17 C 153/2023-37 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částek uvedených ve výroku I tohoto rozsudku. Žalobkyně tvrdí, že [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] (dále jen„ banka“), uzavřela s žalovaným dne 18.12.2015 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 188.632 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem ve výši 7,90 % p.a hradit v pravidelných měsíčních splátkách po 3.053,48 Kč. Protože žalovaný úvěr řádně nesplácel, banka ke dni 3.0.2016 úvěr zesplatnila. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, se žalobou domáhá nesplacené jistiny ve výši 158.485,55 Kč, poplatků ve výši 9.401,74 Kč, úroků z úvěru ve výši 6.503,28 Kč kapitalizovaných za období od 4.10.2016 do 15.3.2017, úroků z prodlení ve výši 6.969,42 Kč kapitalizovaných za období od 4.10.2016 do 15.3.2017 kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 6.145,35 Kč ke dni zesplatnění, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 572,46 Kč ke dni zesplatnění a úroků a dalšího příslušenství uvedeného ve výroku rozsudku. Žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalovaného zjišťovala banka z jeho údajů o osobních a majetkových poměrech a nahlédnutím do veřejných registrů. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Z návrhu a akceptace smlouvy o úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] obchodních podmínek, sazebníku soud zjistil, že dne 18.12.2015 uzavřel žalovaný s bankou smlouvu o úvěru částky 188.632 Kč oproti závazku žalovaného splatit úvěr, včetně úroku ve výši 7,9 % ročně a poplatků dle sazebníku banky ve splátkách po 3.053,48 Kč měsíčně. Částka 80.713 Kč byla účelově vázána na úhradu splacení existujících závazků žalovaného vůči [právnická osoba] ve prospěch bankovního účtu č. [bankovní účet] a vůči bance ve prospěch bankovního účtu č. [bankovní účet], 1.500 Kč na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru, 27.132 Kč na pojištění schopnosti splácet úvěr sjednané citovanou smlouvou. Pro případ prodlení s úhradou splátky bylo dohodnuto právo banky na zesplatnění. Smlouva odkazuje na všeobecné a produktové podmínky a sazebník poplatků banky. 4. Žalovaný o sobě před sjednáním úvěru uvedl, že je svobodný, bydlí sám, za bydlení platí 3.500 Kč měsíčně, podniká s příjmem 20.000 Kč měsíčně. Banka žalovaného prověřila v registrech BRKI, NRKI, SOLUS – zjistila, že není evidován žádný dluh po splatnosti, vedle projednávanou smlouvou refinancovaných dluhů měl žalovaný ještě dluh, na kterém chybělo doplatit poslední splátku ve výši 1.560 Kč (zjištěno z žádosti, výpisy z registrů) 5. Z výpisů z účtu bylo zjištěno, že banka provedla refinancování a výplatu úvěru v souladu se smlouvou [číslo]. 6. Banka oznámila žalovanému, že v důsledku jeho prodlení prohlásila úvěr za splatný a vyzvala žalovaného k platbě částky 197.930,35 Kč (zjištěno z oznámení) 7. Banka smlouvou ze dne 15.12.2022 postoupila pohledávku uvedenou výše na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno (zjištěno z oznámení, ze smlouvy o postoupení). 8. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. 12. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci postoupením pohledávky, uzavření úvěrové smlouvy i poskytnutí úvěru. Protože žalovaný porušil smluvní podmínky, banka v souladu se smlouvou úvěr zesplatnila a žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Úroky z prodlení z přiznané jistiny byly přiznány v souladu s § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6.716 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 167.887,29 Kč sestávající z částky 7.820 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast u jednání) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 32.780 Kč ve výši 6.884 Kč. Za nesouhlas s projednáním věci bez jednání byl přiznán jen režijní paušál s DPH, nikoli odměna. Tímto podáním byla poskytnuta právní služba ve smyslu § 13 a.t., nejednalo se však o právní službu dle § 11 a.t., za kterou by vznikal nárok na odměnu. V tomto směru soud odkazuje i na rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. IV. ÚS 15/99 ze dne 31. března 1999, podle kterého:„ Poskytnutí právní služby mimo rámec vymezený ustanovením § 11 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), nezakládá sice nárok na odměnu, je však důvodem pro poskytnutí náhrady hotových výdajů ve smyslu již citovaného ustanovení § 13 odst. 1 vyhlášky.“, a na stanovisko Nejvyššího soudu vyjádřené v rozhodnutí pod sp.zn. 22 Cdo 1176/2015. Za podání ze dne 10.1.2024 a 8.11.2023 nebyly náklady přiznány, neboť žalobkyně měla a mohla všechna tvrzení relevantní ve věci uvést už v žalobě. 14. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 o.s.ř.