19 C 76/2021-119 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 5. 2021 se žalobce domáhá proti žalovanému zvýšení výživného z částky, která byla naposledy přiznána ve výši 2 800 Kč na částku 10 000 Kč měsíčně počínaje měsícem květen 2021. 2. Žalobce v řízení tvrdil, že s žalovaným, který je jeho otcem, se nestýká, nemají žádný blízký vztah. V současné době již žalovaný nemá vyživovací povinnost k dalšímu synovi [celé jméno žalovaného], a to od července 2021. Připustil, že v posledních měsících žalovaný žalobci přispívá nad rámec stanoveného výživného, tedy částkou 3 000 Kč měsíčně v průměru. Pokud jde o měsíční výdaje na stravu, sport a ošacení, tyto se pohybují kolem částky 8 000 Kč měsíčně. Dále si platí stavební spoření 1 833 Kč měsíčně. Za bydlení s ohledem na studia v Brně předpokládá uhradí 6 - 7 000 Kč měsíčně, přičemž toto je částka minimální, i ubytování na kolejích se pohybuje v obdobných cenových relacích. Za telefon uhradí 500 Kč měsíčně. Další nepravidelné výdaje spojené se školou odhaduje na částku okolo 2 000 Kč měsíčně, za případné náklady související se zdravím, drogerií, nákup ochranných pomůcek apod. činí dalších 2 000 Kč měsíčně. 3. Žalovaný v řízení uvedl, že chápe, že má syn zvýšené výdaje, s ohledem na své příjmy však je schopen platit výživné v částce 4 500 až 5 000 Kč měsíčně. V současné době má další vyživovací povinnost ještě k nezletilému synovi [jméno] (nar. [rok]), který s ním žije ve společné domácnosti společně s manželkou, která je zaměstnána s příjmem okolo 30 000 Kč a v péči má dítě z předcházejícího vztahu, a to dosud nezletilou dceru. Další výdaje má v souvislosti s jízdou na pracoviště a zpátky v částce okolo 2 500 - 3 000 Kč měsíčně. Bude potřebovat navíc dva zubní implantáty, cena jednoho se pohybuje okolo 20 000 Kč. 4. Z listinných důkazů obsažených ve spise soud zjistil, že žalobce je studentem [příjmení] [anonymizováno] [obec], Fakulta [anonymizována dvě slova], od 25. 7. 2020 studijního bakalářského [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno]. Z písemného vyjádření matky žalobce soud zjistil, že s ním žije ve společné domácnosti. Žalovaný s žalobcem přerušil kontakt roku 2009. Nikdy nepřispěl na letní tábory, jarní či letní prázdniny, školní výlety, lyžařský výcvik, sportovní soustředění či náklady na sport, koníčky či zdravotní potřeby, a to ani dárky k svátku, narozeninám či Vánocům. Veškeré náklady související s životními potřebami tak hradí žalobci sama, včetně nákladů spojených s užíváním bytové jednotky a s chodem domácnosti jako takové. Za nájem, elektřinu a plyn uhradí 5 675 Kč měsíčně, důchodové připojištění činí 500 Kč, telefon, stravenky 1 150 Kč, žalobci dává kapesné 1 000 Kč. Dále hradí ročně pojištění domácnosti 2 598 Kč, poplatek televize 1 664 Kč, poplatky za komunální odpad včetně poplatku za žalobce celkově 2 100 Kč, poplatek za psa a náklady na výživu zvířete ve výši 4 200 Kč ročně. Další náklady má v souvislosti se svým zdravotním stavem. Z potvrzení zaměstnavatele o příjmech vyplývá, že průměrná čistá měsíční mzda matky žalobce činila v období roku 2021 31 008,50 Kč obdobně jako v roce 2020. Z potvrzení zaměstnavatele žalovaného soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za rok 2020 činil 26 709 Kč, za rok 2021 v období leden až květen 37 181 Kč, pracovní smlouva je uzavřena na dobu určitou do 31. 12. 2021. 5. Žalobce pak dále do spisu založil doklady potvrzující skutečnost, že spoří na stavebním spoření shora uvedenou částku, dále řadu dokladů o nákupu běžného vybavení, tedy oblečení, obuvi, doklad o platbě za rovnátka, doklad o nákupu notebooku pro distanční výuku ve výši 25 000 Kč, doklad o úhradě SCIO testů při přijímacích zkouškách celkově 4 010 Kč, za organizaci zkoušek a testování 1 020 Kč, on line zkoušek 770 Kč a 870 Kč, doklady o přijímacích řízeních, resp. úhradách ve výši 1 500 Kč a další doklady dotvrzující finanční situaci žalobce. 6. Z připojeného spisu zdejšího soudu 19 C 277/2010 bylo dále zjištěno, že žalovaný měl v minulosti další vyživovací povinnost k dceři [jméno] [příjmení], vyživovací povinnost však již v současné době netrvá, žalobkyně je již schopna sama se živit. 7. Z připojeného spisu Okresního soudu v Přerově sp. zn. 0 P 42/2007 soud dále zjistil, že naposledy byla vyživovací povinnost mezi žalobcem a žalovaným upravena rozsudkem ze dne 31. 3. 2010, který nabyl právní moci 22. 5. 