18 C 241/2025-62 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni 37 613 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru a o účtu. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně porušil svou povinnost, neboť včas a řádně nesplnil své závazky ze smlouvy.2. Žalovaný se k žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřil.3. V rozsahu podle výroku I. bylo rozhodnuto o zastavení řízení s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby.4. Soud podle § 115a o. s. ř. a § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání.5. Původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o bankovních službách a dále o povoleném debetu ve výši 37 000 Kč (smluvní dokumentace, informační formulář, obchodní a produktové podmínky, ceník). Interní výpisy dokládají průběh úvěrového vztahu (výpis z povoleného debetu a přehled zůstatků). Banka před uzavřením smlouvy zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného (údaje klienta, protokol o ověření a prohlášení k protokolu, občanský průkaz, výpis z účtu). Pohledávka byla následně postoupena až na žalobkyni (postupní smlouva, vyrozumění o postoupení, potvrzení o odeslání). Banka dluh pro prodlení žalovaného zesplatnila a odstoupila od smlouvy o účtu (zesplatnění, odstoupení od smlouvy, potvrzení o odeslání). Žalovaný byl poté k úhradě vyzván i zástupkyní žalobkyně (předžalobní výzva).6. Žalobkyně prokázala notifikační úkon postupitele ohledně postoupení pohledávky z původního věřitele až na žalobkyni coby postupníka. Žalobkyni tak lze hodnotit jako osobu aktivně legitimovanou k vymáhání pohledávky v řízení před soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 20 Cdo 484/2022).7. Žalovaný má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné uzavřené smlouvě a v zákonných ustanoveních občanského zákoníku o tomto smluvním typu (§ 2395 a násl. o. z.), dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy, a zákon č. 257/2016 Sb. (dále jen „ZSÚ“).8. Mezi věřitelem (bankou, úvěrujícím) na straně jedné a žalovaným (spotřebitelem, úvěrovaným) na straně druhé vznikl smluvní závazkový vztah, který je hodnocen jako smlouva o účtu a o úvěru – povoleném debetu (§ 2395 a násl. a § 2662 a násl. o. z.). Z hlediska obsahu není důvod hodnotit smlouvu či kteroukoliv její část jako neplatnou pro rozpor s ustanoveními chránícími spotřebitele. S ohledem na zjištěné okolnosti žalobkyně řádně vyhodnotila schopnost žalovaného úvěr (povolený debet) splatit. Z prokázaného průběhu závazkového vztahu je rovněž patrno, že žalovaný nedodržoval řádně sjednané podmínky a dostal se do prodlení. Protože žalovaný porušil smluvní podmínky, věřitel v souladu se smlouvou úvěr zesplatnil. Žalovanému proto vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných poplatků a úroků. Úroky z prodlení byly přiznány podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 785 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 881 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 37 613 Kč sestávající z částky 3 x 700 Kč (převzetí věci, výzva a žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Náhradu za částečné zpětvzetí žaloby soud nepřiznal pro neúčelnost, protože žalobkyně uvedla, že ke zpětvzetí došlo pro administrativní chybu při sepisu žaloby, tedy z důvodu na její straně (navíc o tom, zda skutečně šlo jen o administrativní chybu, má soud významnou pochybnost).10. Soud s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem dospěl k závěru, že návrh lze hodnotit jako návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Struktura skutkového děje je vždy obdobná a liší se pouze jednotlivé údaje.