18 C 114/2023-57 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud vyloučil z exekuce vedené [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soudním exekutorem, pod sp. zn. [spisová značka] movitou věc - klavír, a to z důvodu, že sepsaná věc není majetkem povinných, ale žalobkyně. 2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že s vyloučením dané věci z exekuce nesouhlasí. 3. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění. 4. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení] byl dne 27. 5. 2022 pověřen vedením exekuce proti povinným (pověření soudního exekutora ze dne 27. 5. 2022). Exekučním titulem v dané věci jsou notářské zápisy, z nichž vyplývá, že oba povinní jsou zavázáni vůči oprávněné společně a nerozdílně (notářské zápisy ze dne 24. 4. 2020 a 19. 5. 2020). 5. Soudní exekutor provedl dne 22. 7. 2022 soupis movitých věcí, přičemž v příloze k protokolu o soupisu movitých věcí je vymezeno celkem 20 položek (protokol o soupisu movitých věcí). Soupis byl proveden na základě exekučního příkazu ze dne 21. 7. 2022 (exekuční příkaz). Žalobkyně následně podala návrh na vyškrtnutí položky č. 8 ze soupisu z důvodu, že jde o věc v jejím vlastnictví (návrh na vyškrtnutí ze soupisu a jeho doplnění). O tomto návrhu rozhodl soudní exekutor tak, že návrh zamítnul (usnesení soudního exekutora ze dne 16. 2. 2023). 6. Z prohlášení ze dne 22. 6. 2017 soud zjistil, že matka žalobkyně zde prohlašuje, že daruje žalobkyni klavír zn. Scholtze (prohlášení z 22. 6. 2017). Z prohlášení matky žalobkyně z 15. 9. 2023 soud zjistil, že tato prohlašuje, že 22. 6. 2017 darovala žalobkyni předmětný klavír (prohlášení z 15. 9. 2023). Z výslechu žalobkyně soud zjistil, že s klavírem žije celý život, hraje na něj, hrály na něj i její děti. Matka jí klavír darovala roce 2017 na narozeniny. [adresa] jsou vedle sebe, dřív bydlela v domě [adresa], tam se po celou dobu nacházel klavír, ale když syn s manželkou potřebovali bydlení, tak jim tento dům pronajali a přestěhovali se vedle. Proto také o té exekuci nějakou dobu nevěděla. 7. Z usnesení insolvenčního soudu soud zjistil, že povinná [jméno] [celé jméno žalobkyně] je v úpadku a bylo schváleno její oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, přičemž v soupisu majetkové podstaty nejsou uvedeny žádné movité věci (usnesení o úpadku a usnesení o schválení oddlužení, soupis majetkové podstaty). 8. Podle § 267 o. s. ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona. 9. Úvodem soud uvádí, že na projednávanou věc neměla vliv skutečnost, že u povinné [jméno] [celé jméno žalobkyně] bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, a to především proto, že klavír, jehož vyloučení z exekuce se žalobkyně domáhá, nebyl sepsán v rámci soupisu majetkové podstaty a povinné nebyla v usnesení o schválení oddlužení uložena povinnost vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení majetek náležející do majetkové podstaty (§ 406 odst. 3 písm. e) ins. z.). V dané exekuci jsou navíc postiženi dva povinní a pouze [jméno] [celé jméno žalobkyně] podala insolvenční návrh, přičemž oba povinní jsou vůči oprávněné zavázáni solidárně. S ohledem na § 183 odst. 2 ins. z. není vyloučeno, aby se oprávněná nadále domáhala úhrady pohledávky vůči [jméno] [jméno], a ostatně není ani vyloučeno, aby se následně tento povinný (v případě uspokojení pohledávky oprávněné) domáhal v rámci regresu úhrady vůči druhé povinné, a to případně i v rámci probíhajícího insolvenčního řízení (§ 183 odst. 3 ins. z.). Jakkoli si je soud vědom, že na tuto procesní situaci existují různé náhledy, dospěl v tomto konkrétním případě k tomu, že vyřešení otázky rozsahu movitých věcí, které lze postihnout v rámci předmětné exekuce, je relevantní i v situaci, kdy se jeden z povinných nachází v režimu oddlužení. 