9 C 136/2023-41 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Návrhem doručeným soudu dne 14. 9. 2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 55 688 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, , IČO , IČO, ) s žalovaným dne 29. 12. 2019 uzavřela smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, . Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty bezhotovostně finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit předchůdkyni žalobkyně poplatek ve výši 23 396 Kč. Poplatek se skládal z úroku (zápůjční úroková sazba ve výši 49 % ročně), částky za zpracování úvěru, doručení a flexibilní splácení a administrativní náklady. Celkovou částku ve výši 53 396 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 12 měsíčních splátkách po 4 450 Kč, přičemž výše měsíční splátky odpovídá 4 450 Kč a poslední splátka pak částce 4 446 Kč. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, pracovní smlouvy, výpisy z bankovního účtu). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Na pohledávku předchůdkyně žalobkyně žalovaný zaplatil toliko částku 13 350 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s placením jednotlivých splátek vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty v sazbě 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky ohledně nichž byl žalovaný v prodlení a dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 342,88 Kč a sankčních poplatků ve výši 900 Kč. Pohledávka včetně příslušenství vyplývající z této smlouvy byla ze strany předchůdkyně žalobkyně postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, a to s účinností ke dni 1. 2. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Proto se touto žalobou žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 55 688 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 23 781,49 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 342,88 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil.3. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž z provedených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:4. Ze žádosti o úvěr ze dne 29. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný požádal předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 8 000 Kč. V žádosti uvedl měsíční příjem ve výši 16 659 Kč, kdy zdrojem příjmu bylo zaměstnání na pozici dělník u společnosti , jméno FO, a. s. Dále žalovaný uvedl, že je svobodný, má středoškolské vzdělání, bydlí v nájmu, má jednu vyživovací povinnost. Účelem poskytnutého úvěru mělo být refinancování. Ohledně závazků žalovaný uvedl, že jiné zápůjčky u jiné společnosti nemá. Měsíční výdaje žalovaný vyčíslil na částku 3 500 Kč. V části „Ověřené dokumenty“ jsou uvedeny výpisy z bankovního účtu za měsíc říjen a listopad 2019, pracovní smlouva, dvě výplatní pásky za měsíc říjen a listopad 2019 a nájemní smlouva.5. Ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, ze dne 29. 12. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty bezhotovostně finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně poskytnutou jistinu úvěru spolu s poplatkem 21 848 Kč, který sestává z úroku ve výši 8 544 Kč, částky za zpracování úvěru ve výši 13 304 Kč a dalších poplatků za komfortní či flexibilní splácení. Žalovaný měl podle smlouvy zaplatit částku celkem 53 396 Kč, a to v pravidelných 12 měsíčních splátkách, přičemž výše splátek činí 4 450 Kč a poslední splátka 4 446 Kč. Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr (RPSN) činila 201,01 %. Smlouva obsahuje rovněž ujednání, že v případě nezaplacení jakékoli splátky je dlužník povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, a to za každý den prodlení.6. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru byly zjištěny údaje ohledně výše úvěru, splácení úvěru, podmínek čerpání, dlužných částek, či nákladů spotřebitelského úvěru.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy č. , hodnota, – Seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání bylo zjištěno, že byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru písemností odeslanou dne 11. 2. 2022.8. Z předžalobní výzvy včetně dokladu o jejím odeslání, že byl žalovaný vyzván k plnění před podáním žaloby. Tato výzva byla žalovanému odeslána dne 23. 8. 2023.9. S ohledem na právní závěr předestřený níže soud z dalších důkazů pro nadbytečnost ničeho dalšího nezjišťoval.10. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Žalovaný požádal předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru. Předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovanému byly vyplaceny finanční prostředky ve výši 28 000 Kč, 2 000 Kč bylo použito na refinancování zůstatku dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce č. , tel. číslo, . Žalovaný se zavázal tyto prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s dohodnutými poplatky a úroky v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný předchůdkyni žalobkyně zaplatil na tyto pohledávky 13 350 Kč. Předmětná pohledávka byla smlouvou postoupena ve prospěch žalobkyně.11. Po zjištění shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k následujícímu právnímu posouzení věci.12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.16. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.17. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.20. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.21. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovíd