7 C 30/2025-23 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobce, coby obchodní společnost zastoupená likvidátorem, se domáhal vydání účetnictví po žalovaném coby jednateli této společnosti. Uvedl, že žalobce vstoupil do likvidace a likvidátor , tituly před jménem, , jméno FO, požadoval po žalovaném, aby mu umožnil seznámení s účetnictvím žalobce. Ten uvedl, že ho nemá k dispozici, že je zabaveno v rámci exekuce. Toto bylo následně likvidátorovi vydáno a uloženo u účetní paní , jméno FO, . Poté, co se žalovaný tuto skutečnost dozvěděl, vyzvedl jej u této účetní a uschoval neznámo kam. Žalobci, resp. likvidátorovi, žádné účetní dokumenty nepředal. Na opakované výzvy k předání nereaguje.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé, Anonymizováno4. Z obchodního rejstříku a níže označeného usnesení bylo zjištěno, že žalobce je v likvidaci, resp. usnesením , datum, bylo zahájeno řízení o zrušení obchodní korporace ve smyslu § 108a odst. 3 zákona č. 3041/2013 Sb., když toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 9. 1. 2023. Likvidátorem je , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalovaný je jednatelem společnosti. Žalobce tvrdí, že mu nebyly předány účetní listiny, které má mít jako likvidátor k dispozici. Opakované výzvy žalovanému doložil písemně.5. Po právní stránce soud hodnotí věc takto:6. Podle ust. § 192 občanského zákoníku, jmenoval-li likvidátora soud, poskytnou třetí osoby likvidátorovi součinnost ve stejném rozsahu, v jakém jsou povinny poskytnout ji insolvenčnímu správci. “Podle § 31 odst. 3 písm. a) zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, povinnosti spojené s uschováním účetních záznamů … přecházejí … na právního nástupce této účetní jednotky, a není-li ho, na likvidátora…“7. V posuzovaném případě je možno z výše uvedených právních předpisů dovodit povinnost jednatele poskytnout likvidátorovi veškerou součinnost, včetně předání účetnictví a dalších listin, specifikovaných ve výroku rozsudku, neboť je zřejmé, že tyto likvidátor potřebuje ke své řádné činnosti. Je tedy na žalovaném, aby dokázal, že tuto povinnost, uloženou mu zákonem, splnil, což se nestalo.8. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a zavázal žalovaného k této povinnosti.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 000 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč. Ostatních nákladů se žalobce výslovně vzdal.