13 C 114/2021-37 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Návrhem doručeným soudu dne 23. 4. 2021 se žalobce po žalované domáhal celkové částky 84.488 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná uzavřela 24. 5. 2018 s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o úvěru [číslo] [rok] [číslo], na základě které byla žalované v hotovosti poskytnuta jistina ve výši 59.000 Kč. Žalovaná se spolu s jistinou zavázala uhradit příslušenství úvěru ve výši 49.560 Kč. Celkovou částku ve výši 108.560 Kč se žalovaná zavázala uhradit v měsíčních splátkách po 6.785 Kč. Splatnost poslední splátky a celková splatnost úvěru připadla na den 24. 9. 2019. Žalovaná uhradila celkovou částku 30.035 Kč, což jsou 4 řádně uhrazené splátky. Ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu původního věřitele převedena na společnost [právnická osoba], [IČO]. V důsledku koupě části závodu se tak věřitelem pohledávky stala společnost [právnická osoba] Na žalobce byla následně pohledávka převedena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020. Celková hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 118.789,42 Kč, žaloba dále obsahuje rekapitulaci jednotlivých částí pohledávky. Žalobce dále po žalované požaduje smluvní pokutu ve výši 25.488 Kč, a to z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 59.000 Kč od 25. 9. 2019 do 30. 11. 2020 (v souladu s čl. V. odst. 4 smlouvy). 2. Žalovaná se k podané žalobě nikterak nevyjádřila. 3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že dne 24. 5. 2018 byla uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou smlouva o úvěru [číslo] [rok] [číslo], na základě které bylo žalované poskytnuto 59.000 Kč v hotovosti. Žalovaná se dále zavázala uhradit celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 49.560 Kč. Celkovou dlužnou částku 108.560 Kč se zavázala uhradit v 16 měsíčních splátkách po 6.785 Kč, a to vždy ke každému 24. dni v kalendářním měsíci. Součástí spisového materiálu je předpis splátek ke smlouvě úvěru, který je rovněž žalovanou podepsán. Žalovaná dále podepsala formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Součástí spisového materiálu je dále žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, ze kterého se podává, že žalovaná pracuje na pozici administrativní pracovnice na dobu neurčitou, její mzda činí 15.430 Kč, příjem z důchodu je 6.779 Kč, průměrné měsíční příjmy žadatele 22.209 Kč, průměrné měsíční příjmy celé domácnosti 47.209 Kč. Za bydlení a energie dává 3.951 Kč, za stravování, výživné 3.000 Kč, ostatní výdaje 1.000. Průměrné měsíční výdaje žadatele celkem činí 5.317 Kč, průměrné měsíční výdaje celé domácnosti činí 7.951 Kč. Na základě výzvy soudu žalobce doplnil ve svém podání ze dne 20. 7. 2021 dokumenty, kterými prokazuje výši příjmů a výdajů žalované; soudu tak bylo předloženo potvrzení firmy [právnická osoba], že žalovaná je zaměstnaná na dobu neurčitou od 1. 2. 2017 a za měsíce leden, únor a březen 2018 dostala mzdu v hotovosti ve výši 15.430 Kč. Dále bylo předloženo oznámení o výši důchodu (invalidního) ve výši 6.779 Kč. Součástí spisového materiálu jsou i platební doklady SIPO za březen, duben, květen 2018, ze kterých je zřejmé, že je hrazen nájem ve výši cca 2.560 Kč měsíčně, elektřina 600 Kč, poplatky za rozhlas a televizi, plyn 170 Kč, dále internet ve výši 1.323 Kč (pouze za duben 2018). 4. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám. 5. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 86 odst. 1, 2 platí: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 87 odst. 1 platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácnosti (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/. Předobrazem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je pak článek 8 směrnice 2008 /48/, který uložil členským státům zajistit, aby„ před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi“. Výkladem článkem 8 směrnice 2008 /48/ se zabýval soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další C -449/13, z něhož mj. vyplývá, že:„ Poskytovatel úvěru musí za prvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informa