13 C 114/2023-34 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Návrhem doručeným soudu dne 11. 9. 2023 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 12 616,70 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že je právním nástupcem společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, , se kterým uzavřel žalovaný dne 20. 5. 2022 smlouvu o úvěru ve výši 7 100 Kč, který měl být splacen nejpozději 10. 6. 2022. Žalovaný úvěr čerpal, ale do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka sestávající z nesplacené jistiny úvěru ve výši 7 100 Kč, z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 516,70 Kč, který byl splatný 10. 6. 2022. Žaloba dále obsahuje obecná žalobní tvrzení týkající se posouzení úvěruschopnosti spotřebitele - žalovaného, a to včetně informací o ověření totožnosti klienta.2. Žalobce byl vyzván usnesením č. j. 13 C 114/2023–26 ze dne 9. 11. 2023 k doplnění žaloby v tom směru, že má tvrdit a prokazovat, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobce posoudil schopnost spotřebitele - žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.3. Žalobce v rámci svého podání ze dne 15. 12. 2023 sdělil, že žalovaný byl lustrován původním věřitelem z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Dle sdělení původního věřitele, v rámci procesu postupování pohledávky, původní věřitel dostatečným způsobem prověřoval úvěruschopnost, a to formou elektronického dálkového přístupu, prostým nahlédnutím do přístupných rejstříků a databází, zejména těch veřejných, bez dalšího výstupu. Žalobce je v dobré víře, že původní věřitel dostatečným způsobem a v souladu se zákonem prověřil úvěruschopnost. Původní věřitel vycházel z dokladů poskytnutých žalovaným. Žalobce již nedisponuje žádnými dalšími listinnými doklady, které žalovaný předkládal původnímu věřiteli k prokázání úvěruschopnosti. Žalobce dále sdělil, že nově žalovaný neuhradil ničeho.4. Žalovaný v rámci svého vyjádření k návrhu ze dne 12. 2. 2024 uvedl, že žádá o splátkový kalendář, sděloval, že v roce 2023 byl práce neschopen, neměl dostatek finančních prostředků, má nezletilé dítě a ženu a momentálně je ve zlé finanční situaci.5. Žalovaný byl přípisem soudu požádán o sdělení, jakou výši splátek je schopen každý měsíc hradit s tím, že pokud svůj návrh nedoplní, nebude soud rozhodovat o hrazení dluhu ve splátkách. Současně byl žalovaný vyzván, aby sdělil, zda jeho podání má být považováno za uznání dluhu. Žalovaný k žádosti soudu nijak nevyjádřil.6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že dne 20. 5. 2022 byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, mezi poskytovatelem úvěru , právnická osoba, , IČO , IČO, a žalovaným, jakožto spotřebitelem. Předmětem spotřebitelského úvěru bylo poskytnutí finančních prostředků v částce 7 100 Kč. Dále byla sjednána zápůjční úroková sazba 40 % ročně, poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru 5 516,70 Kč (před slevou), splatnost úvěru byla sjednána na 10. 6. 2022. Doba trvání spotřebitelského úvěru tak byla 21 dnů, RPSN činila 12 367,20 %. Potvrzení o vyplacení úvěru vyplynulo z potvrzení o provedení transakce u , Anonymizováno, , a. s, kdy bylo zjištěno, že na účet, tel. číslo, /, Anonymizováno, majitele účtu , jméno FO, bylo vyplaceno 7 100 Kč. Následně byla předložena dílčí smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi , právnická osoba, . a žalobcem jako postupníkem ze dne 15. 6.2023. Pohledávka za žalovaným je uvedena v seznamu postoupených pohledávek. Toto postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 28. 8. 2023, zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby.7. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 86 odst. 1, 2 platí: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 87 odst. 1 platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácnosti (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Předobrazem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je pak článek 8 směrnice 2008/48/ES, který uložil členským státům zajistit, aby „před uzavřením úvěrové smlouvy věř