113 C 15/2022-72 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Návrhem doručeným soudu dne 29. 11. 2022 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 25.947 Kč s příslušenstvím, a to z titulu uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 30. 6. 2021. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 19.000 Kč, k vyplacení úvěru došlo dne 30. 6. 2021. Úrok byl sjednán v částce 64,63 % ročně, žalovaný se zavázal uhradit jej ve 48 měsíčních splátkách po 1.269 Kč – ve splátce byla zahrnuta i úhrada za pojištění. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti i z jiných zdrojů. Žalovaný do data zesplatnění úvěru uhradil celkovou částku 12.845 Kč (splátky v různé výši počínaje od 27. 8. 2021 do 21. 4. 2022). Před zesplatněním úvěru vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 1.996 Kč dle bodu 6.1. smlouvy (4 x 499 Kč). Dále žalobci vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 1.200 Kč dle bodu 6.2. smlouvy (6 x 200 Kč). Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 11 splatné dne 22. 5. 2022, k zesplatnění úvěru došlo k datu 26. 7. 2022. Součástí nové jistiny úvěru se tak dle bodu 6.4. smlouvy ke dni zesplatnění úvěru stala celá nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru – nová jistina ve výši 20.242,83 Kč. Žalobci dále vzniklo právo dle bodu 6.5. smlouvy na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalobce tak po žalovaném požaduje: novou jistinu úvěru 20.242,83 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu 1.996 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů 1.200 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu počínaje dnem 28. 7. 2022 k datu vyhotovení žaloby – 2.509,76 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 17.850,69 Kč od 28. 7. 2022 do zaplacení v roční úrokové sazbě 64,63 % ročně, dále 11,75 % úrok z částky 17.850,69 Kč od 21. 8. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento úrok za dobu od 28. 7. 2022 dosáhne částky 64.108 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že dne 30. 6. 2021 byla mezi stranami sjednána smlouva o úvěru [číslo] na základě které se strany dohodly na poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 19.000 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit, činila 53.424 Kč, žalovaný se zavázal uhradit ji po splátkách ve výši 1.269 Kč měsíčně, doba trvání úvěru činila 48 měsíců s tím, že splátky budou hrazeny nejpozději 22 dne každého kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba byla sjednána na 64,63 % ročně, RPSN ve výši 87,66 %. Pod bodem 6.1. smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se spotřebitel ocitl v prodlení o délce 30 dnů s tím, že souhrn veškerých smluvních pokut může činit maximálně 2.999 Kč za kalendářní rok. Dále bylo pod bodem 6.2. smlouvy sjednáno právo žalobce na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, a to 200 Kč u každé splátky, u které se spotřebitel ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů. Pod bodem 6.4. smlouvy bylo sjednáno přirůstání úroků k jistině. Pod bodem 6.5. smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronické komunikace na dálku. Podáním ze dne 1. 7. 2021 byl úvěr schválen s tím, že součástí tohoto podání byl i splátkový kalendář. Součástí smlouvy o úvěru bylo i pojištění schopnosti splácet úvěr, kdy se žalovaný zavázal hradit měsíční pojištění ve výši 156 Kč. Dne 30. 6. 2021 bylo na účet žalovaného vyplaceno 19.000 Kč žalobcem. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný na úvěr uhradil celkem 12.845 Kč, kdy žalovaný uhradil částky počínaje od 27. 8. 2021 do 21. 4. 2022. Součástí spisového materiálu jsou pak oznámení ze dne 26. 7. 2022 o prodlení s úhradou splátky úvěru. Dále výzvy k zaplacení ze dne 23. 8. 2021, 24. 1. 2022, 22. 6. 2022 a 25. 7. 2022. Součástí spisu je dále předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a hodnocení klienta. Z tohoto hodnocení klienta lze vyčíst, že pravidelný čistý měsíční příjem klienta měl činit 22.000 Kč, a to ze zaměstnání, kdy dostal 24.391 Kč (19. 3. 2021) a 25.355 Kč (22. 6. 2021), jeho výdaje jsou: 3.860 Kč – životní minimum, dále bydlení (nájemné, inkaso) 3.000 Kč, celkem výdaje 6.860 Kč a rezerva 14.140 Kč. Žalovaný je svobodný, název jeho zaměstnavatele je: [právnická osoba], [ulice a číslo], [obec], den nástupu do zaměstnání je 1. 1. 2021, jedná se o hlavní pracovní poměr, neběží výpovědní lhůta a nejedná se o dobu určitou. Vzdělání žalovaného je – výuční list, forma bydlení – u rodičů. Dále byly předloženy detaily transakcí, ze kterých je zřejmé, že žalovanému bylo jeho zaměstnavatelem poukázáno na jeho účet 24.391 Kč (19. 3. 2021), 25.583 Kč (21. 4. 2021), 25.021 Kč (21. 5. 2021) a 25.355 Kč (22. 6. 2021); dále byla předložena fotokopie občanského průkazu žalovaného. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) bylo zjištěno, že tzv. CBS skóre žalovaného činí 383, což spadá do kategorie II. – vyšší body do interní score card, menší riziko, lepší segment klientů. Dále byl předložen negativní výpis záznamů z registru SOLUS a předžalobní výzva ze dne 9. 11. 2022. 4. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám. 5. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 86 odst. 1, 2 platí: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 87 odst. 1 platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana