13 C 121/2024-50 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Návrhem doručeným soudu dne 27. 9. 2024 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 21 855 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 22. 12. 2015 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které bylo žalovanému poskytnuto 12 500 Kč. Celková částka, kterou se žalobce zavázal uhradit, činila 15 214 Kč do 21. 1. 2016. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, tímto mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu 0,25 % ročně ze splatné, avšak nesplacené částky, a to za každý den prodlení. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 5. 2017 s účinností ke dni 22. 6. 2017. Celková pohledávka v částce 25 469 Kč se skládala z: nesplacené jistiny 12 500 Kč, nesplaceného úroku 2 714 Kč, nesplacené smluvní pokuty 9 355 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 900 Kč.2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 23. 1. 2025 bylo řízení částečně zastaveno co do zaplacení smluvní pokuty ve výši 9 355 Kč z důvodu zpětvzetí.3. Po výzvě soudu týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle zákona č. 145/2010 Sb. vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 3 614 Kč představující kapitalizovaný úrok, a to za situace, kdy žalobce nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Vzhledem k tomuto dispozitivnímu úkonu soud postupoval podle § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil co do částky 3 614 Kč.4. Přestože po dispozitivním úkonu částečného zpětvzetí žalobce provedeného 25. 8. 2025 žalobce dále uvádí, že navrhuje, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 12 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 23. 6. 2017 do zaplacení, dále kapitalizovaný úrok ve výši 3 614 Kč a náhradu nákladů řízení, bylo soudem rozhodováno „pouze“ o zaplacení částky 12 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 23. 6. 2017 do zaplacení, neboť žalobce svým zpětvzetím žádal o zastavení řízení o kapitalizovaný úrok ve výši 3 614 Kč (soud vyhodnocuje, že šlo zjevně o písařskou chybu ze strany žalobce, co se týká opět požadovaného uhrazení kapitalizovaného úroku ve výši 3 614 Kč za situace, kdy tuto částku vzal v rámci uvedeného podání zpět).5. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi žalobcem a obchodní společností , právnická osoba, byl uzavřen závazek o poskytnutí finančních prostředků v částce 12 500 Kč, kdy v řízení bylo prokázáno, že žalovaný zaslal právnímu předchůdci žalobce verifikační platbu 1 Kč dne 29. 9. 2015. Následně od společnosti , právnická osoba, bylo na účet žalovaného poukázáno dne 22. 12. 2015 7 000 Kč, dne 29. 12. 2015 1 500 Kč a 4. 1. 2016 4 000 Kč. Přestože v rámci spisového materiálu jsou uvedeny formulářové smlouvy o úvěru dne 22. 12. 2015 na poskytnutí úvěru 7 000 Kč a dne 1. 1. 2016 na poskytnutí úvěru 12 500 Kč nelze s ohledem na odlišná data uzavření obou smluv o úvěru učinit spolehlivý závěr, že by tyto smlouvy o úvěru měly návaznost na poskytnuté finanční prostředky v odlišných částkách a v odlišných datech, než je tvrzeno v žalobě. Soud uvedené platby s ohledem na tyto nesrovnalosti hodnotí jako bezdůvodné obohacení poskytnuté ze strany obchodní společnosti , právnická osoba, V řízení i s ohledem na procesní vyjádření žalobce ze dne 25. 8. 2025, kdy žalobce uvádí, že nedisponuje žádnými důkazy o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, nebylo relevantně prokázáno, že by mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným měla být uzavřena smlouva o úvěru. Z těchto závěrů soud dovodil, že právním důvodem pro poskytnutí celkové částky 12 500 Kč je bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku. V řízení s ohledem na procesní nečinnost žalovaného nebylo ani tvrzeno, ani prokázáno, že by žalovaný na uvedené bezdůvodné obohacení čehokoliv zaplatil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek datovanou 24. 5. 2017, což bylo žalovanému oznámeno. Následně byl žádán o úhradu dluhu a byla mu doručována i předžalobní výzva k plnění.6. Soud nárok žalobce vyhodnotil dle předložených listinných důkazů jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, kdy nebylo prokázáno, že by částku 12 500 Kč v průběhu času žalovaný vrátil žalobci či jeho právnímu předchůdci. Soud proto zavázal žalovaného k úhradě dluhu tak, jak je specifikován ve výrokové části I. tohoto rozsudku.7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když s ohledem na skutečnost, že žaloba byla podána o zaplacení částky 21 855 Kč s příslušenstvím, přičemž v průběhu řízení bylo řízení částečně zastaveno o 9 355 Kč, následně o 3 614 Kč, nelze než uzavřít, že úspěch žalobce je téměř totožný jako jeho neúspěch. S ohledem na procesní nečinnost žalovaného soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.