7 C 27/2025-37 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobci 433 376,75 Kč s příslušenstvím, a to z titulu úvěrové smlouvy, resp. smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 15. 4. 2021, č. , hodnota, , na základě které poskytl oběma žalovaným překlenovací úvěr a následně úvěr ze stavebního spoření, žalovaní však přestali platit dohodnuté splátky úvěru a i přes četné výzvy shora uvedenou částku neuhradili.2. Žalovaný , Jméno žalované A, se aktuálně nachází v insolvenci, a tak bylo řízení vůči němu ze zákona přerušeno. Nadále soud tedy rozhodoval pouze vůči žalované , Jméno žalované B, .3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. V řízení byl zjištěn následující skutkový stav: Z níže označené smlouvy bylo zjištěno, že žalobce uzavřel s žalovanými dne 15. 4. 2021 smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Na základě této smlouvy se zavázal žalobce zřídit a vést žalovaným účet stavebního spoření do cílové částky a dále poskytnout žalovaným při splnění sjednaných podmínek úvěr ze stavebního spoření /překlenovací úvěr/. Z dokumentů ohledně úvěruschopnosti (doklady o příjmu žalovaných, dotazníky, dotazy na veřejné registry) bylo zjištěno, že žalobce zjišťoval odpovídajícím způsobem schopnost účastníků úvěr splácet. Žalobce doložil výpisy z účtů, že zřídil a vedl žalovaným účet stavebního spoření (výpis z účtu), a dále v souladu s čl. II. odst. 1. písm. a) smlouvy poskytl žalovaným dne 27. 4. 2021 překlenovací úvěr (dále též PÚ) ve výši 450 000,00 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, (příkaz k úhradě). Dle smlouvy byl úvěr sjednán jako účelový – za účelem koupě bytu dle čl. II. odst. 3. smlouvy. Žalovaní se dle čl. III. odst. 5. smlouvy zavázali hradit poskytnutý překlenovací úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 209,00 Kč, vždy nejpozději do posledního pracovního dne kalendářního měsíce. Zároveň se zavázali k měsíční splátce povinného spoření ve výši 2 365,00 Kč, která se považuje za zaplacenou připsáním na vkladový účet stavebního spoření, a to vždy nejpozději do posledního pracovního dne kalendářního měsíce. Touto splátkou se žalovaní dle čl. II. odst. 2. zavázali splácet nejen jistinu úvěru, ale dále též úroky sjednané v souladu s čl. III. odst. 3. smlouvy ve výši 5,89 % ročně, úroky z prodlení, poplatky, smluvní pokuty, náklady a další služby spojené s vedením úvěrového účtu a poskytnutím úvěru.5. Dle potvrzení o převodu a předpisu splátky a přidělení cílové částky žalovaní splnili podmínky pro poskytnutí úvěru ze stavebního spoření dle čl. III. smlouvy, proto ke dni 30. 4. 2023 byl účet spoření a překlenovacího úvěru zrušen a zůstatky byly převedeny na nově otevřený účet stavebního spoření dle čl. IV. smlouvy. Zůstatek na tomto účtu ke dni 30. 4. 2023 činil 448 014,68 Kč a minimální měsíční splátka byla stanovena ve výši 2 635,00 Kč. O tomto kroku byli žalovaní informováni dopisem Přidělení cílové částky ze dne 4. 5. 2023. Touto splátkou se žalovaní dle čl. II. odst. 2. zavázali splácet nejen jistinu úvěru, ale dále též úroky sjednané v souladu s čl. IV. odst. 2. smlouvy ve výši 3,89 % ročně, úroky z prodlení, poplatky, smluvní pokuty, náklady a další služby spojené s vedením úvěrového účtu a poskytnutím úvěru.6. Z výpisu z účtů též vyplynulo, že žalovaní nezaplatili žádnou splátku za měsíce květen až říjen 2024. Z dopisu žalobce je zřejmé, že ten prohlásil úvěr za zcela splatný ke dni 31. 10. 2024. Z upomínek a výzvy k zaplacení je zřejmé, že žalovaní byli o zaplacení opakovaně upomínáni.7. Po právní stránce soud hodnotí věc takto:8. V souladu s platným právním řádem pak byla dlužná částka nadále úročena vedle řádného úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši.9. V posuzovaném případě lze uzavřít, že mezi věřitelem (jako úvěrujícím) a žalovanými (jako spoludlužníky – úvěrovanými) byl uzavřen platný závazkový vztah ze smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.). Smlouva (a všeobecné obchodní podmínky) upravovaly splácení takto čerpaných prostředků. Žalovaná má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné písemně uzavřené smlouvě a vedle zákonných ustanovení občanského zákoníku, dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy. Z hlediska obsahu závazku soud konstatuje, že není důvodu hodnotit závazek či kteroukoliv jeho část jako neplatnou pro rozpor s těmito ustanoveními chránícími spotřebitele. Tento závěr soudu dopadá i na smluvně sjednaný úrok. Soud má též za to, že žalobce v souladu se zákonem ověřil řádně úvěruschopnost žalovaných, když tito byli po posouzení vyhodnoceni jako schopni úvěr splácet. Žalobce následně splnil svůj závazek a žalovaným poskytl částku 450 000 Kč, kterou se tito zavázali pravidelně v dohodnutých splátkách splácet. Žalovaní nedodrželi svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostali se s hrazením splátek do prodlení. Žalobce byl oprávněn v souladu s čl. IX. odst. 2. a 3. Podmínek pro poskytování spotřebitelských překlenovacích úvěrů a úvěrů ze stavebního spoření fyzickým osobám (dále jen Úvěrové podmínky) odstoupit od smlouvy a požadovat vrácení všech nebo části poskytnutých peněžních prostředků (jistiny) včetně příslušenství. Jelikož žalovaní neuhradili zcela žádnou splátku za měsíce 5-10/2024, využil žalobce svého práva a prohlásil úvěr za zcela splatný k 31. 10. 2024, což je nutno akceptovat. Žalovaní se tak počínaje dnem následujícím dostali do prodlení se zaplacením celého dluhu. Rozsah dlužných částek nebyl v řízení činěn sporným. Žalobce také důvodně požadoval coby příslušenství zákonný úrok z prodlení a dohodnutý úrok z úvěru (obojí jak v kapitalizované výši, tak i v procentuálně vymezené výši). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od doby splatnosti dluhu, tj. od 29. 1. 2025 do zaplacení.10. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a k placení zavázal pouze žalovanou, byť se žalobce původně domáhal zaplacení po obou dlužnících. Žalovaný je však nyní, jak bylo zjištěno z veřejného insolvenčního rejstříku, v insolvenci, a řízení je tak ze zákona vůči němu přerušeno. Toto však nehraje roli vůči žalované, neboť je právem žalobce domáhat se splnění dluhu po každém z dlužníků samostatně.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 49 401 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 17 336 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 433 376,75 Kč sestávající z částky 10 060 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 5 030 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 26 500 Kč ve výši 5 565 Kč.