13 C 7/2021-51 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Návrhem doručeným soudu dne 27. 11. 2020 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení dluhu z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 20. 9. 2017, kterou uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], a na jejímž základě bylo žalovanému vyplaceno 14.000 Kč. Žaloba dále obsahuje specifikaci dluhu. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020. Do postoupení pohledávky žalovaný neuhradil nic. 2. V dané věci se jedná o řízení s mezinárodním prvkem, když žalovaný je slovenským státním příslušníkem. V dané věci je dána příslušnost soudu České republiky k rozhodování věci, a to dle článku 7 odst. 1 písm. b) druhá odrážka Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech za situace, že v dané věci byla uzavřena smlouva o poskytování finančních služeb a tyto finanční služby byly poskytnuty na území ČR. 3. Usnesením zdejšího soudu č. j. 13 C 7/2021-47 ze dne 1. 4. 2021 byl žalovanému ustanoven opatrovníkem pro řízení JUDr. [jméno] [příjmení], advokát. Opatrovník se ve věci procesně nevyjádřil. 4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že dne 20. 9. 2017 byla uzavřena smlouva o zápůjčce mezi poskytovatelem úvěru [právnická osoba] a žalovaným, na základě které se do dispozice žalovaného dostalo 14.000 Kč; žalovaný se dále zavázal poskytovateli úvěru uhradit poplatek ve výši 12.283 Kč sestávající z: úrok 2.504 Kč, částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení 3.888 Kč, částka za administrativní činnost a komfortní splácení 5.891 Kč. Celkovou částku 26.283 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 439 Kč s tím, že poslední splátka měla činit 382 Kč. Žalovaný na dluh neuhradil ničeho. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, a to na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem z téhož dne. Následně byl žalovaný dopisem ze dne 23. 4. 2020 vyzván předžalobní upomínkou k úhradě dluhu. 5. Usnesením č. j. 13 C 7/2021-24 ze dne 21. 1. 2021 byl žalobce vyzván nechť tvrdí a prokazuje, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Ve svém písemném podání doručeném soudu dne 16. 2. 2021 žalobce prostřednictvím svého právního zástupce sdělil, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] splnil svou zákonnou povinnost dle § 84 – 89 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Ze zákaznické karty ze dne 20. 9. 2017 se podává, že právní předchůdce žalobce ověřil před uzavřením smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy – neurčito, potvrzení o příjmu. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Soudu byla předložena zákaznická karta ze dne 20. 9. 2017, ze které se podává, že žalovaný pracuje jako dělník u [anonymizována dvě slova] jeho čistý příjem je 23.320 Kč, nemá jiné externí splátky, ani interní splátky a odhadované měsíční výdaje žadatele činí 3.800 Kč. U ověřených dokumentů je zaškrtnuta pracovní smlouva – 2. 5. 2017, neurčito a potvrzení o příjmu 18. 9. 2017 vystaveno. Žádné listiny prokazující skutečnosti uvedené v zákaznické kartě nejsou soudu doloženy. 6. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 86 odst. 1, 2 platí: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 87 odst. 1 platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácnosti (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/. Předobrazem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je pak článek 8 směrnice 2008 /48/, který uložil členským státům zajistit, aby„ před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostate