11 C 98/2024-17 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 16 862,55 Kč představující dlužnou jistinu poskytnutého úvěru dle smlouvy o kontokorentním úvěru č. , hodnota, ze dne 9. 10. 2019 a dodatku k této smlouvě ze dne 11. 6. 2020 spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru za období od 1. 1. 2023 do 30. 11. 2023 ve výši 3 160,97 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení z dlužné částky za období od 1. 1. 2023 do 30. 11. 2023 ve výši 4 054,97 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 16 862,55 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 862,55 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalované na základě předmětné smlouvy (jejíž součástí jsou všeobecné obchodní podmínky) poskytovala kontokorentní úvěr ve výši nejprve 5 000 Kč a po uzavření dodatku dne 11. 6. 2020 již ve výši 23 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala nepřekročit rámec kontokorentu a poskytnuté finanční prostředky vrátit nejpozději do 1 roku ode dne jejich čerpání spolu s úrokem ve výši 18,90 %. U žalované docházelo k nepovoleným debetním zůstatkům, a proto žalobkyně ukončila možnost čerpání kontokorentu pro žalovanou a ke dni 1. 1. 2023 celou dlužnou jistinu ve výši 26 262,55 Kč zesplatnila (dle čl. 3.2 předmětné smlouvy). Žalovaná po dni zesplatnění úvěru uhradila toliko částku ve výši 9 400 Kč. Ve zbytku dlužnou pohledávku i přes zaslanou předžalobní výzvu neuhradila.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili (popřípadě se k výzvě soudu nijak nevyjádřili) s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud z uvedených důkazů učinil následující skutková zjištění:- Z listiny označené jako "Smlouva kontokorentním úvěru" ze dne 9. 10. 2019 a dodatku ze dne 11. 6. 2020 soud zjistil, že v těchto dnech došlo k přijetí smlouvy a dodatku bankou, přičemž obsahují závazek žalobkyně poskytnout žalované finanční prostředky k záporné hodnotě běžného účtu nejprve ve výši 5 000 Kč a následně ve výši 23 000 Kč, které měla žalovaná spolu s úrokem 18,9 % ročně z dlužné částky nejpozději do 1 roku vrátit. Žalovaná se rovněž zavázala nepřekročit úvěrový rámec. V čl. 3.2 je pak oprávnění žalované v případě porušení podmínek smlouvy smlouvu o kontokorentním úvěru vypovědět a dluhy z ní vzniklé zesplatnit.- Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky a výpovědi smlouvy ze dne 26. 11. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 25 801 Kč, přičemž pokud tak neučiní do 31. 12. 2022, zesplatní celý poskytnutý úvěr, což dle poslední výzvy před podáním žaloby ze dne 3. 1. 2023 učinila.- Z vygenerovaných podkladů k úvěrovému účtu pro soudní řízení soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky, přičemž ke dni zesplatnění (1. 1. 2023) činila dlužná částka 26 262,55 Kč. Žalovaná poté na dluh uhradila celkem 9 400 Kč, přičemž ke dni 31. 10. 2023 činí kapitalizované úroky celkem 3 160,97 Kč a kapitalizované úroky z prodlení 4 054,97 Kč.- Z předžalobních výzev (včetně doručenek) soud zjistil, že žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky vyzývala.5. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně poskytovala žalované finanční prostředky v rámci kontokorentního účtu nejprve do výše 5 000 Kč a následně do výše 23 000 Kč, které měla žalovaná nejpozději do 1 roku vrátit a nepřečerpat uvedené limity. Za toto si žalobkyně účtovala úplatu ve výši 18,9 % ročně z dlužné částky. V důsledku porušení povinnosti žalované nepřečerpat úvěrový rámec a vrátit poskytnuté finanční prostředky do 1 roku žalobkyně celý úvěr ke dni 1. 1. 2023 zesplatnila, přičemž dlužná částka činila 26 262,55 Kč a ke dni 31. 10. 