10. Účelem vylučovací žaloby je poskytnout právní ochranu osobám, které mají k majetku postiženého exekucí takové právo, které nepřipouští, aby nařízený výkon rozhodnutí (exekuce) byl proveden a aby se tak postižený majetek stal zdrojem pro uspokojení oprávněného. Úspěch této žaloby přitom není podmíněn předchozím včasným návrhem na vyškrtnutí věci ze soupisu. 11. Soudní exekutor sepsal do soupisu v dřívějším bydlišti žalobkyně klavír, u něhož nebyla zjištěna vyšší hodnota. Od provedení soupisu se žalobkyně opakovaně snaží dosáhnout jeho vyloučení z exekuce, a to různými prostředky, vždy však s takovými skutkovými tvrzeními, která jsou konzistentní a logická, přičemž soud nemá důvod je a priori zpochybňovat. Podle názoru soudu nelze na žalobkyni klást přehnaně přísné nároky na prokázání svých práv, když jde o klavír, který se dlouhodobě nachází v rodině žalobkyně, přičemž žalobkyně jej obdržela jako dar od své matky na své narozeniny v roce 2017. Toto darování pak jen formálně potvrdilo dřívější faktický režim. V řízení nevyplynuly žádné okolnosti, které by zpochybňovaly skutkovou verzi tvrzenou žalobkyní a doloženou prohlášeními matky žalobkyně i výslechem žalobkyně samotné. S ohledem na věk matky žalobkyně soud netrval na jejím osobním výslechu, neboť její čestné prohlášení s úředně ověřeným podpisem je v kontextu ostatních okolností dostačující. 12. Vlastnické právo žalobkyně ke klavíru tedy bylo v řízení prokázáno. Je sice pravdou, že podstatnými důkazy jsou výpověď žalobkyně a prohlášení její matky, což by formálně mohlo založit pochybnost o jejich věrohodnosti, na druhou stranu však soud přihlédl především k tomu, že výpověď i prohlášení byly konzistentní s ostatními důkazy, přičemž v dané procesní situaci žalobkyně ani nemá, jak jinak jednotlivé skutečnosti prokazovat. Navíc darovací smlouva nemá ze zákona nutnou písemnou formu a prokázání způsobu jejího uzavření i jejího obsahu a účelu v řízení považuje soud za zcela dostatečný. 13. Jelikož žalobkyně prokázala, že je vlastníkem daného klavíru, přísluší jí takové právo, které nepřipouští výkon rozhodnutí, a proto bylo žalobě vyhověno. 14. Ve vztahu k otázce náhrady nákladů řízení soud vyšel z toho, že v řízení o vyloučení věci z exekuce se uplatní obecné pravidlo, podle něhož o povinnosti k náhradě nákladů řízení se rozhoduje podle míry úspěchu ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2017, sp. zn. 20 Cdo 5649/2016). Navíc lze uvést, že třetí osoba, jejíž majetek byl sepsán v rámci výkonu rozhodnutí, je zpravidla ohrožena na svých majetkových právech bez vlastního porušení právní povinnosti. Nemožnost přiznat takové osobě náhradu nákladů řízení v případě jejího úspěchu ve věci proti žalovanému, který při výkonu rozhodnutí vystupoval jako oprávněný, sám ho inicioval a jeho průběh byl do značné míry v jeho dispozici, by znamenala de facto„ nadpráví“ oprávněných ve vztahu k neomezenému okruhu třetích osob, jejichž majetek by mohl být v exekuci dotčen (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3728/12). Jelikož žalovaná opakovaně vyjádřila v řízení své stanovisko, že s návrhem žalobkyně nesouhlasí, není dán jakýkoli důvod, aby se soud odchýlil od obecného pravidla podle § 142 odst. 1 o. s. ř. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 400 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, žaloba, účast při jednání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.