10 C 60/2024-13 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 19 699,31 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 15. 10. 2019 Rámcovou smlouvu č., hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet. Dne 16. 10. 2019 uzavřeli účastníci Dodatek č. , hodnota, k Rámcové smlouvě, na jehož základě bylo žalovanému umožněno u běžného účtu užívat kontokorent ve výši 20 000 Kč, za což byl dohodnut úrok ve výši 18,9 % ročně z čerpané částky. Žalovaný porušil podmínky pro poskytnutí kontokorentu, proto došlo dne 4. 9. 2023 k jeho zesplatnění, přičemž nesplacená jistina kontokorentu k předmětnému datu činila 17 000,31 Kč a nesplacený smluvní úrok kapitalizovaný od 1. 6. 2023 do 3. 9. 2023 činil 836,28 Kč. Od 2. 10. 2023 do zaplacení požaduje žalobkyně – vzhledem k § 122 odst. 4 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru – z nesplacené jistiny kontokorentu smluvní úrok ve výši 15 % ročně. Úrok z prodlení žalobkyně dle interních pravidel požaduje až od 14. 9. 2023 do zaplacení ve výši zákonné sazby. Žalovaný se dále v důsledku porušení svých povinností dostal do nepovoleného debetu ve výši 2 699 Kč, který žalobkyně po žalovaném rovněž požaduje zaplatit.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili (popřípadě se k výzvě soudu nijak nevyjádřili) s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.3. Soud z uvedených důkazů učinil následující skutková zjištění: Z listiny označené jako "Rámcová smlouva číslo , hodnota, o našich službách včetně platebních" soud zjistil, že dne 15. 10. 2019 byla účastníky elektronicky podepsána předmětná listina, jejímž obsahem je mj. závazek žalobkyně vést pro žalovaného běžný bankovní účet. Z listiny označené jako "Dodatek číslo , hodnota, k Rámcové smlouvě číslo , hodnota, " soud zjistil, že dne 16. 10. 2019 byla účastníky podepsána předmětná listina, jejímž obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému finanční prostředky až do celkové výše 20 000 Kč formou přečerpání běžného účtu, a to s úrokovou sazbou 18,9 % ročně. Z předžalobní výzvy ze dne 5. 9. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 20 535,59 Kč s tím, že kontokorentní účet předčasně zesplatnila. Z výpisu z bankovního a kontokorentního účtu soud zjistil, že ke dni zesplatnění kontokorentu byla záporná hodnota účtu 17 000,31 Kč, nepovolený debet činil 2 699 Kč a je zde obsažena i informace o splatných a nezaplacených úrocích z čerpaného kontokorentu za období od 1. 6. 2023 do 3. 9. 2023, a to celkem ve výši 836,28 Kč.4. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně v rámci služeb poskytovaných k bankovnímu účtu, který vedla pro žalovaného, umožnila, žalovanému využívat předmětný účet do záporné hodnoty, a to až 20 000 Kč, za což si účtovala úplatu ve výši 18,9 % ročně ze záporné hodnoty zůstatku na bankovním účtu. V důsledku porušení povinnosti žalovaného došlo dne 4. 9. 2023 k zesplatnění záporné hodnoty na bankovním účtu, která činila kromě 17 000,31 Kč i částku 2 699 Kč, kterou čerpal žalovaný v rozporu s dohodnutými podmínkami.5. Vzhledem k tomu, že podstatou sporu je zaplacení částky, na níž žalobkyni měl (dle jejích tvrzení) vzniknout nárok v souvislosti s uzavřenou smlouvou o kontokorentním úvěru ze dne 16. 10. 2019, dopadá na právní vztah účastníků právní úprava obsažená v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z.").6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.8. Podle § 122 odst. 4 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.9. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky. Úvěrovaný se tedy ve smlouvě o úvěru zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úroky se platí jen za peněžní prostředky, které byly skutečně čerpány, nikoliv za celý úvěrový limit. Úroky se platí za dobu od čerpání peněžních prostředků úvěrovaným (tedy nikoliv od uzavření smlouvy) do vrácení půjčených peněžních prostředků (srov. § 2399 odst. 2 poslední věta o. z.).10. Vzhledem ke zjištěnému obsahu dohody uzavřené mezi účastníky, jemuž odpovídá i transakční historie patrná z výpisu z bankovního a kontokorentního účtu žalovaného vedeného u žalobkyně, dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení byla uzavřena úvěrová smlouva dle § 2395 a násl. o. z. Žalobkyně jako úvěrující dočasně poskytla žalovanému jako úvěrovanému finanční prostředky, a to až do částky 20 000 Kč, za což jí vznikl nárok na úrok z čerpaných finančních prostředků v dohodnuté výši 18,9 %, který kapitalizovaný za období od 1. 6. 2023 do 3. 9. 2023 činí 836,28 Kč. V důsledku porušení povinnosti žalovaného žalobkyně poskytnutý úvěr v souladu s dohodnutými smluvními podmínkami ke dni 4. 9. 2023 zesplatnila, přičemž žalovaný takto zesplatněný úvěr neuhradil a dostal se do prodlení. Ke dni zesplatnění představovaly řádně čerpané finanční prostředky kontokorentního úvěru částku 17 000,31 Kč, přičemž dalších 2 699 Kč čerpal žalovaný neoprávněně a představují nepovolený debet. Žalobkyně dále důvodně požadovala (coby příslušenství) zákonný úrok z prodlení (srov. § 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, konkrétně tedy 15 % ročně z částky 17 000,31 Kč za období od 14. 9. 2019 do zaplacení a ze stejné částky úrok z úvěru nejprve ve výši 18,9 % za období od 4. 9. 2023 do 1. 10. 2023 a následně (srov. § 122 odst. 4 zák. č. 257/2016 Sb.) ve výši 15 % za období od 2. 10. 2023 do zaplacení.11. Na uvedeném závěru o důvodnosti žalobkyní uplatněných nároků nemůže nic změnit ani okolnost, že žalovaný má v předmětném právním vztahu postavení spotřebitele, a proto se v dané věci uplatní rovněž ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy, neboť soud nedovodil, že by kterýkoli závazek či úvěrová smlouva jako celek byly v rozporu s ustanoveními chránícími spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany. Uvedené platí i o výši úroku.12. S ohledem na vše shora uvedené rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, přičemž lhůta k plnění (do tří dnů od právní moci rozsudku) vyplývá z § 160 odst. 1 o.s. ř.13. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložila k uplatňování svého práva. Prokázané náklady spočívají v zaplacení soudního poplatku ve výši 800 Kč a dále v paušální náhradě nezastoupeného účastníka ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "AT"), ve výši 200 Kč za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 2 písm. h) (předžalobní výzva) a odst. 1 písm. d) (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) AT po 100 Kč. Soud tedy žalovanému uložil rovněž povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (srov. § 160 odst. 1 o.s.ř.).