10 C 120/2025-21 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 6. 3. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 24 620 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 1. 11. 2020 smlouvu o nájmu bytu, následně doplňovanou celkem šesti dodatky, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému do dočasného úplatného užívání byt č. , hodnota, v budově č. p. , Anonymizováno, , která je součástí pozemku , Číslo parcely 3, , jenž je zapsán u KÚ pro Zlínský kraj, KP , adresa, na listu vlastnictví č. , hodnota, (dále jen „byt“) a žalovaný se zavázal platit žalobkyni nájemné a úhradu za služeb spojených s nájmem bytu. Nájemní vztah skončil ke dni 24. 11. 2023. Žalovaný však byt užíval až do 29. 2. 2024. Za toto užívání bez právního důvodu v době od 25. 11. 2023 do 29. 2. 2024 vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení. Žalovaný se dále dostal do prodlení s úhradou vyúčtování za služby spojené s nájmem za rok 2022 a 2023. Součástí dluhu jsou i náklady na dokončení výmalby bytu ve výši 1 000 Kč. Dne 29. 2. 2024 uzavřela žalobkyně s žalovaným dohodu o uznání dluhu a jeho splátkové úhradě, kde žalovaný tento dluh ve výši 22 696 Kč uznal a zavázal se jej žalobkyni zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč. Dne 20. 4. 2024 pak žalobce a žalovaný uzavřeli dodatek č. 1 k této dohodě o uznání dluhu, kterou tuto původní dohodu změnili a kde žalovaný ještě uznal dluh z titulu vyúčtování služeb spojených s nájmem za rok 2023 ve výši 1 924 Kč. Celková výše žalovaným uznaného dluhu tak činí 24 620 Kč. Tento dluh se žalovaný zavázal zaplatit žalobci v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, pod ztrátou výhody splátek. Splatnost první splátky byla sjednána na 20. 4. 2024. S úhradou těchto plateb se však dostal do prodlení, když jste neuhradil ani první splátku. Prodlením s úhradou první splátky se stal dne 21. 4. 2024 splatný celý dluh. Přestože žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě, žalovaný nezaplatil ničeho.2. Usnesením ze dne 1. 8. 2025, č. j. 10 C 120/2025-14 bylo řízení co do částky 11 460 Kč s příslušenstvím zastaveno pro zpětvzetí žaloby v této části a současně byla připuštěna změna žaloby tak, že se žalobkyně nově domáhala zaplacení částky 20 009 Kč s příslušenstvím.3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a skutečnosti tvrzené v žalobě žádným způsobem nesporoval.4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil skutková zjištění a z nich tento závěr o skutkovém stavu věci.5. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 1. 11. 2020 smlouvu o nájmu bytu, kterou žalobkyně přenechala žalovanému k užívání předmětný byt a žalovaný se zavázal hradit nájemné a služby spojené s užíváním bytu. Doba nájmu byla postupně prodlužována sedmi dodatky až do 31. 12. 2023. Z důvodu nezaplacení nájemného za poslední 3 měsíce byl smluvní vztah ukončen ke dni 24. 11. 2023. Dne 29. 2. 2024 žalovaný písemně uznal dluh vůči žalobkyni co do důvodu i výše 22 696 Kč s tím, že po ročním vyúčtování bude dlužná částka následně upravena. Dohodou o úhradě dluhu uzavřenou téhož dne mezi účastníky byl sjednán splátkový kalendář s tím, že prodlením s úhradou byť jedné splátky se stává splatný celý dluh. Ztráta výhody splátek nastává i bez toho, aby žalobkyně toto právo u žalovaného uplatnila. Dodatkem č. 1 ze dne 20. 4. 2024 bylo promítnuto do dlužné částky vyúčtování za rok 2023 s nedoplatkem 1 924 Kč a žalovaný svým písemným prohlášením uznal dluh co do důvodu a aktualizované výše 24 620 Kč. V rámci dohody o úhradě dluhu byla sjednána splatnost první splátky 20. 4. 2024 a byl stanoven nový splátkový kalendář. Fakturou č. , Anonymizováno, žalobkyně vyúčtovala žalovanému za užívání bytu částku 20 009 Kč splatnou dne 4. 5. 2025, která vyplývá z podrobného vyúčtování za rok 2024. Žalovanému byla dne 20. 2. 2025 odeslána předžalobní upomínka.6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:7. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.8. Podle § 1931 věta první o.z. bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly.9. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu, zejména z listinných důkazů a s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením k závěru, že peněžitý nárok uplatněný v podané žalobě je důvodný. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalovaný učinil písemné prohlášení ve smyslu § 2053 o.z. o tom, že při zohlednění konečného vyúčtování za rok 2023 dluží žalobkyni částku 24 620 Kč z titulu užívání předmětné bytové jednotky. Toto uznání dluhu žalovaným bylo shledáno jako dostatečně určité, přičemž je náležitě specifikován dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše, a vyhovuje tak požadavkům kladeným na dané právní jednání dle § 2053 a násl. o.z., v důsledku čehož je založena domněnka existence závazku žalovaného vůči žalobkyni ve smyslu § 133 o.s.ř., jíž se žalovanému v řízení pro jeho pasivitu nepodařilo vyvrátit. Vzhledem k tomu, že žalovaný byt užíval až do 29. 2. 2024, soud má v souladu s § 2251, § 2247 odst. 1 a § 2252 o. z. rovněž za prokázaný nárok žalobkyně na částku 20 009 Kč plynoucí z vyúčtování služeb za rok 2024. Pro úplnost soud dodává, že co do dříve požadovaných záloh na služby spojené s užíváním bytu ve výši 2 × 5 730 Kč za měsíce leden a únor 2024 bylo řízení z důvodu zpětvzetí žaloby v této části zastaveno.10. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu v souladu s § 1970 o. z., přiznal soud žalobkyni též nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění ke dni prodlení, a to ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých pohledávek (u částky 20 009 Kč nastala splatnost dle vystaveného vyúčtování 4. 5. 2025 a u částky 13 160 Kč nastala splatnost dle dohody o úhradě dluhu dne 20. 4. 2024). Žalobkyni se podařilo prokázat tvrzení uvedená v žalobě, zatímco žalovaný zůstal po celou dobu řízení nečinný. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 328 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v souhrnné částce 1 986 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 620 Kč (když všechny úkony právní služby byly učiněny před právní mocí rozhodnutí o změně předmětu řízení) sestávající z částky 2 100 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 200 Kč ve výši 2 142 Kč. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.12. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výrocích I. i II. rozsudku na základě § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.