2023 činily kapitalizované úroky celkem 3 160,97 Kč a kapitalizované úroky z prodlení 4 054,97 Kč. Žalovaná po splatnosti uhradila celkem 9 400 Kč, zbývá jí tedy uhradit 16 862,55 Kč, které přes zaslanou předžalobní výzvu doposud nezaplatila.6. Vzhledem k tomu, že podstatou sporu je zaplacení částky, na níž žalobkyni měl (dle jejích tvrzení) vzniknout nárok v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru ze dne 9. 10. 2019, dopadá na právní vztah účastníků právní úprava obsažená v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z.").7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.9. Podle § 122 odst. 4 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.10. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky. Úvěrovaný se tedy ve smlouvě o úvěru zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úroky se platí jen za peněžní prostředky, které byly skutečně čerpány, nikoliv za celý úvěrový limit. Úroky se platí za dobu od čerpání peněžních prostředků úvěrovaným (tedy nikoliv od uzavření smlouvy) do vrácení půjčených peněžních prostředků (srov. § 2399 odst. 2 poslední věta o. z.).11. Vzhledem ke skutkovým zjištěním, zejména k obsahu smlouvy uzavřené mezi účastníky, jemuž odpovídá i transakční historie patrná z provedených důkazů, dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení byla uzavřena úvěrová smlouva dle § 2395 a násl. o. z. Žalobkyně jako úvěrující dočasně poskytla žalované jako úvěrované finanční prostředky v rámci úvěrového rámce nejprve 5 000 Kč a následně 23 000 Kč, za což jí vznikl nárok na úrok z čerpaných finančních prostředků v dohodnuté výši 18,9 %. V důsledku porušení povinnosti žalované (nepřečerpat úvěrový rámec a splatit úvěr do 1 roku) žalobkyně poskytnutý úvěr v souladu s dohodnutými smluvními podmínkami ke dni 1. 1. 2023 zesplatnila. Ke dni zesplatnění představovala výše jistiny 26 262,55 Kč, přičemž dnem následujícím se žalovaná dostala s úhradou dlužné částky do prodlení. Po splatnosti na dluh žalovaná částečně plnila, a to celkem 9 400 Kč. Ke dni 31. 10. 2023 činily kapitalizované úroky celkem 3 160,97 Kč a kapitalizované úroky z prodlení 4 054,97 Kč (srov. § 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně dále důvodně požadovala za následující období (od 1. 12. 2023) do zaplacení zákonný úrok z prodlení z částky 16 862,55 Kč ve výši 15 % ročně a úrok z částky 16 862,55 Kč ve výši 15 % ročně (srov. § 122 odst. 4 zák. č. 257/2016 Sb.).12. Na uvedeném závěru o důvodnosti žalobkyní uplatněných nároků nemůže nic změnit ani okolnost, že žalovaná má v předmětném právním vztahu postavení spotřebitele, a proto se v dané věci uplatní rovněž ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy, neboť soud nedovodil, že by kterýkoli závazek či úvěrová smlouva jako celek byly v rozporu s ustanoveními chránícími spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany. Uvedené platí i o výši úroku.13. S ohledem na vše shora uvedené soud žalobě zcela vyhověl.14. Výrok o náhradě nákladů mezi účastníky vychází z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle nějž je žalovaný povinen zaplatit procesně zcela úspěšné žalobkyni náklady řízení tvořené v tomto případěa) zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč;b) odměnou advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl.č. 177/1996 Sb (dále jako vyhláška), sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky, sepsání prosté výzvy k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) téže vyhlášky ve výši 3 x 300 Kč = 900 Kč dle § 14b odst. 1 bod 2, vyhlášky, když naplnění hypotézy normy § 14b odst. 1 písm. a) vyhlášky má soud v tomto případě za evidentní, ostatně sám právní zástupce žalobkyně odměnu za jeden úkon právní služby v této výši požadoval;c) paušální náhradou hotových výdajů za úkony uvedené ad b) výše ve výši 3 x 100 Kč = 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky;d) náhradou za 21% DPH ve výši 252 Kč;a celkem činí 2 252 Kč, jak je uve