2010, kdy žalovanému bylo stanoveno výživné pro žalobce ve výši 2 800 Kč měsíčně. Shodným rozsudkem byla upravena i vyživovací povinnost žalovaného k bratrovi žalobce, a to stejnou částkou 2 800 Kč. V době rozhodování soudu byl žalobce nezletilý, navštěvoval 3. třídu základní školy. Žil ve společné domácnosti s bratrem [jméno], který byl žákem 4. třídy společně s matkou, jejíž příjem dosahoval částky 21 000 Kč měsíčně. Otec v době rozhodování soudu měl další vyživovací povinnost pro tehdy zletilou dceru [jméno] ve výši 3 000 Kč měsíčně, jeho průměrný měsíční příjem činil 24 894 Kč. Za bydlení platil 5 500 Kč měsíčně nájemné, 890 Kč za elektřinu. 8. Na základě shora provedeného dokazování má soud skutkový stav ve věci prokázaný. 9. Podle ustanovení § 910 odst. 1 občanského zákoníku předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 10. Podle ustanovení § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 11. Podle ustanovení § 913 odst. 1 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. 12. Podle ustanovení § 922 odst. 1 občanského zákoníku výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. 13. Po provedeném dokazování má soud prokázáno, že nárok žalobce je z větší části důvodný. Soud vyhodnotil majetkové poměry žalobce i žalovaného s ohledem na plynutí času, když od poslední úpravy vyživovací povinnosti uplynulo již více než deset let. Jak je již shora uvedeno, k poslední úpravě výživného došlo rozsudkem Okresního soudu v Přerově v roce 2010, tehdy byl žalobce žákem 3. třídy základní školy a žalovaný měl další dvě vyživovací povinnosti, a to k jeho bratrovi [jméno] a nevlastní sestře [jméno] [příjmení]. Obě tyto vyživovací povinnost v mezidobí již zanikly. Příjem matky žalobce se v té době pohyboval okolo 21 000 Kč měsíčně, příjem otce pak okolo 24 000 Kč měsíčně. Poměry na straně žalobce v mezidobí doznaly zásadní změny. V současné době se žalobce řádně připravuje na budoucí povolání studiem na vysoké škole [anonymizováno] univerzitě v [obec] na [anonymizována dvě slova] studií v prezenčním studiu. S tím souvisejí zvýšené výdaje nejen na běžné životní potřeby žalobce, ale také náklady související se studiem, zejména pak s dojížděním z místa bydliště do [obec] a zejména pak s ubytováním. Za ubytování při prezenčním studiu v [obec], které je pro řádné studium nezbytné, uhradí žalobce měsíčně částku okolo 6- 7 000 Kč. Další náklady souvisejí s dojížděním, stravou, ošacením, běžnými potřebami. Tyto náklady se pohybují kolem částky 20 000 Kč měsíčně a jsou v nich započítány i nepravidelné náklady, které běžně každý měsíc žalobce nevynakládá (zejména se jedná o náklady na nákup osobního notebooku ve výši 25 000 Kč a náklady související s přijímacími zkouškami přesahující částku dalších 7 000 Kč a nákup školních pomůcek – literatury v částce okolo 3 000 Kč). I když soud přihlíží k tomu, že některé z těchto nákladů nebude muset vynakládat žalobce každoročně, zejména náklady související s nákupem například shora uvedeného notebooku či nákladů na přijímací řízení, pak je zjevné, že minimálně v částce okolo 15 000 Kč měsíčně se jedná o náklady nezbytné a zcela adekvátní věku a potřebám žalobce. Nejedná se o náklady a výdaje zbytné, ale pouze o vyčíslení skutečně nejnutnějších nákladů souvisejících se studiem na vysoké škole. Ve smyslu shora citovaného ustanovení § 911 občanského zákoníku tedy žalobci přísluší právo na výživné, které bude krýt jeho potřebné základní výdaje ve smyslu ustanovení § 913 odst. 1 občanského zákoníku. Jak je dále provedeným dokazováním prokázáno, vyživovací povinnost vůči žalobci stále plní jeho matka, s níž žije ve společné domácnosti, a pokud jde o žalovaného, tento za poslední období, tedy zejména období vytčeného žalobou od 1. 5. 2021 přispívá na jeho výživu v průměru částkou 3 000 Kč měsíčně. Je zřejmé, že tato částka zcela nedostačuje potřebám žalobce a spravedlivému rozložení výdajů obou rodičů žalobce. Pokud jde o poměry žalovaného, soud připouští, že jeho finanční situace není dobrá, nicméně skutečnost, že v mezidobí vznikla žalovanému další vyživovací povinnost k dosud nezletilému synovi [jméno], s nímž žije ve společné domácnosti společně se svou manželkou, nemůže jít k tíži žalobce. Naopak oproti předcházející úpravě výživného žalovanému ubyly další dvě vyživovací povinnosti k dalším dětem z předcházejících vztahů. Manželka žalovaného je zaměstnána, přispívá tedy na náklady společné domácnosti, když její