10 C 176/2025-26 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou soudu dne 26. 8. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 56 309,88 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že původní věřitel , právnická osoba, uzavřel dne 22. 12. 2014 s žalovaným úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaný byl povinen splatit úvěr prostřednictvím 84 měsíčních splátek po 2 549 Kč. K čerpání úvěru došlo v den uzavření smlouvy, roční úroková sazba činila 36,08 %. Na poskytnutý úvěr žalovaný uhradil celkem 62 963,15 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit úvěr řádně a včas, původní věřitel úvěr ke dni , datum, zesplatnil. Dne , datum, žalovaný podal insolvenční návrh a dne , datum, bylo vydáno usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Žalovaný však uhradil pouze 27 % zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů. Dne , datum, bylo vydáno usnesení o vzetí na vědomí splnění oddlužení, dlužník od zbytku svých dluhů osvobozen nebyl. Dlužná pohledávka sestává z neuhrazené jistiny 48 491,88 Kč, poplatků za pojištění 155 Kč a smluvních pokut 7 663 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení kapitalizovaného úroku 16 024 Kč, úroku ve výši 36,08 % ročně z částky 48 491,88 Kč od 27. 8. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 56 309,88 Kč od 27. 8. 2025 do zaplacení.2. Soud nevydal v této věci elektronický platební rozkaz s ohledem na požadovaný smluvní úrok, kdy tento nárok žalobkyně byl již v této fázi řízení hodnocen jako požadavek, který zřejmě nemůže být přiznán.3. V podání ze dne 25. 11. 2025 žalobkyně doplnila svá tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem. Uvedla, že původní věřitel v rámci posuzování nejprve provedl výpočet maximálního limitu splátky. Zákon ve svém novelizovaném znění od 1. 1. 2024 dává věřiteli možnost ověřovat tvrzení klienta a jejich pravdivost mimo jiné i pomocí tzv. automatizovaných modelů. Tuto možnost využívá i věřitel, kdy pomocí výpočtu tzv. credit scoringu dokáže velmi přesně určit pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Věřitel tak mimo jiné využívá statistické modely, kterými posuzuje a verifikuje spotřebitelovu příjmovou a výdajovou stránku. Ve statistických modelech jsou využívány a přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Statistický model také umožňuje identifikovat pravděpodobnou výši příjmu, které je spotřebitel schopen dlouhodobě dosahovat. Věřitel coby profesionál ve svém oboru disponuje odbornými znalostmi, které plynou z velkého množství dat, na základě kterých jsou vytvářeny statistické modely, pomocí nichž lze poměrně spolehlivě vyhodnotit schopnost konkrétního žadatele úspěšně doplatit požadovaný úvěr, a to v příslušných splátkách. Původní věřitel kontaktoval personální oddělení zaměstnavatele žalovaného, společnost , jméno FO, , IČO: , IČO, , kterého žalovaný uvedl ve smlouvě. Personální oddělení potvrdilo existující pracovní poměr žalovaného. Původní věřitel dále kontaktoval žalovaného prostřednictvím poskytnutého telefonního čísla, přičemž si ověřil pravost kontaktního údaje. Dále se opětovně dotazoval žalovaného na jeho místo trvalého bydliště. Žalovaný hradil původnímu věřiteli na smlouvu, než došlo k zesplatnění úvěru, a to od ledna 2015 do ledna 2016, tedy po dobu jednoho roku, a byl tak nepochybně schopen úvěr splácet. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky shledal původní věřitel žalovaného schopným splácet předmětný úvěr. Žalobkyně má za to, že původní věřitel postupoval zcela v souladu s příslušnou právní úpravou, když při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel z nezbytných, spolehlivých, dostatečných a výši poskytnutého úvěru přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak doplněných o informace z nezbytných databází. Z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplynulo že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Na úvěr uhradil žalovaný celkem částku ve výši 62 963,15 Kč.4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil skutková zjištění a z nich tento závěr o skutkovém stavu věci.Původní věřitel , právnická osoba, uzavřel s žalovaným dne 22. 12. 2014 Smlouvu o hotovostním úvěru a smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 70 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal splácet 84 měsíčními splátkami po 2 549 Kč, při roční úrokové sazbě 36,08 %. Celková částka splatná spotřebitelem činila 194 544 Kč (bez pojištění a doplňkových služeb). Měsíční poplatek za službu Změna výše a počtu splátek byl pak stanoven na částku 39 Kč, stejnou částka byla účtována za službu Odložené splátky. Úhrada za pojištění - balíček Premium činila 155 Kč měsíčně. Listina dále upravovala důsledky nesplácení úvěru a sazby za sankce. Ve smlouvě byl rovněž sjednán bezúčelový revolvingový úvěr ve výši 15 000 Kč s roční úrokovou sazbou 26,28 %. V úvodu smlouvy žalovaný sdělil, že je svobodný, bezdětný, má vlastní dům/byt, jako zdroj příjmu uvedl, že je zaměstnán u společnosti , jméno FO, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , a to od 06/2013, s čistým měsíčním příjmem 21 000 Kč. Jiný příjem domácnosti neuvedl. Z Karty klienta bylo dále zjištěno, že měsíční výdaje domácnosti činí 12 300 Kč. V registru SOLUS byla odpověď „bez výsledku“ a v registru NRKI „OK“. Úvěrové podmínky původního věřitele tvořily nedílnou součást smlouvy o spotřebitelském úvěru. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že dne 22. 12. 2014 žalovaný čerpal částku 70 000 Kč, ke dni 3. 6. 2016 došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 62 963,15 Kč. Původní věřitel dopisem ze dne 3. 6. 2016 oznámil žalovanému zesplatnění úvěru. Předžalobní upomínkou ze dne 5. 8. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, byl upozorněn na možné soudní řízení. K předžalobní výzvě byl doložen podací arch pošty. Aktivní legitimaci doložila žalobkyně Postoupením pohledávky ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 6. 8. 2025. Svou existenci žalobkyně doložila výpisem z , Anonymizováno, obchodního rejstříku. Z MP3 nahrávek telefonických hovorů zaměstnankyně původního věřitele a žalovaného soud zjistil, že žalobkyně si ověřovala adresu žalovaného a zda je zaměstnán ve společnosti , jméno FO, .5. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle následujících zákonných ustanovení.6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.10. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Podle § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jako „ZSÚ“) spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.13. Podle § 9 odst. 1 ZSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebit