18 C 186/2022-32 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 22 467 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalovaná dluží žalobkyni nájemné a zálohy za služby spojené s užíváním družstevního bytu [číslo] nacházejícího se v [anonymizováno] podlaží domu [adresa] na ulici [ulice] v [obec], a to za leden a únor 2022 (2 x 2 688 Kč) a za březen až červen 2022 (4 x 3 538 Kč), a že dále dluží nedoplatek ve výši 2 939 Kč z vyúčtování záloh za služby za rok 2021. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Žalované byl již v roce 1974 předán do užívání byt [číslo] ze strany žalobkyně (dohoda o užívání družstevního bytu). Na základě vyúčtování záloh na služby za rok 2021 vznikl žalované nedoplatek ve výši 2 939 Kč, který představuje rozdíl skutečných nákladů a předepsaných záloh. Toto vyúčtování bylo splatné ke dni 30. 6. 2022 (vyúčtování záloh na služby za rok 2021). Výše nájemného a souvisejících záloh za leden a únor 2022 činila 2 688 Kč a za březen až červen 2022 3 538 Kč (výpis salda). Tyto částky byly splatné vždy do konce daného měsíce (stanovy žalobkyně). Žalovaná byla následně vyzvána k úhradě ze strany zástupce žalobkyně (výzva k úhradě dlužného nájemného a potvrzení o odeslání). Žalované byla již dříve zdejším soudem uložena povinnost, aby žalobkyni zaplatila nájemné a související úhrady za srpen až prosinec 2021 (rozsudek ve věci [spisová značka], výpis salda). 4. Podle § 741 odst. 1 ZOK není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem družstevního bytu ustanovení občanského zákoníku upravující nájem, nájem bytu nebo nájem prostoru sloužícího podnikání, a popřípadě ujednání stanov, která nejsou v rozporu s donucujícími ustanoveními zákona. 5. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 6. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaná byla uživatelkou daného družstevního bytu v předmětném období, přičemž žalovaná nedostála své povinnosti hradit za toto období nájemné a související zálohy, jejichž výše činí celkem 19 528 Kč. V dané souvislosti lze poukázat i na to, že žalované byla již dříve soudem uložena povinnost hradit dané platby též za zbývající část roku 2021. Soud přitom nemá důvod činit ohledně této povinnosti žalované v této věci jiné závěry. Za rok 2021 pak žalobkyně provedla vyúčtování, z něhož žalované vznikl nedoplatek 2 939 Kč, který byla žalovaná rovněž povinna uhradit. Jde přitom o nedoplatek odpovídající rozdílu skutečných nákladů a předepsaných (nikoli uhrazených) záloh, a proto ve věci nejde o vymáhání neuhrazených záloh v době až po vystavení vyúčtování. Jelikož žalovaná těmto svým platebním povinnostem ve výši celkem 22 467 Kč nedostála, dostala se do prodlení a žaloba byla shledána důvodnou. Příslušenství tvořené zákonným úrokem z prodlení bylo přiznáno podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Za nároky, u nichž došlo k prodlení dne 1. 7. 2022, požadovala žalobkyně úroky z prodlení v nižší sazbě než je zákonná, což však jejich přiznání nebrání. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 637 Kč (po zaokrouhlení na koruny). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 899 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši 22 467 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 2 020 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 22. 2. 2023 náhrada 395,97 Kč za 26 ujetých km v částce 195,97 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,3 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 915,97 Kč ve výši 822,35 Kč. 8. Co do aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na argumentaci uvedenou v bodu 11. rozsudku zdejšího soudu ve věci [spisová značka] (č. l. 18), s níž se soud zcela ztotožňuje, přičemž jde o rozsudek ve věci stejných účastníků, a proto není nezbytné ji zde znovu opakovat. 9. Pro úplnost soud dodává, že doložená předžalobní výzva nepokrývala všechny uplatněné nároky, nicméně s ohledem na naprostou pasivitu žalované soud neměl důvod dovozovat z této skutečnosti důsledky podle § 142a o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 32 Cdo 5256/2015).