13 C 173/2020-170 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Návrhem doručeným soudu dne 6. 10. 2020 se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 107.537,88 Kč s příslušenstvím, a to z titulu uzavřené smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne 18. 5. 2020, kdy žalobce žalovanému poskytnul úvěr ve výši 30.000 Kč. Z návrhu se dále podává, že žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, která byla splatná 15. 7. 2020. Úvěr byl proto zesplatněn ke dni 21. 8. 2020 a po žalovaném je požadována částka 107.621,56 Kč, která sestává z: dlužná jistina 29.803,31 Kč, zbylá část úroků 24.986,92 Kč, zbylá část inkasní služby 8.733 Kč, zbylá část doplňkové služby PODPORA – odklad 6.461 Kč, nemoc 11.076 Kč, práce – 11.076 Kč, náklady na upomínání 500 Kč, smluvní pokuta 77,70 Kč, smluvní úroky za prodlení inkasní služby 5,90 Kč, smluvní pokuta dle čl. V. odst. 5.5. ve výši 14.901,65 Kč, žalobce dále požaduje po žalovaném smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 37.346 Kč od 4. 10. 2020 do zaplacení. 2. V podání ze dne 26. 2. 2021 navrhuje žalobce prostřednictvím svého právního zástupce schválení smíru, na základě kterého by žalovaný uhradil žalobci celkovou částku 88.864,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 45.204,96 Kč za dobu od 4. 10. 2020 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 20.100 Kč. Žalobce uvedl, že ponížil nárokovanou částku s tím, že již nenárokuje plnou částku za zbylé dlužné doplňkové služby s příslušenstvím, nárokuje poníženou dlužnou částku za doplňkové služby, navíc bez smluvního úroku z prodlení a rovněž ponížil náklady řízení na dohodnutou částku. 3. Usnesením č. j. 13 C 173/2020-158 ze dne 14. 4. 2021, které nabylo právní moci dne 26. 5. 2021, soud neschválil smír uzavřený mezi žalobcem a žalovaným obsažený v podání právního zástupce žalobce ze dne 26. 2. 2021. 4. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že mezi účastníky byla sjednána smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] dne 18. 5. 2020, na základě které poskytnul žalobce žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč. V bodě IV. smlouvy se uvádí, že částka ve výši 15.649 Kč bude na základě žádosti spotřebitele poskytovatelem vyplacena ve prospěch věřitele, tedy zpětně žalobci, a to za účelem úplné úhrady předchozího závazku vůči žalobci vyplývajícího ze smlouvy [číslo] ze dne 12. 5. 2020. Dále částka 8.351 Kč bude vyplacena na účet spotřebitele č. [bankovní účet], a to do pěti pracovních dnů od nabytí účinnosti této smlouvy a částka 6.000 Kč bude započtena na náklady poskytovatele specifikované v bodu 4.8 smlouvy. Žalovaný uhradil první splátku ve výši 1.289 Kč, následně dne 9.10.2020 uhradil 6.477 Kč, což vyplynulo z potvrzení o provedené platbě u [anonymizována dvě slova] předložené u jednání soudu. Žalovaný dle vyjádření svého zástupce byl a je zadlužen u vícero společností poskytujících úvěry, vzhledem k této skutečnosti figuruje v dlužnických registrech, léčil se z patologického zadlužování a sázkaření. 5. Ve svém písemném podání v rámci posouzení úvěruschopnosti doručeném soudu dne 19. 2. 2021 žalobce sdělil (vyzván k tomu byl usnesením zdejšího soudu ze dne 5. února 2021 č. j. 13 C 173/2020-48), že zaměstnavatelem žalovaného je [právnická osoba], příjem žalovaného je 26.600 Kč, náklady spotřebitele jsou uvedeny ve výši 6.800 Kč, náklady na bydlení 3.000 Kč. Žalovaný byl v rámci centrální evidence exekucí bez záznamu, rovněž v insolvenčním rejstříku bez záznamu, žalovaný není vlastníkem nemovitosti, v rámci platnosti dokladů se žalovaný žalobci prokázal platným dokladem. K prokázání úvěruschopnosti byla soudu předložena pracovní smlouva žalovaného u zaměstnavatele [právnická osoba], kde pracovní smlouva je ze dne 24. 1. 2020, základní mzda je sjednána ve výši 16.500 Kč za měsíc a smluvní prémie dle pracovních výsledků. Výpisem z mBank ze dne 9. 4. 2020 je patrno, že zaměstnavatel žalovanému v dubnu 2020 vyplatil ve mzdě 26.600 Kč. Soudu byl dále žalobcem předložen výpis z účtu žalovaného za období březen 2020, kdy v rámci přehledu obratů na účtu je zřejmé, že kreditní položky činí 38.000 Kč, debetní položky mínus 38.999,44 Kč, což po součtu činí mínus 999,44 Kč a v rámci zúčtování je pak končený zůstatek na konci března 2020 0,60 Kč. 6. Soudu byla na jeho žádost předložena rovněž smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] která byla uzavřena mezi účastníky pouhých 6 dnů před uzavřením žalovaného úvěru ze dne 18. 5. 2020, na základě které poskytnul totožný žalobce, tedy poskytovatel úvěru, žalovanému částku 15.000 Kč, a to tak, že z tohoto úvěru bylo žalovanému vyplaceno 12.000 Kč a 3.000 Kč bylo započteno na náklady poskytovatele specifikované v bodu 4.8. smlouvy. 7. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 86 odst. 1, 2 platí: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 87 odst. 1 platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácnosti (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpově