13 C 62/2021-37 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

Návrhem doručeným soudu dne 17. 12. 2020 se žalobce po žalovaném domáhal celkové částky 4.000 Kč se zákonnými úroky z prodlení za situace, kdy na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 7. 2019 nabyl žalobce pohledávku za žalovaným, která vyplývá ze smlouvy o úvěru – uzavřená mezi úvěrujícím [právnická osoba], [IČO] a žalovaným, na základě které bylo žalovanému 31. 8. 2017 poskytnuto 4.000 Kč; tato částka měla být zaplacena nejpozději do 30. 9. 2017. Předmětem žalobního návrhu je pouze nesplacená jistina úvěru. Žaloba obsahuje historii úvěru. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil, neboť nepřebírá soudní zásilky. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že na základě elektronických komunikací byla dne 31. 8. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytovatel úvěru [právnická osoba] poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 4.000 Kč. Tato skutečnost byla prokázána zprávou [právnická osoba] ze dne 8. 4. 2021, na základě které bylo zjištěno, že jediným majitelem a disponentem osobního účtu [bankovní účet] ke dni 31. 8. 2017 byl žalovaný a na tento účet byla k tomuto dni připsána částka 4.000 Kč od [právnická osoba] x [právnická osoba] Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalovaný dluh dosud neuhradil, což je tvrzeno žalobcem a vzhledem k procesní nečinnosti žalovaného o této skutečnosti není sporu. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po provedeném dokazování je zřejmé, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] s. r. o. a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 4.000 Kč. Za situace, že aktuální žalobce, na kterého byla pohledávka za žalovaným postoupena po žalovaném, nepožaduje kromě zákonných úroků z prodlení příslušenství dluhu (např. úroky, poplatky apod.), nebyl žalobce vyzýván, aby dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru tvrdil a prokazoval, zda a jakým způsobem prověřoval úvěruschopnost žalovaného (resp. právní předchůdce), a to i vzhledem k procesní ekonomice sporu. Za tohoto stavu věci, když bylo prokázáno poskytnutí finančních prostředků na účet žalovaného a v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný tyto finanční prostředky žalobci či jeho právnímu předchůdci vrátil, byl žalovaný zavázán k úhradě dluhu tak, jak je specifikován ve výrokové části I. tohoto rozsudku. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 o. s. ř., když žalobce měl ve věci plný úspěch. Na nákladech řízení tak bylo žalobci přiznáno: zaplacený soudní poplatek 400 Kč, 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 1) bod 1) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (Advokátní tarif) po 200 Kč (tj. 600 Kč), 3krát paušální částka dle § 14b odst. 5) bod a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (Advokátní tarif) po 100 Kč (tj. 300 Kč) a 21% DPH (tj. 189 Kč). Celkové náklady řízení ve výši 1.489 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.