13 C 58/2023-49 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Návrhem doručeným soudu dne 31. 1. 2023 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 20 400 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, ze dne 6. 12. 2018, kterou uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalobce uvádí, že do okamžiku postoupení pohledávky na žalobce žalovaný uhradil pouze částku 16 417,10 Kč, žaloba dále obsahuje rekapitulaci dluhu z tohoto spotřebitelského úvěru. Dále se žalovaný domáhá zaplacení částky 4 981 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, ze dne 24. 8. 2018, kterou rovněž žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČ , IČO, ; na základě této smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo žalovanému poskytnuto 30 000 Kč, žalovaný uhradil částku 53 719 Kč. Žaloba rovněž obsahuje specifikaci dluhu a příslušenství. Obě pohledávky za žalovaným byly postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022 na žalobce.2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil, neboť nepřebírá soudní zásilky.3. V dané věci bylo rozhodnuto podle § 115a bez nařízení jednání.4. Žalovaný je , Anonymizováno, státním příslušníkem s bydlištěm na území ČR na adrese , adresa, , , adresa, (platnost pobytu od 12. 10. 2022 dle lustrace v ISZR). V dané věci je dána příslušnost zdejšího soudu k rozhodnutí věci dle čl. 17 odst. 1 písm. b) dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech.5. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že dne 6. 12. 2018 byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru mezi , právnická osoba, , jako poskytovatelem úvěru a žalovaným, kdy žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, doba trvání spotřebitelského úvěru byla sjednána na 60 týdnů, každá splátka činila 600 Kč; nad rámec sjednané jistiny bylo mezi stranami sjednáno zaplacení úroku 4 000 Kč, administrativního poplatku 4 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč. Společně se smlouvou byla sepsána karta zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr dne 6. 12. 2018, v rámci které bylo zjištěno, že čistý příjem žadatele je 24 180 Kč, jeho výdaje na bydlení činí 5 000 Kč, osobní výdaje 8 000 Kč, splátky úvěrů/zápůjček 2 908 Kč a další výdaje 5 000 Kč. Součástí listinného materiálu nejsou žádné jiné doklady předložené spotřebitelem k posouzení jeho úvěruschopnosti.6. Dne 24. 8. 2018 byla sepsána smlouva o spotřebitelském úvěru mezi společností , právnická osoba, , jako poskytovatelem úvěru a žalovaným, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč. Doba trvání úvěru byla sjednána na 78 týdnů, kdy výše splátky byla sjednána na 727 Kč s tím, že poslední splátka má činit 721 Kč. Mezi stranami byl dohodnut úrok 5 100 Kč, administrativní poplatek 6 000 Kč a odměna za hotovostní inkaso splátek 15 600 Kč. Rovněž s tímto spotřebitelským úvěrem byla sepsána karta zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr dne 24. 8. 2018, v rámci kterého bylo zjištěno, že čistý příjem spotřebitele má činit 32 900 Kč, výdaje na bydlení činí 3 500 Kč, osobní výdaje 3 700 Kč, vyživovací povinnost 3 800 Kč a další výdaje 5 500 Kč. Rovněž u této karty zákazníka nejsou připojeny žádné listinné důkazy, které by prokazovaly příjmy a výdaje posuzovaného spotřebitele.7. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022 na , právnická osoba, . - žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24. 11. 2022. Žalovanému byla dále doručována předžalobní výzva datovaná 12. 1. 2023.8. Usnesením ze dne 9. 8. 2023, č. j. 13 C 58/2023–36 byl žalobce vyzván, nechť ve lhůtě 20 dnů doplní žalobu v tom směru, že bude tvrdit a prokazovat, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobce posoudil schopnost spotřebitele – žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to ve vztahu k oběma úvěrovým smlouvám. V rámci písemného podání žalovaného ze dne 15. 9. 2023 bylo zjištěno, že v kartě zákazníka ze dne 6. 12. 2018 byl uveden čistý příjem žalovaného ve výši 24 180 Kč, v kartě zákazníka ze dne 24. 8. 2018 byl uveden čistý příjem spotřebitele 32 900 Kč, žalobce dále rozepisuje jednotlivé měsíční výdaje žalovaného, které byly zjištěny již ze zákaznických karet. Žalobce však soudu nedokládá žádný relevantní (písemný) důkaz, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobce ověřoval úvěruschopnost žalovaného.9. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 86 odst. 1, 2 platí: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 87 odst. 1 platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácnosti (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluv