajů) dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.