18 C 38/2023-23 — Okresní soud ve Vsetíně

Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení příspěvku placeného vlastníkem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve výši 8 515 Kč za dobu od 1. 8. 2021 do 9. 12. 2021, po kterou bylo vozidlo žalovaného [registrační značka] (žalobkyně specifikovala i VIN kód) provozováno bez pojištění odpovědnosti, a ve výši 5 075 Kč za dobu od 20. 11. 2020 do 13. 4. 2021, po kterou bylo vozidlo žalovaného [registrační značka] (žalobkyně specifikovala i VIN kód) provozováno bez pojištění odpovědnosti, a dále také nákladů na uplatnění příspěvku (poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva) vždy ve výši 300 Kč a úrokového příslušenství. Žalovaný se k podané žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřil. Skutečnosti uvedené v žalobě neučinil v řízení spornými. Soud podle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání. Z listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Ze sdělení [stát. instituce] bylo zjištěno, že žalovaný byl v rozhodné době vlastníkem a provozovatelem obou předmětných vozidel. Z výzev žalobkyně k úhradě příspěvku bylo zjištěno, že žalovaný byl opakovaně žalobkyní vyzván k úhradě příspěvků za obě nepojištěná vozidla za shora specifikovaná období a nákladů na jejich uplatnění, a to i předžalobními výzvami zástupkyně žalobkyně. V posuzovaném případě žalobkyně prokázala, že vozidla specifikovaná v žalobě byla v předmětném období registrována (evidována) na osobu žalovaného. Právě žalovanému tedy vznikla zákonná povinnost – neuhradil-li pojištění odpovědnosti – zaplatit žalobkyni coby aktivně legitimovanému subjektu příspěvky podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, za uvedená časová období. Žalovaný neprokázal, že by splnil povinnost pojistit svá vozidla a neprokázal platbu žalované částky. Jako důvodný je hodnocen i požadavek na zaplacení částky spojené s uplatňováním předmětných příspěvků. Nároky žalobkyně tedy byly uplatněny důvodně, a to v souladu se zákonem č. 168/1999 Sb. a související prováděcí vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. Vzhledem ke shora uvedenému tedy soud ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému za povinnost uhradit peněžní plnění v tam uvedeném rozsahu. Příslušenství tvořené zákonným úrokem z prodlení z jistin bylo přiznáno podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. při aplikaci § 14b advokátního tarifu. Procesně úspěšné žalobkyni tak byly přiznány náklady řízení v celkové částce 2 252 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši celkem 800 Kč, odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč dle § 14b advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění), 300 Kč režijního paušálu za 3 úkony právní služby po 100 Kč a 21% DPH ve výši 252 Kč.